Hvězdy nám nepřály

Zhruba po půlhodině vcelku příjemnýho cynismu a v úvodu deklamovaný antiklišovitý nadsázky nastoupí na scénu nesnesitelnej rakovinotvornej (říkejme tomu třeba 5D) chcanec (indie)klišé (zájezd shůry, Anna Franková, zlej spisovatel s "tajemstvím", vaječná pomsta, alternativní cajdáky, protože Peter Gabriel je "too mainstream"), sladkobolnejch keců (skoro všechno, co si ti dva mamlasové s rakovinou pravděpodobně na mozku řeknou) a nekonečnýho pláče na povel, že jsem měl po skončení pocit jako by mě někdo dvě hodiny polejval karamelem. A já NESNÁŠIM karamel! Jak byl Boone ve Stuck in Love u zaláskovanejch scén lehkonohej (protože si je sám napsal), je tady přikurtovanej k zemi těžkotonážní koulí instantní, neupřímný dojímavosti a estetickýho maskování opravdový bolesti. Anebo snad věříte, že holka s takovýmhle stadiem raka má podobný dýchací problémy jako když mi kolegyně v práci nacpe v dubnu pod nos rozkvetlou kytku? (05.06.2014)

Více laciného citového vydírání na minutu stopáže není ani v reklamě na útulek opuštěných zmrzačených zvířátek v poslední fázi rakoviny. Přičemž v prvních minutách je řečeno, že toto není jen další hollywoodská pohádka, s přimhouřením oka je to pravda sotva z půlky, protože je to jen další hollywoodská krmě poburťaček, jenž se snaží prodávat osudovost. Bohužel papírové postavy a schéma přesně žádaného konceptu, bez špetky nápadivosti, smrdí až za humny. 30% (15.07.2015)

Takže to máme: nemocná holka se seznámí s nemocným klukem, navzájem se podporují a zamilují a je to podle knihy a je to momentálně hit. Pochopím, že si tenhle film najde svou cílovou skupinu, možná že se bude skládat hlavně z mladých lidí, kteří ve skutečnosti nejsou "v klubu". Mluví se tam hojně o smrti a umírání, většinou s podivným nadhledem a humorem nebo se naopak vedou řeči jak v antické tragédii. Finišovalo se od poloviny filmu a tak moje slzné váčky, na které jsem, mimochodem, měla vztek, už pak neměly co dát. Hlavní představitelka byla výborná, její projev mi přišel jako spásné tlumítko mezi všemi hroty, hodila by se tak do podobného ale klidnějšího Tady a teď. Pokud bych ale chtěla doporučovat k tématu, tak Cenu za něžnost nebo 50/50. (24.09.2014)

S filmami o umieraní sa v poslednom čase roztrhlo vrece. Tento snímok je na podobnom princípe ako napr. Now is Good (2012), len mi to prišlo o niečo emocionálne chudobnejšie. Nezasiahlo ma to tak ako uvedený príklad. Z dvojice zaľúbencov vynikla hlavne Shailene Woodley. S chalanom som mal trocha problém. Radosť som mu neveril, prišla mi až príliš teatrálna, ale v smútku tromfol ešte aj svoju spoločníčku. Myšlienky, ktoré vo filme odoznejú nie sú zlé, niektoré mi však prišli ako umelo vsunuté, aby film dosiahol vyššiu sladkosť. Žiaľ u mňa to malo opačný efekt, som skôr za tvrdú realitu ako umelo presladenú romancu. Preto kvality Pre moju sestru (2009) alebo Neklid (2011) to nedosiahlo ani zďaleka. Stále to však vidím na nadpriemer. 70/100 (14.09.2014)

V sále spolu se mnou bylo odhadem tak 31 citlivých pohlaví a já málem doplatil na to, že jsem si s sebou nevzal neoprén, nafukovací člun a pádlo. Krom zvuků, které připomínaly nářky v chudobinci, se totiž kolem taky kolektivně brečelo, což mělo za následek, že když uvaděčka na konci otevřela dveře, vyvalil se na chodbu pátý stupeň divoké vody. Neříkám, že jsem sám nebyl párkrát naměkko, ale poví mi někdo, jestli tenhle film dokáže oslovit ještě něčím jiným? (Invercargill, NZ) (19.07.2014)