Popelka

Novodobá, zámořská verze Popelky nesází na překvapení, přeformulovávání ani na přidávání vlastních verzí či nápadů. Vše se drží klasické, staromódní verze s velice líbivou výpravou a princeznovským nádechem. Hlavní hrdinka není nijak přehnaná a poměrně dobře na svou roli pasuje. Vše je doplněno krásnými efekty nebo také skvělou, ale bohužel nevyužitou Helen Bonham Carter. Celkové hodnocení snižuje nevýrazná režie a nezajímavá hudba. /70%/ (Kino - Prom.) (23.06.2015)

Ohledně perfekcionismu by si mohl Kenneth Branagh klidně podat ruce s Jamesem Cameronem - i jeho Titanic nebo Avatar jsou naprosto předvídatelnými, ale působivými vypravěčskými kolosy, které zužitkovávají více než stoleté zkušenosti s vyprávěním příběhů a jejich účinků na diváka. Popelka zkrátka ukazuje (a znovu potvrzuje), že naivita, jednoduchost a klišé nemusí být automaticky zárukou nudného a nezajímavého filmu. Pokud umíte s danými prvky zacházet, vznikne dokonale promyšlený a fungující film, jehož přímočarost je spíše důkazem sofistikovanosti tvůrce, jenž se raduje ze samotného vyprávění příběhu a pomocí velkorysé inscenace dokáže tento pocit odvážně i laskavě zprostředkovat samotným divákům. (15.01.2017)

Návrat ke klasicky vyprávěnému příběhu, bez jakýkoliv pop-kulturních odkazů, nechutného humoru nebo velkého předělání, funguje až překvapivě kouzelně! Opulentnost, přirozené dialogy, chemie mezi hlavní dvojicí!, kostýmy,.. jednoduše kouzelná souhra nejznámější pohádky a shakespearovského doteku Branagha. (22.05.2015)

Pokud jde o vnější stránku, pak můžu říct: nazdobené jako dort, místy možná až příliš přezlacené a přeslazené, až se v tom skoro ztrácí nevkus dvou zlých (nebo spíš hloupých) nevlastních sester. Ovšem pro nás, dlouhovlasá copatá děvčátka, co obýváme asi takovéhle pokojíčky, je to naprosto ideální, růžová je ještě růžovější, sny ještě snovější, dýně ještě dýňovější. Pro lásku se dějí velké věci a my holky víme, že princ nedá na zištnost a vezme si z lásky tu úplně chudou holku bez titulů. Muselo to být strašně těžké rozhodování, na jedné straně nic, na druhé ten útlý pas, naditý dekolt, plné rtíky... No, dosti cynismu, než se to zvrhne. Zcela upřímně musím říct, že se mi to velmi líbilo. Na jednu stranu se sice až příliš film spoléhá na propriety zanesené do představ (amerických) diváků animovanou verzí z roku 1950, na druhou ovšem i toto velmi tradiční pojetí v duchu Perraulta má něco do sebe, žádné pokusy o zlehčovací hlášky, popkulturní odkazy či naopak pokusy pohádky ztemňovat ala osudové fantasy. Navíc i to tradiční pojetí je vylepšené tím, že postavám je vdechnuta nějaká osobnost, takže macecha je něco víc než jen jednorozměrná zlácká mrcha, princ má více prostoru než je obvyklé a dostává do vínku celkem dost sympatické vlastnosti (nepůsobí jen jako krasavec bez osobnosti) a samotná Popelka oplývá dobrotou v uvěřitelném a sympatickém smyslu slova. Nevlastní sestry jsou jak už jsem napsal spíš hloupé než vysloveně zlé, dokonce když na konci Popelce gratulují, ani to nevypadá falešně, ale vlastně docela upřímně. A hlavní pár má mezi sebou velmi slušnou chemii, jak se říká, takže jim to spolu opravdu sluší a vypadají, že jeden druhého skutečně milují. I když mám radši opravdovost a živost Tří oříšků (a preceptora s Droběnou), tak tady jsem se občas přistihl, že se docela uculuji a i to okoralé srdíčko přijalo tu a tam trochu toho hřejivého poznání, že láska všechno překonává. Update: Po úvaze musím zvednout hodnocení na maximum, protože i s odstupem zahrabaný v práci do hromad pitomých lejster, které kdyby někdo všechny spálil, lidstvo by žádnou škodu neutrpělo, si říkám, že aspoň na chvíli každý den bych se do takového světa vydal pročistit si hlavu. (19.06.2015)

Po dlouhé době jsem si odběhla do pohádky a ještě bych tam s nimi chtěla zůstat, obzvlášť po odjezdu těch potvůrek v podobě macechy a jejích frackovitých a rozmazlených sestřiček. Klidně bych dělala nějakou služebnou novému králi Kitovi (vůbec se Popelce nedivím, že při pohledu na něj se jí rozbušilo srdíčko) a jeho laskavé ženušce Elce, i když jméno mohli vybrat přece jen trochu líbeznější. Moc se mně líbil jejich tanec, kdy sál byl v tu chvíli jen jejich a nikdo jiný kolem neexistoval. Vychutnala jsem si její nádherně modré šaty a její tanec, kdy rozprostřela tu modrou nádheru kolem sebe. K tomu všemu zlatíčková vílka kmotřička, ještěrky, myšičky, husa a v neposlední řadě skleněné střevíčky. Nádherný vizuál s trochu přepálenými barvičkami neubrali na mém příjemném zážitku z klasické pohádky, A žili, byli a pokud neumřeli, žijí tam v tom pohádkovém království dodnes. (20.06.2015)