Nezlomný

Když po měsících mučení konečně zjistíte, že je velitel vašeho zajateckého tábora gay (a vy jste souhrou náhod nejsympatičtější vězeň široko daleko), je ten pravý čas, vzít nohy na ramena. Je to pěkné, je to hezky natočené, ale je to nepopsatelně nudné a ubíjející. Když v dobrodružném snímku chybí napětí, je zle. (13.06.2015)

Prachsprostý oskarový kalkul jedné herecké a nyní i režisérské diletantky, která dostala chuť na zlaté kovové dildo, tak si vyhlídla nejsilnější příběh na trhu, který by sterilně vysrala na plátno, aby díky tomu příběhu, nikoliv své kvalitě, mohla být odměněna a pěkně si tou zlatou palicí vyprstila ego a Pittův svěrač. Chápu, že po těch všech velkofilmech (jeden brak), které už stihla natočit, získala pocit jistoty v režisérských kramflecích, ale vzít si za rukojmí námět, který by v rukou schopného režiséra i drtil koule, to je prostě na hovno, hlavně pro toho chlapa, o kterém to celé je. Nevím, co na té rozvleklé nudě popisující něco extrémně zajímavého mám vlastně hodnotit, protože jak sportovní část, část o ztroskotání, tak i o zajetí působí jako parodie na ty desítky filmů, které měly příběhově obsaženou jen jednu část a přesto dokázaly být zábavnější. Zrzavý a špatně hrající Angličan O'Connell představující Italo-Američana s čerstvě nabarvenou palicí na svítivě černou, působí pod taktovou Angelínky jako zmutovaný Mirek Dušín, kterého na jeho trnité cestě za Nezlomením a Neposráním provází ještě větší Mirkové Dušínové (Američané), aby se pak Polozlomen a Poloposrán zastavil u někoho, kdo má být drsně fanatický, degradovaný japonský důstojník a velitel tábora, frustrovaný z prohrávané války a jeho vlastní nejistoty, a přitom celou dobu navozoval dojem jen nebohého teenagera, pravděpodobně buzny, s neuspořádanou orientací. Ovšem, jestli to nebyl režijní záměr, stejně jako ta cca. hodina na moři plná nudy, která měla pravděpodobně dostat diváka do duše mužů v beznadějné situaci, kteří přitom od první minuty až po druhý měsíc neprojdou výraznější psychologickou proměnou, krom toho, že se jednou pomodlí. Nebavilo mě na tom nic, ale Američané si jistě pošmáknou, protože ačkoliv Angelínka nedokázala navodit žádnou psychologii, atmosféru a pocit, že sledujeme neskutečný životní příběh. Patosu, klišé, sentimentu a patriotismu tam nasrala jak jen to šlo, za což se dnes Oskary dávají, nebo ne? 40% (24.01.2015)

MOTIVOVÁN SVOU VÍROU SPATŘIL, ŽE CESTA KUPŘEDU NENÍ POMSTOU, ALE ODPUŠTĚNÍM… /// Loui byl italskej spratek, co rost pro kriminál. Zachránil ho brácha, páč ho přivedl k běhu. Forrestovi stačilo říct „utíkej“, Loui zase reagoval na „blbýho Taliána“… Sledujeme flashbacky a hned za tu úvodní válečnou scénu chcu před Angelínou smeknout. Pak dětství, zase „přítomnost“, pak běháme a zase „přítomnost“ – tedy válka. Vono je totiž co vypravovat. Jen by bylo potřeba rozumně zvážit, jakou dobu čemu věnovat. Chápu, že „námořnický“ dobrodružství je věc neuvěřitelná, ale to, že se kluci nuděj, neznamená, že musím taky. Příběh má bejt o přežití, nezlomnosti ducha a odpuštění. Přežití by jsme měli. K odpuštění se nedostaneme. (To si musíš pustit Koleje osudu.) Zbejvá nezlomnost. Tu nám ztělesňuje šílenej žlutokožec a sadomasochistický choutky A. Jolie. Opodstatněnost drsnejch scén jsem chápal V zemi krve a medu. I tady beru, že pracovní tábor nebyl med (ale spíš krev). Ovšem proč místo nekonečnýho utrpení neukázat třeba „usmíření“, a pak… no vždyť ten týpek byl i na olympiádě v Naganu! Když dva dělají totéž, tak to prostě není totéž. Takovej Chris Kyle zažil oproti Louisovi Zamperinimu prdlajs. Ale filmově ho válcuje! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Nezlomný“, kterou v roce 2010 napsala Laura Hillenbrand, číst nebudu. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnejch událostí. 3.) Thx za titule ,,-OverLord-“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (26.01.2015)

Film, který ve mně probudil jen bytostnou lenost a pocit, že pokud bych někdy chtěl vidět americkou verzi Příběhu obyčejného člověka (s jiným žebříčkem hodnot a důrazem na individuální fyzickou odolnost), musel bych si pustit právě Unbroken. V jádru snesitelný řetěz snaživě odkoukaných a celkem zručně zrealizovaných scén, v nichž de facto nezáleží na pořadí, kauzalitě (člověka třeba vůbec nezajímá, proč se Hedlund ve vložené scéně náhle rozpláče) a už vůbec ne na psychologii. Neobratně vložené flashbacky jsou postaveny na proklamacích, které by mohly zaznít i v libovolné pixarovce, následné dialogy tak trochu vypadají, jako by padaly z random generátoru hlášek z válečných filmů. Coeni to malinko píšou jako materiál pro začátečníky, lekce Točíme o hrdinech. 90 minut utrpení čím dál tím víc připomíná soft exploataci (můžeme soucítit s postavou, která je jen nosičem na hadry a makeup?), na konci ambiciózně korunovanou snahou o jakýsi kristovský mýtus, nebo co ta epizoda s trámem vlastně znamená. Who bloody cares? Angelina je poučená, jako protekční dítko má k ruce elitní crew, takže Nezlomný se hýbe a vypadá hezky (místy díky Deakinsově kameře až nemístně hezky a estétsky). Je to trochu dinosauří pocta staré škole válečného filmu bez schopnosti cokoli zásadního pochopit a přinést. Válečný screensaver. Mattyho srovnání s McQueenem je zcela na místě. Ostatně, vlastně bych mohl jenom symbolicky podepsat celé jeho hodnocení. [50%] (04.02.2015)

Vzhľadom na námet som čakal niečo viac. Nemalo to ten dramatický drive ako by sa žiadalo, čo malo samozrejme za následok takmer nulovú emočnú úroveň. Po obsahovej stránke je to snáď zlepenec všetkého možného (aj keď sa vraj ide podľa skutočnej udalosti). Jediné, čo film ponúkne je akási vízia zaujímavého chlapíka, ktorý keď sa zaťal tak zdolal každú prekážku. Ale v konečnom dôsledku toho film veľa nepovie. Na druhú stranu pár momentov zaujalo, čo ťahá film aspoň do toho čistého priemeru. 60/100 (19.03.2015)