Režie:
Ivo BystřičanScénář:
Ivo BystřičanKamera:
Jakub HalousekHrají:
Ivo BystřičanVOD (1)
Obsahy(1)
Film Mých posledních 150 000 cigaret přibližuje politické a tržní pozadí nejrozšířenější závislosti v Česku i na světě. Autor filmu se v rámci své roční odvykací kúry vydává do sídel tabákových korporací a za politiky, aby státem tolerovanou drogu prozkoumal z hlediska byznysu, který přináší a strategií korporací, jak šířit tabákovou závislost. Formou dokumentárního infotainmentu přináší souvislosti, kterým se tabákový průmysl a politici vyhýbají. Na pozadí osobního příběhu režiséra film zhmotňuje začarovaný kruh obchodu s lidskou slabostí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Sice každou chvíli celý sál vybuchoval smíchy, zároveň ve mně ale narůstal velký pocit hořkosti. Má cenu svalovat vinu pouze na politiky a tabákovou lobby? Nemyslím si, tady podle mě selhává občanská společnost, která má po politické reprezentaci různé regulace tvrdě vyžadovat, ne kvůli utlačování kuřáků, ale zásadně kvůli ochraně dětí, které si v drtivém procentu vytvoří návyk právě v -nácti. O celé problematice by se dalo psát hodiny, ale zpátky k dokumentu. Musím ocenit, že samotný autor podstoupil nepříjemnou odvykačku, čímž nám dokázal, že přestat není nic nemožného, když člověk opravdu chce (i bez nákupu tun nikotinových žvýkaček a náplastí, což je zase jen další výdělečná monstrozita). Festivalová necenzurovaná verze byla opravdu upřímná, s následnou diskusí právě s Ivo Bystřičanem. Jak bylo řečeno - Klaus tady se vší slávou otvíral výrobnu tohohle svinstva, umíte si představit, že by to samé udělala třeba anglická královna? Závěrem chci dokumentu popřát co největší sledovanost v televizní premiéře a dále, aby se ho podařilo (v nějaké upravenější verzi :-) distribuovat do co nejvíce škol. ()
Někteří "vrátní" v uniformách policie jsou fakt blbí tak, že policajti z vtipů, kde se vypichuje jejich debilita, jsou proti nim ještě intelektuálové...Ten úbor alá cigáro bych nechala doma, kdybych se chtěla s někým z tabákovýho průmyslu seriozně pobavit o škodlivosti kouření. A i na /nedomluvenou/ schůzku s politikem bych si vzala radši něco jinýho, neb většina politiků smysl pro šaškárny nemá. Od šaškáren jsou tu koneckonců oni sami, ne lid obecný. Arogance "dělníků" tabákového průmyslu - započítávám tam i ty floutky z menežérských vrstev, nemá hranic. A to úkáčko na help line to zabilo totálně... ()