Philomena

Zase jsem nevěděl, co od filmu čekat, snad jen skvělý výkon od Judi Dench. Ten se samozřejmě konal, ale k tomu se ještě přidal zajímavý scénář. Opět jedna ukázka toho, že filmy podle skutečné události nemusí být vůbec nudné. Chce to jen je točit s citem a trochu mírnit ty emoce, které v nich jsou. V případě snímku "Philomena" se to povedlo a já jsem si tuhle smutnou, a přesto místy vtipnou cestu za pravdou užil. Co všechno asi dokážeme odpustit? (24.02.2014)

Lidské vzpomínky dokážou být silnější než by si člověk představoval. A umět odpouštět nedokáže prostě každý. Judi Dench to dokázala, a to s takovou grácií, až to zabolelo. A v protikladu k jejímu filmovému parťákovi, jehož role tu nebyla pro odpouštění, je tohle malé komorní drama velice poutavým kouskem o hledání kusu svého já na všech frontách. (30.05.2014)

Pure Weinstein ~ (Spoilery!) Už když na začátku zasvítí logo "Weinstein", je vám jasné, na jakou tóninu se pro následující film naladit. A já se naladil a jal se sledovat hledání odebraného a ztraceného dítka. Nicméně protentokrát jsem zase neodcházel až s takovým vnitřním uspokojením, protože jsem od toho celého čekal tak nějak něco víc... víc... prostě něco víc. V něčem mi to připomínalo filmy o australské "Ukradené generaci", ale od chvíle, kdy se zjistilo, poměrně dost jednoduše (nebo to tak alespoň vyznělo, žádný zvrat, prostě se to stalo), že je syn mrtvý, postrádal film jaksi smysl ve svém pokračování, nabral ho zase až úplně na konci a pak byl prostě konec a titulky. Ve výsledku mi to přišlo, jako kdyby museli Weinsteini něco natočit a tak vzali možná zajímavý příběh, ale odflákli to, protože tomu nedali duši "chtěného dítěte". Za chvilku o filmu nikdo nebude vědět a i když se Judy snažila, nějak nevím, za co konkrétně by si film i ona (dvě nominace na Oscara 2014) tuhle sošku zasloužili. ~ Přišel jsem, viděl jsem. Tečka. (25.02.2014)

Jeden z mála filmů, kde má smysl titulek Based on a true story. Protože tady se převyprávění skutečné události doopravdy tematizuje, zatímco u jiných filmů titulek slouží jen k tomu, aby zesílil empatii vůči zobrazovanému a nutil pak diváka k realitě zaujímat určitý postoj na základě toho, co mu film sdělil. Philomena je "pravdivý" příběh, který vypráví o vyprávění "pravdivého" příběhu. A vypráví ho velice civilně, ale přesto poutavě a emotivně. (20.04.2014)

Doják po britsku, to je něco, co mi sedne. Máte tu silný lidský příběh, emoce bublající pod povrchem, které, když se ukážou na povrchu, jsou zpravidla uhlazené sarkastickým humorem. Philomena je příběhem, který zase jednou ukáže ošklivou stránku církve, a bylo by jednoduché jen ukázat prstem a křičet "fuj". Stephen Frears a chytrý scénář ale jsou mnohem dál a právě z Philomeniny víry a schopnosti odpouštět udělali poselství tohoto filmu. Judi Dench je skvělá jako vždycky, ale potlesk si zaslouží i (původně komik) Steve Coogan, který si tu střihnul trochu snobského všeználka s oxfordskou angličtinou, který ale po většinu filmu reprezentuje pocity diváky (od "co je mi vlastně po tom" po spravedlivý hněv). Jeho posh gentleman působí jako vtipný kontrast s irskou dobrosrdečností Philomeny, která si užívá čtení hárlekýnek a sledování hloupých komedií. 80 % (09.06.2014)