Od pěti do sedmi

Sice hodně předvídatelné, ale kouzelné, jednoduché, smyslné, určitým způsobem volnomyšlenkářské a zamilované...a do toho v NY. Trošku patosu a kýče, oki :) Marlohe má pro mě obrovské charisma - já v ní prostě vidím Bellucci ;) A nemůžu si pomoci - vývoj, jak se tento vztah postupně posouval - ohromně se mi to líbilo, jelikož to bylo tak něžné, tak vášnivé a chtivé a přitom - s určitým, poměrně velikým omezením...Jsem s tím naprosto ok - když to takto mají některé páry nastavené - ale - když přijde láska - tak je to již horší. Závěr se mi líbil a když si sundala tu rukavici (pardon), a ona tam měla ten prstýnek - husinu jsem měla po celém těle. To prostě nešlo. Je mi líto, že s Yelchinem neuvidíme něco dalšího, jelikož jsem ho měla ráda už od Nezapomenutelného dětství a tady byl táááák kouzelný :) (25.04.2020)

Zpočátku jsem byla v mírných rozpacích, protože na mě dýchnul Woodyho styl jeho konverzačních filmů a ten je jeden a zatím ho málokdo překonal. Ovšem postupně jsem té dvojici přicházela na chuť a v závěrečné fázi už jsem s nimi byla od pěti do sedmi na jedné vlně.To se to Brianovi psalo, když měl vedle sebe víc než jen inspirativní Arielle. ".......Dlouho jsem uvažoval nad hodnotou vzpomínek. Pojem "Nic netrvá věčně" neznamená, že to ztrácí na hodnotě. Možná to je jen zdůvodnění jak ulevit duši, aby tak netruchlila. O neprožitém životě. To nevím. Ano, rozhodl jsem se věřit vzpomínkám...... ano, rozhodl jsem se uvěřit jí. Rozhodl jsem se, že pouto se nikdy nepřerušilo a že si neseme jeden druhého ve svých srdcích..........Měly by přijít další lásky, možná dokonce velké. Ale pouze jedna zůstane dokonalá." Victor Levin si napsal sám scénář, ještě si to sám zrežíroval a to finále celý film posunulo v mých očích o level nahoru, tak to je a ne jinak...... (05.07.2015)

Tak trochu jiný romantický film postavený hlavně na zajímavých dialozích. Hlavní ženská postava měla opravdu kouzlo. Sympatický, milý film, u kterého to už už vypadá, že zase směřuje ke klasickému filmovému klišé a happy endu, ale nabere nakonec úplně jiný směr a o to víc je to pak celé uvěřitelnější a realističtější. Trochu sentimentální, trochu smutné, ale zůstane v konečném výsledku dobrý pocit. Bod k dobru i za soundtrack. (20.10.2015)

To, co se mi tolik líbilo v La La Landu, dovádí Od pěti do sedmi k dokonalosti. Samotný průběh filmu je normální romanťárna se sympatickými postavami, s hřejivými slovy a ne úplně běžnými vztahy. Všechno to funguje tak, jak by v ideálním případě mělo, a bezmračný průběh děje krásně koresponduje s jeho závěrem. A chválím i vydařenou vedlejší dějovou linku rodičů. (10.04.2017)

Bérénice nemůže nechat v klidu nikoho napříč všemi dvanácti sexuálními orientacemi, pohlavími, postoji, směry. Souhlasím s názorem, že je to Monica Bellucci v nové sukni, navrch se srdečným úsměvem, který roztopí i zbytky ledovců, ty ji nesmí ani na vteřinu spatřit, jinak jsme bez Holandska. Film, který ani po letech neztrácí na své příjemné pohodě, esence vášně, lásky, souznění. Pěkné moc! Subjektivní tečka: kdyby Toník žil, obávám se obávám, že by takový Timothé Chalamet (můj oblíbený) neměl tak umetenou cestičku. Yelchin měl totiž hodně dobře našlápnuto od pána Boha. Baví mě tak, jak mě kdysi fascinoval mladý Heath Ledger, škoda, škoda, neštěstí a né že ne. (02.06.2020)