Bony a klid 2

další nezvratný důkaz toho,že osvědčený název,potažmo herci nemusí nutně znamenat podařený kousek.Tím spíš,že pokračování klasických "hitů" zkrátka neumíme.U Bony a Klid,kde jednička byla na svou dobu celkem husarským kouksem je navíc strašně znát,že pokračování přišlo z křížkem po funuse a jakkoliv nejsem naivní a je mi jasné,že spousta věcí takhle funguje,je toho v dnešní době tolik,že už to prostě nikoho nezajímá.Přijít druhý díl v první polovině 90.let,dost možná by to bylo jiné kafe,teď jen Olmer potvrdil,že dobrý film natočit neumí a tím posledním tak byl Tankový prapor...20% (28.09.2014)

Bezzubá, hloupá, přepjatá, žánrově neujasněná (zpočátku to asi má být komedie, následně něco na způsob thrilleru, ale není to ani vtipné, ani napínavé) a extrémně bulvární rádoby satira, jejíž tvůrci jsou bezpochyby přesvědčeni, že se jedná o stoprocentně pravdivý obraz dnešní doby. Film dobrý (a určený) pouze pro vášnivé internetové "diskutéry", kteří nenávidí všechny a všechno a za svůj pos*aný život viní každého, jen ne sebe. 30 % (01.06.2016)

První díl Bony a klid považuji za jeden z nejlepších, který v českém filmovém průmyslu vůbec kdy vznikl, takže jsem docela i s nadšením očekával pokračování, v tomto případě dějově probíhající v kapitalistické éře narozdíl od té socialistické z minula. Ovšem s realisticky až spíše pesimistickým pohledem, takže v závěru jsem nebyl tolik zklamán (či překvapen?), jako možná jiní uživatelé, co film shlédli. Nejde tedy srovnávat tento a předchozí díl, to je něco jako "nebe a dudy", což by měli brát v potaz všichni hodnotitelé. Jako ale takové novodobé zobrazení, jak to u nás v tom politickém systému a státním aparátu funguje, tak si myslím, že to je velice kvalitní zpracování. Jsem rád, že jsem opět viděl starou partu veksláků a českých mafiánů -> je to úsměvné, že řada lidí, která byla v minulém režimu trestána za své zločiny, teď v dnešní době opravdu se podílí na řízení státu a to beztrestně a bez ohledu na jejich minulost. Nebo spíš než úsměvné je to dosti i smutné, jakmile si to člověk řádně uvědomí. Todle se tomu filmu musí nechat, protože to vyobrazuje opravdu suprově. Co se samotného hodnocení týče, tak tři hvězdy jsou moc a dvě zase málo - čili 50%. (03.10.2014)

Vít Olmer by asi udělal lépe, kdyby natočil dokumentární film o tom, kterak před lety natočil Bony a klid. Ostatně, jeho film v mnohém dokument připomínal, neboť nám v úvodních titulcích popsal, kdo to ten (s odstupem času téměř bojovník proti komunismu) vekslák byl a v průběhu pvní nudné poloviny filmu představil všechny bývalé představitele hlavních i vedlejších rolí. Zápletka je dost naivní a nový "bílý kůň" se často omezuje pouze na opakování mantry, kdeže jsou ty knihy, abychom náhodou nezapomněli, jak se vlastně do společnosti bývalých veksláků dostal. Teprve druhá část filmu má jakýs takýs děj, nicméně jsem byl rád, že alespoň stopáž filmu byla milosrdná a utrpení vcelku rychle skončilo. Škoda, že po druhém "Bohušovi" se ani tento filmový návrat nepovedl. (30.09.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)