Popelka

Pokud jde o vnější stránku, pak můžu říct: nazdobené jako dort, místy možná až příliš přezlacené a přeslazené, až se v tom skoro ztrácí nevkus dvou zlých (nebo spíš hloupých) nevlastních sester. Ovšem pro nás, dlouhovlasá copatá děvčátka, co obýváme asi takovéhle pokojíčky, je to naprosto ideální, růžová je ještě růžovější, sny ještě snovější, dýně ještě dýňovější. Pro lásku se dějí velké věci a my holky víme, že princ nedá na zištnost a vezme si z lásky tu úplně chudou holku bez titulů. Muselo to být strašně těžké rozhodování, na jedné straně nic, na druhé ten útlý pas, naditý dekolt, plné rtíky... No, dosti cynismu, než se to zvrhne. Zcela upřímně musím říct, že se mi to velmi líbilo. Na jednu stranu se sice až příliš film spoléhá na propriety zanesené do představ (amerických) diváků animovanou verzí z roku 1950, na druhou ovšem i toto velmi tradiční pojetí v duchu Perraulta má něco do sebe, žádné pokusy o zlehčovací hlášky, popkulturní odkazy či naopak pokusy pohádky ztemňovat ala osudové fantasy. Navíc i to tradiční pojetí je vylepšené tím, že postavám je vdechnuta nějaká osobnost, takže macecha je něco víc než jen jednorozměrná zlácká mrcha, princ má více prostoru než je obvyklé a dostává do vínku celkem dost sympatické vlastnosti (nepůsobí jen jako krasavec bez osobnosti) a samotná Popelka oplývá dobrotou v uvěřitelném a sympatickém smyslu slova. Nevlastní sestry jsou jak už jsem napsal spíš hloupé než vysloveně zlé, dokonce když na konci Popelce gratulují, ani to nevypadá falešně, ale vlastně docela upřímně. A hlavní pár má mezi sebou velmi slušnou chemii, jak se říká, takže jim to spolu opravdu sluší a vypadají, že jeden druhého skutečně milují. I když mám radši opravdovost a živost Tří oříšků (a preceptora s Droběnou), tak tady jsem se občas přistihl, že se docela uculuji a i to okoralé srdíčko přijalo tu a tam trochu toho hřejivého poznání, že láska všechno překonává. Update: Po úvaze musím zvednout hodnocení na maximum, protože i s odstupem zahrabaný v práci do hromad pitomých lejster, které kdyby někdo všechny spálil, lidstvo by žádnou škodu neutrpělo, si říkám, že aspoň na chvíli každý den bych se do takového světa vydal pročistit si hlavu. (19.06.2015)

Zdálo se, že příběh Popelky už uvidíme jenom v moderních variacích a hleďme. Tahle Popelka rozhodně nepřekvapí příběhovými obměnami, ale po emotivní stránce šlape a i nějaká ta myšlenka by se našla. Elka je totiž podaná jako děvče s určitou vnitřní silou, které odmítá přestat v lidech vidět dobro, aniž by to působilo příliš naivně. Prince si získá nejenom pěknou tvářičkou, ale taky svojí laskavostí a živostí. Přes snahu Kennetha Branagha ale tahle disneyovka nemá kouzlo našich Tří říšků ani renesančního Věčného příběhu. (19.06.2015)

Kenneth Branagh je jednoduše génius. Natočil úžasnou a hlavně opravdu kouzelnou pohádku. Nemůžu se z toho vzpamatovat, něco tak krásného tu nebylo už hodně dlouho. Samozřejmě velký podíl na tom má Branaghův dvorní skladatel Patrick Doyle, bez jeho hudby by Popelka byla jen polovičním zážitkem. Herci absolutně dokonalí, hlavně Cate Blanchett coby macecha je naprosto přesná. 10/10, to jinak ani nejde. (13.05.2016)

Ohledně perfekcionismu by si mohl Kenneth Branagh klidně podat ruce s Jamesem Cameronem - i jeho Titanic nebo Avatar jsou naprosto předvídatelnými, ale působivými vypravěčskými kolosy, které zužitkovávají více než stoleté zkušenosti s vyprávěním příběhů a jejich účinků na diváka. Popelka zkrátka ukazuje (a znovu potvrzuje), že naivita, jednoduchost a klišé nemusí být automaticky zárukou nudného a nezajímavého filmu. Pokud umíte s danými prvky zacházet, vznikne dokonale promyšlený a fungující film, jehož přímočarost je spíše důkazem sofistikovanosti tvůrce, jenž se raduje ze samotného vyprávění příběhu a pomocí velkorysé inscenace dokáže tento pocit odvážně i laskavě zprostředkovat samotným divákům. (15.01.2017)

Cokoliv chybělo původní animované Popelce, to v téhle hrané je. Krása. Až člověk neví, co chválit dříve. Mazané scenáristy, kteří si vystačili s notoricky známým příběhem, jenž párkrát s citem rozvinuli, doplnili a dovysvětlili? Půvabnou a přirozeně krásnou Lily James? Carismatického sympaťáka Richarda Maddena, dokonalou Cate Blanchett či doslova kouzelnou Helenu Bonham Carter? Citlivou režii Kennetha Branagha, který dovede natočit jakoukoliv scénu tím způsobem, že na člověka zapůsobí přesně tak, jak na něj zapůsobit má? Patricka Doyla a jeho krásnou hudbu? Ty stovky úchvatných kostýmů a dekorací? Vážně nevím. Co ale vím, je, že se mi tahle Popelka jednoduše zalíbila a rád se na ni budu dívat znovu a znovu. Obzvlášť tedy na ze všech nejlepší plesovou scénu, při jejímž sledování má člověk pocit, že tančí také. Doopravdy. (05.09.2015)