Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Paul MisrakiHrají:
Eddie Constantine, Anna Karina, Akim Tamiroff, Howard Vernon, Jean-Pierre Léaud, Michel Delahaye, Valérie Boisgel, Jean-Louis Comolli, Christa LangObsahy(2)
Tajný agent je pověřen likvidací diktátora. Francouzské vědecko-fantastické podobenství. Inspirací k filmu Alphaville byla pro Godarda básnická sbírka "Město bolesti" Paula Eluarda, jenž píše: "Čas hovoří slovy, jako je láska." Alphaville je hlavním městem galaxie, z něhož vše řídí superpočítač Alpha 60. Láska je zde zakázána, a spolu s ní všechny emoce a přesahy exaktního myšlení. To vše ve "vyšším zájmu", čas byl redukován na současnost, spojení s minulostí bylo zničeno profesorem Vonbraunem. Tajný agent Lemmy Caution přijíždí do Alphaville, aby v zapalovači přinesl onen prométheovský oheň v poznání minulosti a poezie, který by zničil toto technokratické přežívání.
Hlavní postavu agenta Lemmyho Cautiona ztvárnil Eddie Constantine, který byl v té době hvězdou francouzských béčkových gangsterských filmů.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (132)
Po deseti minutách jsem chtěl Alphaville označit za "absurdní blábol", po dalších 20 minutách jsem chtěl napsat, že se to označení má brát s obrovskou rezervou. A nakonec můžu napsat, že to označení vůbec neplatí. Je to parádní filmek, u kterýho je problém, že když o něm nic nevíte, ze začátku chvíli tápete... Ale pak vás to vtáhne a donutí vás to přemýšlet o myšlenkách, které v tomto filmu byly důležitější, než "sci-fi obal"... Na druhou stranu uznávám, že tenhle film je dost složitej a cesta k němu se nachází poměrně těžko. :) ()
Mým hlavním problémem v současné době je nedostatek divácké trpělivosti. Nemůžu si pomoct, ale dívat se přes 40 minut na pinožení podivných postav v sérii vrcholně nezábavných WTF momentů, aniž by bylo alespoň obrysově jasné, o co tady vlastně kráčí, bylo na mou netrpělivou psýchu přece jen příliš. Takže: "Mám se dobře, děkuji vám, rádo se stalo" a už letíš, Godarde, do věčných lovišť. Nejspíš jsem se připravil o závěr, v němž "to celé poťapané cosi" dávalo smysl, ale v pravdě toho ani za mák nelituji. ()
Jean-Luc Godard byl natolik osobitý tvůrce, že i svému noirovému sci-fi dodal skvělý náboj a vizuální stránka je výborná, a to přesto, že se v podstatě jedná o současný svět bez nějakých velkých vynálezů. Jde ale o to, jak ten svět funguje, jak je popisován, co postavy říkají. A to rozhodně není špatné, jen ta atmosféra na mě působila víc než filosofie, což bych nečekal. ()
Na Alphaville jsem se chystal už delší dobu a byl jsem rád, že jsem ho nakonec viděl na velkém plátně. Godard je mi trochu protivný tezovitostí svých filmů, ale zároveň je pro mě jedním z nejzásadnějších stylových inovátorů nejen šedesátých let. Obojí do Alphaville prosakuje. Jedná se o snímek, který je zábavný ve své naivitě, s kterou nekriticky přebírá podněty dobového francouzského strukturalismu (zejména sémantiky) a francouzské avantgardy (citování dlouhých pasáží Éluarda atd.). Zároveň je ale třeba říct, že vytvořit snímek na podkladě tak abstraktního tématu jako je (ne)možnost dorozumění a ovládání komunikace (dystopická vize odcizené společnosti se zcizeným jazykem je vlastně jen metaforou pociťovaného současného stavu), představuje nesmírně zajímavý koncept. Připočítejme k tomu surrealistickou výstavbu a výraznou intervenci noirového žánru a je na zajímavý film zaděláno. Mimochodem, jde to k sobě lépe, než by člověk čekal: absurdita fikčního světa budoucnosti ovládaného strojem má skvělou paralelu ve fikčním světě noiru, který je skrz naskrz temný a ovládaný zlem v podobě zločinu. V obou případech je pak hrdinou postava detektiva, který se světu vymyká a zastupuje nezapadající živel. Tak jako se detektiv drsné školy nebojí prosazovat byť i malé dobro ve zkorumpovaném světě, Lemmy Caution (jehož jméno je mimochodem také odvozeno z lingvistického pojmu) je zase mužem, který se dokáže vzepřít nastavenému systému a nenechat počítač kontrolovat svou řeč nebo činy. ()
Godardův Alphaville je multižánrovým pastišem, koneckonců, jak je to u Godarda zvykem, avšak (subjektivně řečeno) je v něm možno vidět více cinefilního materiálu. Tento pocit se vkrádá důvěrně známým „kopírováním“ prvků z filmu noir, jehož stylistickou stránku umně Alphaville využívá (a čímž pobízí i k vnímání filmu jako nesmělé parodie). Podobnosti vůči filmu noir lze spatřit jak v hlavních aspektech filmu: hlavní hrdina Lemmy Caution jako drsný detektiv upomínající na hard-boiled školu (a dokumentuje tím i Godardovu zálibu ve filmech klasického Hollywoodu) nejen svým výzorem, ale i v postavě Anny Kariny lze vynajít kontury klasické femme fatale. Inklinace k filmu noir je zvýrazněna i v detailech: podobná hra se stíny a světly v chodbách a na ulicích chladně nepříjemného města Alphaville, které většinu času dává najevo znatelné kontrasty. Zdá se, že i samo město vyvolává zvláštní pocit genia loci ve fikčním světě. // Vyhledat ale prvky filmu noir by bylo, obzvláště v Alphaville, poněkud krátkozraké. Godard využívá i jiných žánrů a jakkoli by se mohlo zdát, že to přispívá k roztříštěnosti, Alphaville se stává různorodou hříčkou, která přebírá několikero žánrových konvencí. Ze všech si ale vybírá jen okrajově: více než sci-fi je film podobenstvím o zvrácené společnosti ve světě bez citu. Alpha 60 je tak jakousi variací na Velkého bratra: centrální počítač podle něhož se všichni orientují a který svým démonickým, z útrob vycházejícím, hlasem dává světu neobvyklou intenzitu. Jako cizinec pak působí Lemmy Caution. Alpha 60 není schopný rozpoznat jeho myšlenky a zdůrazňuje tak rozdíl mezi oběma světy v Alphaville. Vyhledat v tom lze rozpor právě mezi lidstvím, reprezentované vetřelcem Cautionem, a chladným „anti-lidským“ městem, kde vládne tvrdou rukou neporazitelná logika. Od pravidel Alphaville se tak odvíjí i další (sub)žánry, které jsou pouze v náznacích. Vztah mezi Lemmym a Natachou reprezentuje linii romantického příběhu, Lemmyho odpor je náznakem gangsterky (či filmu špionážního; resp. zmíněného filmu noir). Ač si přebírá Alphaville různorodé znaky a je podobně „godardovsky“ hravý, je především atmosférickým dílem, u něhož lze velmi dobře hledat druhotné významy a zároveň se nadšenecky opájet nad jednotlivými aspekty stylu. ()
Reklama