Chorus Line

Mám rád Michaela Douglase, na rozdíl od muzikálů. V tomto, který se celý odehrává na jevišti a nejakčnější scéna je ta s vymknutým kotníkem, mi však ani Douglas nějak nesedl. V záplavě těch neuvěřitelně ohebných tanečníků jsem mu zkrátka nevěřil, že býval jedním z nich. Na jeho místě bych si v té době daleko lépe představil Johna Travoltu či Vlastu Harapesa (nebo Harapsa, sakra jak se skloňuje Harapes?). Takhle to na mě však působilo asi tak, jako kdyby na konci 36. komnaty Šaolinu seděl s nunčakem za pasem mnich, kterého by hrál Rudolf Hrušínský... (10.12.2013)

Nejsem zrovna taneční divák, ale v tomhle filmu je hezkých pár míst, kde mi pohyb, jehož jsem svědkem, způsobuje mrazení v zádech, pokaždé, už spoustu let. — To obrovské, umanuté úsilí, které je tu tak opravdově zobrazené, úsilí o to být v něčem tak dobrý, jak je to jen možné, poprat se v pravou chvíli o příležitost s druhými i sám/sama se sebou, mi bylo odjakživa hrozně blízké. I ty intimní prožitky, pocity, výlevy, které Zach doluje z účastníků konkurzu, mi nějakým záhadným způsobem rezonují někde v podvědomí – vážně by mě zajímalo, jaké zasuté ontogenetické či snad fylogenetické zapomínky, jaké podivně intenzivní touhy po ztracené čistotě či po čem se to ve mně už tři dekády rozechvívají třeba u takového At the Ballet. — Romantika je za mě skoro navíc, ale není jí tolik, aby obtěžovala nebo zrušila to nepochopitelné uhranutí, ve kterém na Chorus Line vždycky zírám od úvodních leteckých záběrů Manhattanu až po závěr s postavami vyloučených tanečníků vystupujícími ze zrcadel a slévajícími se v závratně dokonalé vlny zlatého moře. (13.09.2015)

Z úvodu srší taková energie, že je po chvíli naprosto jasné, že ji tvůrci nemohou udržet po celou stopáž. A také že ne. Ovšem nijak to nevadí, jelikož i po úvodním hromadném sítu jde stále o dobrý film. Dokud se mluví, tančí a hraje, tak to má něco do sebe. Problém nastává ve chvíli kdy dojde řada na zpívání. Většina písní je totiž o ničem. O jednotlivých účastnících konkurzu nám nic moc neřeknou a jsou celé takové "odnikud nikam". Většina, naštěstí ne všechny, jelikož je tu i pár kousků, které naopak po této stránce fungují výtečně. Pochválit je třeba také Michaela Douglase, který charismatického Zacha zvládá s bravurou sobě vlastní, byť za celý snímek v zásadě nevstane ze svého místa za mikrofonem. Chorus Line je velmi zajímavý muzikál, kterému by paradoxně prospělo více mluvení a méně zpívání. (06.01.2008)

O tanci a hudbe tohto muzikálu som hneď vedela, že sa mi páčia, ale nebola som si istá, či mi to stačí, aby sa mi páčil aj film ako celok. Keď som sa však dávno po záverečných titulkoch pristihla, ako si pohmkávam poslednú melódiu, uvedomila som si, že stačí. Dej bol síce minimálny, ale to v podstate nevadí. A to, čo urobilo z muzikálu Chorus Line jeden z tých lepších, je Michael Douglas v roli choreografa Zacha, zo začiatku vzdialeného a nedostupného a postupom času veľmi ľudského sympaťáka. (13.01.2008)

Mám tenhle muzikál moc ráda. Včera jsem ho znovu viděla, snad už po patnácté, a nenudí mě. Častokrát si pustím jen prvních deset minut a JE TO TAM. Ta úvodní scéna konkurzu, kde se valí jedna skupina za druhou, všichni vědí, co mají tančit a tančí (A JAK! ), je absolutně úžasná. Po prvním sítu se vše rázně uklidní, dojde na osobní zpovědi a já mám velkou spotřebu kapesníků, zvlášť když se holky vyzpívávají z toho, jak "everything was beautiful at the ballet". Všichni mají talent (nejraděj mám "Zelenou" - umí a je skromná) a "chtějí tu práci", i když je to jenom "chorus". S koncem se Attenborough vyřádil. Napřed u finálního síta - ten manévr a výrazy ve tvářích mě trhají na kusy. Když tanečníci už v zlatém gala před zrcadly tančí a jejich odraz několikrát "ožije" a vystoupí ze zrcadla, takže je podium jedno zlaté pole, mám s nimi "One Singular Sensation". Fantazie. (20.07.2006)