Velké ticho

Syrový spaghetti western, nacházející se ve střetu zájmů. Zaprvé Il grande silenzio zcela očividně odkazuje k Dolarovkám, přičemž nejsilněji skládanou poctu můžeme vidět ve scéně v hospodě, kdy se Silence snaží vyprovokovat Tigrera k vytáhnutí zbraně (nepřipomíná vám to někoho? - ano je to Douglas Mortimer!). A zadruhé snímek sloužil jako podklad Quentinu Tarantinovi při tvorbě Hateful Eight (kdy Tarantino variuje scény s dostavníkem a scénou v horské chatě, kdy ještě vyšperkoval motiv dveří). Velkému klidu nechybí většina z toho, co by měl kvalitní western mít - drsné chlápky tasící kolty při každé příležitosti, krásnou krajinu (v tomhle případě krásně zasněženou krajinu), hudbu (i když zamrzí, jak je Morricone upozaděn) a samozřejmě příběh pomsty (Harmonika). Z hlediska narativních záležitostí na jednu stranu příběh zcela ozvláštňuje závěr filmu, který vyznívá opravdu mrazivě, na stranu druhou mě příšerně iritovala milostná linie (ženě umře manžel a za několik dnů už hluboce miluje Silence - prostě mě to nesedělo a je to spíš moje chyba, asi jsem moc idealistickej). Že jsem ještě nezmínil Klause Kinskiho? Tady přece není třeba dalších slov.. (22.11.2016)

Nádherná zimní krajina Alp (čti Utah) a krutá atmosféra neobvyklého westernu, který očividně sloužil, jako velká inspirace pro Tarantina a jeho Hateful Eight (2015). Souboj němého Silence a nemilosrdného lovce lidí Loca je nepředvídatelný a zatraceně napínavý. Skoro bych hledal v režii stopu Sergia Leone, protože příběh Silence to od jeho veleděl opravdu nemá daleko. Sice se toho ve filmu zas tak moc nenamluví. Zápletka není nějak složitá. Přesto je to ale jeden z těch nejlepších spaghetti westernů, kde ovšem vyprahlé pouště a zpocená čela nahrazují bílé hory a zmrzlé kníry. Hudba Ennia Morriconeho samozřejmě ještě o velký kus přidává na tuhé atmosféře. (10.02.2017)

Perfektní western, u kterého jsem dlouho váhal s hodnocením. Ze zdejších ohlasů jsem byl hodně namlsaný, ale ještě do první poloviny filmu jsem nebyl přesvědčen o jeho kvalitách. Avšak krásné zasněžené scenérie, podmanivá hudba a konec filmu podle mého gusta mě uchlácholily a zviklaly k hodnocenímu nejvyššímu. Corbucciho majstrštyk. (19.11.2009)

Zasazení příběhu do zimního období hodně připomínalo další netradiční western "McCabe a paní Millerová". Ovšem poetika, dáli se o ní tak mluvit, je zde naprosto odlišná. Nádherný začátek, výborná hudba, krásné detailní záběry na postavy v dramatických okamžicích. SPOILER: Nečekal bych, že mě hlavní hrdina dokáže natolik okouzlit, aniž by za celou dobu filmu promluvil jediné slovo. (12.02.2013)

Velké ticho je špinavé a plné prachu italských westernů a to i přes to, že se odehrává ve sněhem zapadaných horách. To je prakticky ten nejlepší možný kompliment, jaký jsem tomuto zástupci spaghetti westernu mohl vyseknout. Je tu zkrátka vše. Zkorumpované městečko, slizcí záporáci, dávné trauma vyvolané blyštivým předmětem i mlčenlivý (to doslova!) cizinec. Zkrátka všechny dobré atributy k tomu, aby se rozpoutala další etapa divokého západu, která ho rozhodně nebude romantizovat. Když k tomu připočtu napínavý děj, syrovou atmosféru, ponurou hudbu a vysokou brutalitu, tak mi z toho vychází velice solidní čtyřhvězdičkové hodnocení. Tenhle film se nebojí pálit ostrými. Vytknout mohu snad jen občas až trapnou snahu o Leoneho detaily, které se kameraman snaží zásadně držet v pohybu. Výsledkem často bývá rozmazané nic, ale to není tak silný důvod proto, aby si fanoušci italských westernů stáhli před tímto kouskem své klobouky přes oči. (25.03.2012)