Romeo a Julie

Před časy, kdy jsem byla v zápalu odhodlání jít studovat filmovou vědu, jsem započala krátkodobou četbu Romea a Julie. Prokousávala jsem se tímto dílem stránku po stránce a během několika dní jsem vrcholně dosáhla asi přes sto přečtených. Dále jsem již neměla sil. Během těchto dní jsem doma mluvila ve verších:) Tento filmový přepis je bravurním ztvárněním nejslavnějšího milostného příběhu, který zná snad každý, ale ne každý jej četl. Po dobu sledování jsem se nemohla ubránit pocitu, že hudba Nino Roty na mě působí podobně, jako ta Hornerova ve Statečném srdci. Všem scénám, v nichž je použita, dává svou podmanivou melodií ohromující magický nádech. Bez ní by snímek možná ztratil trošku ze svého kouzla. Scéna, kdy Romeo leze za Julií na balkon, za tónů rozehrávající se této hudby, mě neskutečně přemohla a obdařila mrazením a slzami. Olivia Hussey má neskonale půvabnou a nádhernou tvářičku, a ač je toto zatím první filmové zpracování této tragické lásky, které jsem zhlédla, pro mě zůstane tou nejkrásnější Julií právě ona. Leonard Whiting je nejspíš ztracený příbuzný Zaca Efrona. Ta podoba je až zarážející. Po většinu času jsem ho v něm zkrátka viděla, a v hlavě se mi tvořily myšlenky, že Romea vlastně hraje Zac:) Romeo a Julie dojme, pohladí a rozesměje svými poeticky veršovanými dialogy, okouzlí prosluněnou Itálií a zaujme mladými, kvalitně hrajícími protagonisty. (16.04.2011)

Nádherné zpracování literární klasiky, mladinká Olivia Husseyová dokonale naplnila mou představu o Julii a stejně tak Leonard Whiting jako Romeo přesvědčivý, jejich výkon byl pro mě strhující, byla jsem ve Veroně s nimi, cítila tu nenávist Monteků a Kapuletů, zejména tedy Mercutio a Tybalt mi zatápěli, no a v závěru jsem bulela jak želva.. Ode mne dnes večer bez připomínek a do režisérského nebe posílám poděkování... (19.11.2023)

Po celou dobu se ve mně přely protichůdné pocity a emoce. Na jednu stranu mi přišla výprava, kostýmy a celé ztvárnění filmu chvílemi úsměvné, jenže zároveň mě příběh přitahoval a působil velkou silou. Sice jsem měl problémy rozluštit kdejaký ten verš, co vlastně znamená, ale zároveň jsem vnímal emoce a fatalitu příběhu. 6/10 (16.07.2014)

Příběh dvou milenců z Verony je pro mě nejlepším Shakespearovým dílem. V Zeffirelliho odvážné verzi (vždyť krásné a mladičké Olivii Hussey bylo při natáčení sotva patnáct) jsem si připadal ve filmové roli Romea ještě více bláznivě zamilovaný do Julie než na stránkách knihy. Jasně, prožíval jsem to v té hlavní mužské postavě. Jen jsem si vždycky přál, abych se cestou na konci někde zdržel a přijel o něco později. Anebo ne, to by potom nebylo to správné drama. (24.05.2012)

První mnou viděný film, kdy jsem se nemohl dočkat skonu milenců, rozuměj rozmazlených a uplakaných spratků. Vyjma Hamleta si se Shakespearem a jeho tragédiemi nerozumím. Mé utrpení při sledování nedokáže zachránit ani téměř panenská krása Husseyové, možná kdyby mlčela. Ať se na mě nikdy nezlobí, ale oba mladí herci byli velmi nepřesvědčiví a otravní. Mé první a zcela jistě poslední setkání s nejslavnějšími milenci ať už na papíře, divadelních prknech nebo ve filmu. 50% (31.05.2015)