Alphaville

To bylo hodně divné. Vyloženě nenudilo, ale ani nenadchlo. Formální bezchybnost, ale absolutní nelidskost jsou zobrazeny přesně, až to chladí. Záměna přikývnutí za zavrtění hlavou a naopak, je zajímavá. Historické retro, které by mohlo působit směšně, ale nepůsobí. Co vyčítám, je určitá nesrozumitelnost a přehnaná dávka poezie. Ve své době mohl být film přelomový, ale dnes je zajímavý hlavně pro milovníky filmové historie. Mé hodnocení podceňuje uměleckost filmu (prostě mi nesedl). (15.08.2012)

Jak už jsem psal u Nebe nad Berlínem moc nevyhledávám poetické filmy. Poezii pak nečtu vůbec. Ale na tohle jsem se docela těšil. Dost mě totiž lákají Godardovy filmy o kterých jsem toho dost slyšel a četl. Jeho experimentování s filmem mě zaujalo. U konce s dechem což byl jediný film tohoto francouzského režiséra, který jsem předtím viděl se mi celkem líbil. O Alphaville tohle bohužel říct nemohu. Myslím, že chápu co se Godard snažil říct a musím potvrdit, že to je zajímavá myšlenka a celkové dobré téma. Naneštěstí ta výpravná forma, která mě nejvíc lákala se nedá vydržet. Je strašně pomalá, záběry na nápisy (Jih,Sever) mi přišly absolutně zbytečné, monotonní hlas Alphy 60 je nesmírně uspávající. Vlastně ani moc nechápu za co dávám ty tři hvězdičky. Možná je to tím, že nepatřím do cílové skupiny tohoto filmu a nechci mu moc ublížit. 45% P.S. - Godardovi ale dám ještě šanci. (29.01.2012)

Jean-Luc Godard napísal scenár podľa románu Hlavné mesto bolesti (postavy z neho i v rámci filmu citujú). Ak máme zaujímavý nápad, ten vykvitne do zaujímavého rozprávania a to sa dostane k správnemu človeku, väčšinou vždy pôjde o radosť. A Godard ale bol správny Mensch pre túto látku. Je to premyslené, výrečné, vťahujúce..... i po toľkej dobe schopné zaujať, naplno zaujať. Alphaville, to je prúd myšlienok- silnejších i slabších, ale i cez to neopakovateľných..... Nič lepšie Alphaville tak nevystihuje. Niektoré reflexie sú v kombinácii s mrazivo panovačnou atmosférickosťou snímky, s ohromným pochopením a talentom režiséra neuveriteľne pôsobivé. Eddie Constantine a Anna Karina stvorili neobyčajný, podivuhodný pár, podivuhodný nielen na pohľad, s výrazom mocnej, až mystickej fyzickej neskutočnosti. Čas, priestor ani nijaké (ľudské či technické) autority na nich nedosiahnu. K tomuto Godardovi ja skrátka ešte zasadnem. Chlapík, ani nemohol zvoliť lepšie!- oči Anny Kariny sú na rozháňanie chmár stvorené..... Chytilo ma to za srdce..... (07.09.2008)

Zvláštne, a pre mňa netypické je, že u oboch Godardových filmov, ktoré som si pozrel včera a dnes, idem s hodnotením dokonca vyššie, než bolo moje pôvodné hodnotenie podľa spomienok z konca šesťdesiatych rokov. Alphaville pokladám za zmes žánrov, symbolov a nedopovedaných myšlienok, ktorá má zaujímavú atmosféru, podčiarknutú temným čiernobielym materiálom, pôsobivou hudbou a dobre vybratými hercami. Verím, že sa Jean-Luc pri jeho nakrúcaní bavil rovnako dobre, ako ja pri jeho sledovaní. (18.02.2012)

Godardův Alphaville je multižánrovým pastišem, koneckonců, jak je to u Godarda zvykem, avšak (subjektivně řečeno) je v něm možno vidět více cinefilního materiálu. Tento pocit se vkrádá důvěrně známým „kopírováním“ prvků z filmu noir, jehož stylistickou stránku umně Alphaville využívá (a čímž pobízí i k vnímání filmu jako nesmělé parodie). Podobnosti vůči filmu noir lze spatřit jak v hlavních aspektech filmu: hlavní hrdina Lemmy Caution jako drsný detektiv upomínající na hard-boiled školu (a dokumentuje tím i Godardovu zálibu ve filmech klasického Hollywoodu) nejen svým výzorem, ale i v postavě Anny Kariny lze vynajít kontury klasické femme fatale. Inklinace k filmu noir je zvýrazněna i v detailech: podobná hra se stíny a světly v chodbách a na ulicích chladně nepříjemného města Alphaville, které většinu času dává najevo znatelné kontrasty. Zdá se, že i samo město vyvolává zvláštní pocit genia loci ve fikčním světě. // Vyhledat ale prvky filmu noir by bylo, obzvláště v Alphaville, poněkud krátkozraké. Godard využívá i jiných žánrů a jakkoli by se mohlo zdát, že to přispívá k roztříštěnosti, Alphaville se stává různorodou hříčkou, která přebírá několikero žánrových konvencí. Ze všech si ale vybírá jen okrajově: více než sci-fi je film podobenstvím o zvrácené společnosti ve světě bez citu. Alpha 60 je tak jakousi variací na Velkého bratra: centrální počítač podle něhož se všichni orientují a který svým démonickým, z útrob vycházejícím, hlasem dává světu neobvyklou intenzitu. Jako cizinec pak působí Lemmy Caution. Alpha 60 není schopný rozpoznat jeho myšlenky a zdůrazňuje tak rozdíl mezi oběma světy v Alphaville. Vyhledat v tom lze rozpor právě mezi lidstvím, reprezentované vetřelcem Cautionem, a chladným „anti-lidským“ městem, kde vládne tvrdou rukou neporazitelná logika. Od pravidel Alphaville se tak odvíjí i další (sub)žánry, které jsou pouze v náznacích. Vztah mezi Lemmym a Natachou reprezentuje linii romantického příběhu, Lemmyho odpor je náznakem gangsterky (či filmu špionážního; resp. zmíněného filmu noir). Ač si přebírá Alphaville různorodé znaky a je podobně „godardovsky“ hravý, je především atmosférickým dílem, u něhož lze velmi dobře hledat druhotné významy a zároveň se nadšenecky opájet nad jednotlivými aspekty stylu. (13.01.2012)