Philomena

Nenásilné morální popichování, které sice vyžaduje vážnost a notnou dávku divácké empatie, avšak v suchém britském podání vyznívá minimálně stejně kouzelně a pozitivně, jako kdyby režii zastoupil Richard Curtis a hlavní roli si střihl Bill Nighy. Steve Coogan je výtečný ve své poloze novináře na rozcestí mezi pragmatickou prací a osobním životem, zatímco Judi Dench rozdává radost nejen svým krásným herectvím, ale i veselou aurou a vtipným nadhledem, jaké její postava většinou vyzařuje. A společně s emocionálně pestrou zápletkou, příjemným soundtrackem a zkušenou režií úspěšného anglického veterána to vše dává dohromady velmi povedený snímek, který na letošních oscarových listinách nedělá vůbec žádnou ostudu (což ostatně nebývá zdaleka zvykem).. 75% (01.03.2014)

Paradoxně mě tentokrát více zaujal Steve Coogan, ale nebylo to proto, že by Judi Dench hrála špatně, to v žádném případě, hraje jako vždy skvěle, jenže její role mě nezaujala tolik jako pragmatický novinář v podání Steva Coogana. Příběh je velice silný, nicméně se nemůžu ubránit dojmu, že se z toho dalo dostat mnohem více. Srovnám to schválně se snímkem Zachraňte pana Bankse, který tak inspirujícím příběhem rozhodně nedisponoval, ale vytěžil z něj naprosté maximum. Proto mi nevadilo se na něj podívat s ženou ještě jednou, Philomenu podruhé v dohledné době vidět netoužím. Hodně slabé čtyři hvězdy, ale pořád ještě čtyři. (06.03.2014)

Hledání ztraceného syna a hlubokého lidského příběhu ve filmu, který se sám moc nesnaží být něčím víc než hlubokým lidským příběhem. Pokud ale má být nějaké drama milé a dojemné, pak nechť je milé a dojemné stejně nepodbízivě jako Philomena. Dvojice scenáristů nepodlehla pokušení zredukovat nejednoznačný příběh na emocionální porno v duchu Pošty pro tebe. Navzdory upřednostnění citů před širšími sociokulturními kontexty nabízejí víc než jen hrst jasně čitelných pravd, měnících Philomenu v pasivní oběť a církev v ďábelskou instituci. Filmu vedle nečernobílé fikcionalizace reálných osob hodně prospívá smysl pro humor. Dialogy přesně odměřeným dávkováním humoru chrání vyprávění před akademickou suchopárností a významně odlehčují smrtící artovou trojkombinaci nábožentví-politika-homosexualita. Zásluhou herců můžeme zároveň - podobně jako nedávno v Rivalech - soucítit najednou s dvojicí postav, jejichž povahy a světonázory jsou zcela odlišné. Zatímco hladké přechody mezi dramatem investigativním a intimním obstarává Frears, přepínání mezi sentimentálním (Philomena) a cynickým (Sixsmith) rámováním příběhu je v naši režii (třebaže hlediska obou samozvaných detektivů jsou ve finále dle očekávání sladěna). Philomena si otevřeně říká o přízeň diváků, ale v rámci hřejivých filmů pro všechny věkové kategorie si přes svůj populismus zachovává důstojnost, jaká je k vidění čím dál vzácněji. 75% (06.03.2014)

-4* téměř taková roadmovie za nalezením svého syna, která přináší i překvapivá odhalení, jak už to taky bývá, pokud má film za něco stát. Tento hodně povyšuje na vyšší level Judi Dench ve své roli obyčejné ženy a matky, ale i ostatní herci jí dělají slušné křoví. Příběh podle skutečnosti je uvěřitelný a potěšilo, že se přehnaně netlačí na sentimentální strunu, i když asi slza ukápne většině ;-). Za mě teda dostane nekřesťanské 4 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (28.01.2018)

jímavé a dobře zahrané.Výhodou je,že i přes to,že příběh vychází ze skutečnosti a hodně útočí na city,nesálá z něj prvoplánovitost a divák tak celé Philomenino pátrání dokáže prožívát s ní,bez toho aby měl pocit,že na něj tvůrcí hrají levou.Je hodně vidět rozdíl mezi klasickým Hollywoodem a z větší části britským filmem.Věřím,že z podobně silného příběhu by se dal vytvořit mnohem větší,ale o to rozporuplnější doják...80% (27.02.2014)