Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Námět zajímavý, nicméně Burton tentokráte příliš neodhadl, jaké věkové kategorii chce výsledný produkt věnovat. Některé záběry by dvanáctiletí rozdýchávali se zvýšenou námahou, většina vyprávění ale působí jako civilnější verze přeplácané Alenky. Prvním dvěma třetinám se nedá upřít magická atmosféra a láskyplný řemeslný kumšt, závěr upadá do tisíckrát ohrané sterilní fáze, kde je vše dopředu čitelné a ve vztahu k osudům postav tedy nezajímavé. Eva Green tu dostala trestuhodně krátký štěk a Jackson je coby záporák veskrze hodně srandovní (což je také důsledek zbytečné snahy o moderní zpřístupnění). Největší dojem tak zanechá kromě tradičně krásného vizuálu okatá Ella Purnell, tu holčinu se v budoucnu určitě vyplatí sledovat... 65% (29.01.2017)

Knížku jsem nečet, takže se nemusím rozčilovat nad úpravama v postavách ani věrností obsazených herců. Burton rozhodně mým favoritem není, sám od sebe bych do kina na jeho film nešel, ale jeho nezaměnitelná grafická aura mi nevadí, spíš u něj vždy záleží na příběhu, který zde nebyl z jeho pera, což me plnilo optimismem. Výsledek je přeci jen (a dle očekávání) rozpačitý. Výtvarné zpracování je super, tady se nedá vytknout nic. Příběh=kniha je vymyšlený taky super, bohužel film by zasloužil vykleštit minimálně o dvacet minut a hlavně první půlka by potřebovala zásadní facelift, protože nechybělo moc, abych se začal proklínat, na co jsem to vlezl. A dá se to považovat za velký Burtonův fail, protože zpravidla ty části filmů, které představují jednotlivé postavy, bývají zaručeně tím nejzábavnějším. A zrovna tady třeba ani nebylo nutné se věrně držet předlohy, bylo-li by to zapotřebí. Věkovka se určuje dost těžko, protože v první půli se neděje nic připosráníhodného, zato vše nahrazuje mnohem drsnější polovina druhá, kterou bych malým dětem asi těžko mohl doporučit. Ale to není od Burtona nic nového. Mně osobně Sirotčinec vyevokovat docela silnou vzpomínku na El Laberinto del Fauno, kde Burton s del Torem prohrává po deseti letech a s adaptovaným scénářem způsobem signifikantním, nikolivěk zásadním. Do červených to patří. 75% (07.10.2016)

Kouzelný svět, který ale uvnitř postrádá byť špetku života. Tim Burton, na pokraji tvůrčího vakua, dokončuje dekádu bezduchých projektů na zakázku filmem, který by i lehce zručnější režisér dokázal proměnit v nezapomenutelný zážitek. Doby Střihorukého Edwarda či Ospalé Díry jsou nenávratně pryč. Nahradil je digitální slepenec nepřesvědčivých herců, podivných rozhodnutí ve střižně a snad nejnudnější kamera (nejen) tohoto roku. Takhle už opravdu ne. Hodnocení s ušima odřenýma až do morku lebeční kosti. (30.09.2016)

Když se vám líbí kniha, k filmové adaptaci přistupujete poněkud rozpačitě. Musím napsat, že Burton mě zaskočil hned několikrát. Nečekal jsem, že z trilogie udělá jeden film, kdy po prvním dílu (rovněž přetvořeném k obrazu T.Burtona), zhruba ve dvou třetinách, následuje zcela vymyšlené pokračování a závěr od pana režiséra. Že prohodí schopnosti dvou hlavních dívčích postav. Že film bude mnohem méně temný než knihy (ano, třetí díl je tak temné maso, že je zřejmě, alespoň jako rodinný, nefilmovatelný). Že natočí film pro rodinu podle knih, které pro malé děti nejsou (několik dětí v kině oprávněně plakalo, několik se neustále dokola na vše vyptávalo). Že z půvabné Francouzky Greenové udělá Angličanku s kobylími zuby mě možná šokovalo nejvíce (nebo že bych si nikdy nevšiml, že Greenová má opravdu kobylí zuby?). Že než nastoupí poprvé netvor, bude film natolik nudný, že by jeden nejraději z kina utekl. Nesměly chybět odkazy na různé filmy, mně se nejvíce líbila veverka (Karlík a továrna na čokoládu). Dobře, z původních 2* se snímek nakonec vytáhl na 3*, byť jisté rozpaky přetrvávají... (02.10.2016)

Kdysi hodně, hodně dávno jsem viděl film Nekonečný příběh, který mě naučil milovat filmy. Uběhlo mnoho let a já viděl spousty krásných filmů, ale i spousty sraček. V posledních letech jsem však začínal mít pocit, že jediná fantazie, které jsou filmařští kouzelníci je vidina nadité peněženky…. Až jednoho dne přišel Sirotčinec a já při něm zase cítil ten dávno zapomenutý pocit, radosti z každého záběru, dětského naivního nadšení z toho co přijde v příštím okamžiku. Pasáž kdy Jake poprvé prochází sirotčincem a poznává podivnosti podivných děti mohla být klidně nekonečná, protože tolik nápadů, originálních i vtipných momentů na sekundu jsem snad v žádným filmu neviděl. Za všechny zmíním jeden, zahradnický odkaz na Střihorukýho Edvarda, pád veverky, hraní fotbalu, neříkal jsem jeden ? Film nenudí ani chvíli, šikovně střídá dynamické a vyprávěcí pasáže. Některé scény, třeba když se děti potápí k lodi, budu mít v paměti ještě hodně dlouho, něco tak nádherně nasnímaného se nevidí každej den. Takže s euforií a totálním nadšením se dostáváme do finále, do finále který chci vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát, no zkrátka budu ho chtít vídat po každý, když na mě přijdou chmurný myšlenky, že jsme ztratili tu krásnou dětskou schopnost snít, představovat si a věřit ve vítězství dobra. Jsem nadšený z toho, že v době filmařských nejistot, tu přece jen jednu jistotu máme, Tima Burtuna, díky za to Time ! A vlastně ještě jedna jistota, Evička je nejkrásnější a nejlepší herečka na světě. (28.09.2016)