Pan Jordán a Habada

Komedie? V žádném případě. Ale úžasná studie bezcharakterních lidí a těch, kteří se jim (ne)postaví, to už ano. Na jedné misce vah zákeřný a jedovatý Karel Höger, na druhé mlčící rezignovaný Radovan Lukavský, a ačkoliv je to o učitelích v jedné rakouskouherské sborovně, je to zároveň o všech ostatních a v každé době. Bohužel tedy. (03.03.2019)

I na malé ploše se může odehrát velké drama. Pokud někdo chce vidět, jak vypadá pravá česká žabomyší válka, doporučuji tento film. Nemilosrdný boj pitomců ve sborovně, boj o korýtka, intriky a drby, sladkobolné projevy maskující touhu po lepším platě. Karel Hoger hraje skvěle padoucha a celá plejáda hvězd mu pomáhá vyniknout. Skromný Lukavský jako vždy důstojnost sama. 90% (31.01.2014)

Když jsem studoval v Německu, zaslech l jsem občas názor, že Češi jsou falešní. Protože to vesměs tvrdili holky, tak jsem tomu nevěnoval přílišnou pozornost - ale víte, na každém šprochu... Protože žiji v Česku, mám s falešností Čechů větší zkušenosti, než s falešnostmi jiných národů. Ta česká mi připadá malichernější, žabomyšejští (jak zjistil i dr.fish *****). Když začnou být falešní Němci (nebo jiné větší národy) potom padají hlavy celých etnik a hroutí se celé "dobře zavadené" systémy. Miloslav Zachata situoval kritiku české falešnosti do doby Rakouského mocnářství (přímo pod mocnářův pohled), ale mohl by ho stejně umístit do současnosti či budoucnosti - nic by se tím nezměnilo. Stejně tak jako celé vyústění filmu směřuje do budoucnosti: vše pokračuje dál v zaběhlých kolejích, bouře na lžíci vody pominula, opět jsme se zabydleli v řezimu daném povoláním, rodiným zázemím atd. Mimo pěkné zarámování příběhu písněmi (autor rovněž Miloslav Zachata) zpívané Ljubou Hermanovou), včetně téměř shodného počátečního a koncového prostředí, a výše uvedeného poučení, vidím jemnou autorskou práci i v tom, že se nedozvíme, kdo se stal řídicím účitelem (v podstatě je to také jedno), a v jednoznačné vyčlenění mladé učitelky (Jana Hlaváčková) z učitelského kolektivu ne proto, že má přísný názor na morálku a spravedlnost, ale proto (viz učitel Habada), že do něj nepatří. (08.05.2017)

Režie a kamera mi přijdou poněkud nešťastné, občas vypichují věci a záběry, které jsou nedůležité, a naopak nějaký pohled na určitou postavu nebo detail chybí. Zmatený je i začátek, kdy jsme hozeni do nějakého vaudevillu, kde školnice zpívá kuplety (!), abychom pak v postavách poznali ctihodné učitele. Obávám se, že v reálu by si taková školnice ani neškrtla, ale bylo potřeba vyprávěné dozvučit i pro pomalejší ve vnímání jasným písňovým textem. Jinak ale je téma zajímavé a nadčasové - neustálé pletichaření a snaha postoupit na stupínku důležitosti o kousíček výš, snaha o politické vztahy, a přitom rezignace na morálku, protože jinak nepřežijete. Herecký koncert, hlavně pana Högera, jehož jsme jako záporáka moc neviděli, a tady mu jde grimasou či pohybem ruky vyjádřit hnutí mysli postavy, aniž by ta musela promluvit. ... Mimochodem, film mi v mnohém připomněl rozhovory mých kolegů v mé bývalé práci, kde se třeba také pořád jen bavili o jídle. (20.05.2018)

,,To se u nás mnohdy něco prohlašuje za moderní, a pak se ukáže, že je to jen prchavá voda. Už se s tím natropilo dost komedie." Spočátku jsem si trošku lámal hlavu, kdy se příběh odehrává (film jsem viděl po dlouhé době, měl z něj v paměti jen matné útržky a nečetl nic předem). Kam nás to v téhle inscenace zavedl Miroslav Zachata ve společnosti slavných herců v rolích učitelů? Dle úvodního kupletu Ljuby Hermanové a těch učitelských dialogů o zavedení povinné tělovýchovy či inspektorech potrpících si na tom, že pravítko musí ležet "rovnobežně s hranou stolu" to vypadalo spíš na nějakou tu první republiku, než 60. léta v době největšího uvolnění. Až detailní záběr na obraz Františka Josefa I. odhalil, že jde o ještě dávnější dobu c. k. monarchie někdy na přelomu století. Kdo ale očekává na rok natočení (1968) alespoň trochu společensky odvážnější obsah, nemusí být taky úplně zklamán, myslím, že v opětovném nástupu bývalého řídícího po amnestii a následní rehabilitaci lze vidět paralelu k době vzniku. Co však zůstává nadčasové navzdory změnám a pádům celé řady režimů od doby původní Štechovy hry, je až obludná ukázka kariérismu, protekce a pokrytectví v pracovním (zde učitelském) kolektivu. Mezi tolika oblíbenými českými filmy ze školského prostředí naprosto zapomenutý kousek, zabírající hodně kritický pohled na společnost jako takovou skrze jednu učitelskou sborovnu. Vynikající satirická komedie i drama, kterou sráží prakticky jen archaická kvalita obrazu. Většina zde zúčastněných herců je dnes již neopakovatelnou zárukou kvality, z pohledu filmografie Karla Högera zajímavý charakterový protipól či rovněž tematické doplnění ke Škole otců. 80% (27.02.2019)