Cesta naděje

Na tenhle film jsem se moc těšila, už jenom proto, že ho režíroval sám Russell Crowe, který se i obsadil do hlavní role. Nejprve musím říct, že rozhodně nejsem zklamaná z výsledku filmu. Příběh byl velmi silní a emotivní, příběh otce, hledajícího své zřejmě mrtvé syny mě dojal. Trošku mě mrzelo, že ve filmu Russell nerozvinul tu romantickou linku v hotelu mezi jím a Olgou, pro ženské publikum by to byl možná více přijatelnější film. Celkově se mi to líbilo, ale místy to bylo o malinko delší než by bylo třeba. (24.11.2017)

Můj oblíbenec Russel Crowe si stoupl poprvé v životě za kameru (ale pro jistotu zůstal i před ní) a naservíroval nám komorní příběh australského farmáře, který se vydá hledat ostatky synů padlých v 1. světové válce až do daleké Osmanské říše. A já musím říct, že jsem spokojeně v kině mručel, jak pěkný debutový film se mu povedlo natočit. Předně je třeba zdůraznit, že navzdory okázalé výpravě je děj plně soustředený na cestu otce a jeho pátrání po ztracených synech a fascinující prostředí střetu britského imperialismu a tureckého nacionalismu v poválečných letech vedoucí k zániku Osmanské říše za všech okolností zůstává jen neokoukanou kulisou. Crowe kromě protiválečného poselství nepřidává žádný komentář, dokonce ani vysvětlivky k okolnímu dění, tudíž pokud je pro vás tato etapa dějin velkou neznámou, budete se patrně minimálně zpočátku trochu ztrácet v motivacích ostatních postav. To ovšem není kritika, protože stejně ztracený se cítí i hlavní hrdina – obyčejný venkovan, kterého čeká velké vystřízlivění z jednoduchého náhledu na svět rozděleného na ty hodné a zlé, kde existuje jediná pravda, za kterou je třeba bojovat. Musím vyzdvihnout i technickou stránku filmu. Ačkoliv jsou kamera i střih poměrně intimní, až úsporné a nesnaží se působit prvoplánově okázale, přesto plní svou úlohu a dotváří přesvědčivou atmosféru, které pomáhají i reálné lokace a neokoukaní turečtí herci. Celkově jsem měl tísnivý pocit realismu – u flashbacků ze zákopové války jsem si říkal, že takhle nějak to tam asi opravdu vypadalo. Navíc v Cestě naděje (mimochodem angličtináři si užijí symbolickou vícevýznamovost originálního názvu) i všichni velice pěkně hrají, kromě tradičně spolehlivého Crowa dokonce i Olga Kurylenko, a vlastně i ten na první poslech podivný hudební mix se k té atmosféře multikulturního střetu nečekaně hodí. Abych se ale jen nerozplýval, pár začátečnickým neduhům se přeci jen Crowe nevyhnul. Zejména prostřední část filmu s pobytem v Istanbulu až nepříjemně ztratí tempo a některé vedlejší příběhové linie vyšumí zcela do ztracena (prosba o nalezení otce). Nicméně pořád je výsledek o dost lepší než většina produkce řady zavedených režisérských harcovníků. A z nedávné doby si nepamatuju příliš filmů, které by mne donutily dohledat si na wikipedii historické souvislosti a zároveň moji drahou polovičku uronit slzu. Takže tady máš 80% a doufám, že jsi na té režisérské sesli neseděl naposledy, chlape! (26.03.2015)

Gallipoli, neoddělitelné téma australské národní identity. Osobně se mi daleko víc líbila Weirova klasika, ale musím říct, že ani Crowe nenatočil úplně marný snímek. Sice to místy působí příliš přitažené za vlasy, ale mělo to několik opravdu silných momentů a celkově musím říct, že se mi to spíš líbilo, než že by mě to nadzvedávalo ze židle. Oceňuji hlavně linku turecké perspektivy, ačkoli z podtextu přímo sálá "břímě bílého muže", což z mého pohledu trochu dehonestuje nejen film jako takový, ale i Crowea samotného - říká tím totiž, že za všechno mohli Britové a jejich nevybíravá koloniální politika, jenže vlastně ignoruje svébytnost Osmanské říše (byť ano, před 1. světovou válkou byla značně limitovaná) a taky fakt, že na konci Velké války byly všechny poražené národy dehonestovány a šarvátky (lokální konflikty) probíhaly na mnoha místech dál až do poloviny 20. let. Úplně taky opomíná fakt, že Turci do roku 1915 do roku 1923 povraždili na 400 tisíc Řeků a 300 tisíc Asyřanů v Malé Asii a taky 1,5 milionu Arménů, takže ti "zlí Řeci" nakonec měli docela dobrý důvod, proč tam být a dělat, co dělali :) I když ani tak černobílá realita samozřejmě nebyla. Takže suma sumárum - pokud chcete podpořit svůj pocit bílé liberální viny, určitě si to pusťte aspoň 2x a říkejte si, jak byli ti Briti a vůbec Evropani zlí. Pak si vzpomeňte na zeměpisnou polohu Istanbulu a ignorujte ji. Pfff, Turecko, země třetího světa. Nebo ne? No a po tomto exkurzu do myšlenkového světa režiséra a hlavního hrdiny můžu v rychlosti dodat - zahrané to bylo pěkně, dialogy nebyly špatné, koherentní - až na excesy - jakž takž, kamera docela fajn, takže kolem a kolem... 60%. (18.04.2015)

„DOKÁŽEŠ NAJÍT VODU, ALE NEDOKÁŽEŠ ANI NAJÍT VLASTNÍ DĚTI. PROČ JE NENAJDEŠ?! PŘIŠEL JSI O NĚ.…“ /// …a tak taťka vodjíždí najít kluky, aby je mohl položit vedle mamky (jasan, už ji nebavilo čekat…). Rejža R. Crowe ukazuje, že z Gladiátora vokoukal dojemný scény beze slov (zabarvený tesklivou hudbou), v Dobrým ročníku našel dobrý světlo, v Ordinaci z růžový zahrady partu scénáristů a v Olině vod Kurylenků zase matroš, kterej by chtěl zprznit. Ne že by to bylo až tak špatně natočený, jen je to nuda, kterou voživujou válečný flashbacky (ale tohle by voživilo cokoliv), který střídá dojemná slaďárna a navíc je to všechno spíchnutý podle trapně předvídatelný šablony. Aby se neřeklo, že je to úplně vo hovně, přidaj tureckej folklór a záležitosti, co předcházeli rozpadu Osmanský říše. Pravda, takovýhle dobrodružství asi při farmaření na fejzbůku neprožijete. Ale drama je to podobný! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti (a je mi jedno, co byla ta skutečnost). 2.) Jsem senzibil a hledám 3 syny. 3.) Thx za titule ,,Triumf“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.03.2015)

R. Crowe by už měl přestat hrát tyhle útrpný role, kde má celou dobu výraz, jako by se za chvilku měl rozbrečet. Když se podíváte na plakát, tak přesně takhle se bude tvářit od začátku až do konce. Ten film je neskutečně pomalej a nezáživnej, nenašel jsem na něm ani nějakou silnou emoční stránku (ztráta synů > naděje, putování), tohle se prostě nepovedlo. A že se Russell zamiluje do pěkné Olgy, tak to je jasný už při jejich prvním setkání. Bez milenecké linie by to vlastně ani nešlo. Gladiátor je jenom jeden a není třeba se snažit hledat náplň v podobných vodách (určitá paralela by se tam najít dala - ztráta, naděje, boj až do konce, rodina). (06.11.2015)