Philomena

Krásně zpracovaný příběh podle skutečné události. Tisíce irských "padlých žen" a jejich prodaných dětí se hledají, často marně a často už to nestihnou. Občas se mi draly slzy, ale Judi Dench, moje oblíbená herečka, to vždycky zachránila lehkostí, s jakou tak vážnou roli hrála. Bylo tam hodně životní moudrosti i odpuštění. Nečekala jsem, že si mě Philomena Lee a její syn tak získají. (09.10.2014)

Zločin, trest a odpustenie v rukách veľmi zdatného inscenátora, Stephena Frearsa, vďaka ktorému sa zo zdanlivo ružovoknižnicovej predlohy stal dojímavo ľudský a často láskavo vtipný príbeh, ktorého sila stavia na konfrontácii troch zdanlivo nespojiteľných tém: náboženstva, politiky a homosexuality. A na Judi Dench - ktorá je, opäť raz proste, JEDINEČNÁ. (06.05.2014)

Jasně, scénárista si pomáhá často až moc k tomu, aby bylo jednoznačně a dojemně sděleno hlavní poselství filmu, ale to poselství je pro život člověka tak zásadní a přitom natolik přehlížené, že s radostí (coby cynik plný naštvanosti, jež mě sžírá a nechci ji), pálím plný počet. A taky za skvělý výkon Steve Coogana, jeho xichty a fórky. (20.04.2014)

Zase jsem nevěděl, co od filmu čekat, snad jen skvělý výkon od Judi Dench. Ten se samozřejmě konal, ale k tomu se ještě přidal zajímavý scénář. Opět jedna ukázka toho, že filmy podle skutečné události nemusí být vůbec nudné. Chce to jen je točit s citem a trochu mírnit ty emoce, které v nich jsou. V případě snímku "Philomena" se to povedlo a já jsem si tuhle smutnou, a přesto místy vtipnou cestu za pravdou užil. Co všechno asi dokážeme odpustit? (24.02.2014)

Pure Weinstein ~ (Spoilery!) Už když na začátku zasvítí logo "Weinstein", je vám jasné, na jakou tóninu se pro následující film naladit. A já se naladil a jal se sledovat hledání odebraného a ztraceného dítka. Nicméně protentokrát jsem zase neodcházel až s takovým vnitřním uspokojením, protože jsem od toho celého čekal tak nějak něco víc... víc... prostě něco víc. V něčem mi to připomínalo filmy o australské "Ukradené generaci", ale od chvíle, kdy se zjistilo, poměrně dost jednoduše (nebo to tak alespoň vyznělo, žádný zvrat, prostě se to stalo), že je syn mrtvý, postrádal film jaksi smysl ve svém pokračování, nabral ho zase až úplně na konci a pak byl prostě konec a titulky. Ve výsledku mi to přišlo, jako kdyby museli Weinsteini něco natočit a tak vzali možná zajímavý příběh, ale odflákli to, protože tomu nedali duši "chtěného dítěte". Za chvilku o filmu nikdo nebude vědět a i když se Judy snažila, nějak nevím, za co konkrétně by si film i ona (dvě nominace na Oscara 2014) tuhle sošku zasloužili. ~ Přišel jsem, viděl jsem. Tečka. (25.02.2014)