Režie:
Martin ProvostKamera:
Yves CapeHudba:
Hugues Tabar-NouvalHrají:
Emmanuelle Devos, Sandrine Kiberlain, Olivier Gourmet, Catherine Hiegel, Jacques Bonnaffé, Olivier Py, Nathalie Richard, Stanley Weber, Fabrizio Rongione (více)Obsahy(1)
Violette Leducová se narodila na počátku minulého století jako nemanželské dítě. Dívka, která celé dětství trpěla nízkým sebevědomím, se utíkala do světa literatury, který jí skýtal jistou útěchu a možnost seberealizace. V poválečném Saint-Germaindes-Prés potkává Violette Simone de Beauviorovou, slavnou spisovatelku a feministickou ikonu, ke které Violette zahoří, žel, neopětovanou láskou. Nicméně díky Simone a podpoře Maurice Sachse se z nemilované a přehlížené dívky stává uznávaná a obdivovaná spisovatelka, jež ovlivnila další generace autorů. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (18)
Myslím si, že je to výborně natočený životopisný film - věrně zachovává fakta z života Violette Leduc, ale zároveň jde opravdu hodně do hloubky a když se spustí titulky, můžeme říct, že víme, kdo to byla Violette! Nejen kým ona byla, ale především, jaká byla! Po všech stránkách povedený film. Sandrine Kiberlain sice není příliš podobná Simone de Beauvior, ale jak film postupoval, tím víc jsem chápal, proč si ji režisér vybral - zahrála SdB velmi přesvědčivě. ()
Velmi dobře udělaný životopis spisovatelky, o níž jsem neměl ani tušení. Zřejmě psala hlavně pro ženy a u nás asi není tak známá. Výberné herecké výkony, skvělá kamera, životopisné filmy bývají někdy rozvláčné a často beze šťávy, jakou film potřebuje, aby nenudil. Přes délku Violetty jsem se rozhodně nenudil, snad jen zpočátku jsem byl na rozpacích, ale pak jsem přijal fakt, že hodně umělců bylo homosexuálních, jako skutečnost, která do tohoto filmu patřit musí (i když jinak tyto filmy nemusím). A tak snad jedinou slabinou, která ubírá jednu hvězdičku, je fakt, že chyběla časová orientace, děj začal za války, končil v roce 1964, ale mezitím nebylo patrné, jak se děj v čase posouvá. A přispělo k tomu i to, že Violette i Simone, ostatně stejně jako mužští hrdinové, za těch dvacet let vizuálně nijak nezestárli. ()
Život Violette Leduc se odehrává na samém dně citů - ona sama do světa křičí, jak je osamělá, jak ji nikdo nemá rád. Snaží se to celé změnit, ale neví jak. Až jednoho dne potká Simone de Beauvoir a její život se změní. Na filmu Violette mi vadila hlavně torzovitost, která z filmu trčí. Jednolivé kapitoly jsou pojmenovány jmény osudových (?) lidí, které Violette potkává. Jenže ve výsledku je to jméno vlastně jediné, které vám z filmu zbyde na jazyku, a tak mi to celé připadá trochu zbytečné. Stejně tak první půlhodina filmu, která nás má uvést do života Violette - proč? Nestačilo by ji potkat na náměstí v Paříži, když jí vypadnou peníze? Vadí mi natahování tématu a vůbec ta prkennost a ráznost, se kterou se Violette vrhá do svých vztahů. Je to pro mě nepochopitelné, a tedy neuvěřitelné. Jako příběh spisovatelky je Violette skvělá, jako životní příběh osamělé ženy, mě snímek nepřesvědčil. ()
No žádná sláva teda... Violette asi byla poněkud šáhlá, na pohled taky nic moc, některé věci hlavně zpočátku filmu mi přišly nějak nelogické, nedovysvětlené nebo mi nezapadaly do kontextu, třeba proč se živila jakýmsi druhem šmeliny s potravinami? V pozdější fázi filmu poté, co shrábne 100 tisíc franků, dál žije v kutochu, kde se sotva otočí, jak bezdomovec... Celé to bylo takové nesourodé, roztěkané. Životopisné filmy mi nevadí, ale tohle bylo nějaký podivný. ()
Jeden z těch zajímavěji natočených životopisných snímků, zde v tom smyslu, že jsem si říkal, že je to divácky přístupné, není to zbytečně patetické, ani zbytečně dramatické, vše to tak nějak vyplývá ze situace. Nic to bohužel nemění na tom, že mě životní příběh Violette Leduc nijak extra nebavil a přišel mi dlouhý. ()
Galerie (20)
Photo © Golem Distribución

Zajímavosti (2)
- Film měl premiéru na Filmovém festivalu v Torontu 2013. (Terva)
- Režisér Martin Provost řekl, že role Violette byla již dlouho před natáčením vyhrazena herečce Emmanuelle Devos. (Terva)
Reklama