Bony a klid 2

,,TAK STARÁ PARTA ZASE POHROMADĚ"... /// TO SI KRETÉNI DĚLAJ PRDEL! Blbeček Skamene, vzdělanej blbeček Prachař, banda dalších blbečků a (vlhký) sny plný lechce vydělanejch jásadel. Mezi ,,VZPOMÍNÁŠ, JAK…“ Evička Tričko vojede dalšího hřebečka, ale HLAVNĚ prej je třeba pořešit, že vekslákům (bejvalejm) je tu hej. Holá zbytečnost. Místy trapná a výsledkem podobná Polívkovu vzpomínání. Jen mám takovej (vnitřní) dojem, že tohle mě docela (vzhledem ke vzpomínkám) uráží. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zrovna jsem přemejšlel, v jakým filmu by mohl hrát hlavní roli Roman Skamene. (V blbým…). 2.) Vyměnil jsem bony za eurodotace. (A co prodávaj víno v krabici, začal jsem archivovat.) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (01.10.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)

Vít Olmer se asi pomátl na rozumu. Tohle je to nejhorší, co jsem za poslední dobu viděl. Ne, že by mě to u české kinematografie nějak překvapilo, ale říkal jsem si, že když Olmer vezme starou partu z Bonů a klidu a udělá pokračování, tak to nebude tak zlý. Tenhle film je naprosto o ničem s naprosto příšernými hereckými výkony. Zúčastnění herci by měli změnit zaměstnání, jelikož to co předvádějí nemá už s herectvím nic společného. A Olmera si můžou vzít rovnou s sebou. (13.10.2014)

Pokud je první díl kultovní, tak jako v tomto případě, tak by se dvojka neměla nikdy natočit. Tím nechci říct, že dvojka je megaprůser, ale povedená teda taky není. Začnu s pozitivy: R. Skamene hraje svojí životní roli a i herci jako J. Nedorost a M. Kopečný mě baví. Flashbacky ve filmu jsou dobře udělané, je jich sice moc, ale pro přehled jsou důležité. Někteří herci jsou totiž za ty roky k nepoznání. Soundtrack je opět super. Nejen, že O. Soukup oprášil skvělé megahity z jedničky, ale doplnil je i o nové pecky, např. I Love You od M. Rupperta, Little Happy od Ezyho či Zlatá mince od Boldyho. Tak to je asi vše co se chvály týče. Zbytek totiž moc nefunguje. Zdá se, že V. Olmer, už není tak dobrý režisér co býval. Kameraman se střihačem, také neodvedli dobrou práci. Dále mi vadila častá nelogičnost příběhu. Nevím proč musí film tak často utíkat od reality. Jsou zde i zbytečné postavy, např. postava mladíka Martina nebo i ta jeho Miss Anonymous. Co mi i vadilo, tak je ten častý product placement. Co říci na závěr: Teď už zbývá jen natočit trojku s I. Jonákem v hlavní roli. (18.09.2014)

Nikdy jsem nezapíral sám sebe a neudělám to ani teď. Při plném vědomí, že tvorba Víta Olmera, (stejně jako Soukupa) tedy až ta porevoluční, je ostudou naší kinematografie, musím jít proti proudu. Samozřejmě, dvojka Bony a klid je příšerná, ale continuitu k výborné jedničce tady nalézám. Flashbacky přicházejí ve vhodných chvílích a jistou nostalgii přece jen navozují. Roman Skamene ze sebe vydoloval tu trochu řemesla, která mu zůstala z dětských rolí a já nehodlám režisérovu snahu zatratit jen proto, že je to tady móda! (04.10.2014)