Korczak

Velice solidní film o Holocaustu, který skutečně neprávem zapadl. V tomto případě se spojily dvě silné osobnosti - režisérský matador Andrzej Wajda a výborná vypravěčka silných příběhů Agnieszka Holland. Toto spojení nemohlo dopadnout špatně. Nabízí se srovnání s filmem K. Kachyni Poslední motýl, jenž vznikal téměř současně a rovněž se zabýval tématem holocaust/ghetto a děti. Zatímco Kachyňa se vydal osobitější cestou sugestivního vyprávění, přičemž se nevyhnul se jisté efektnosti a emoční přímočarosti, Wajda je nenápadnější a syrovější - drží se fakt, klade důraz na každodennost a přitom pomalu graduje příběh, čímž vytváří přirozenou a silnou emoci, jež přichází až v samotném závěru. Navíc, tak jak již bylo v Polsku zvykem, se snaží problematizovat minulost, nahlížet ji morálně nejednoznačně a komplexně - v tomto je hlavní deviza snímku. I když tedy jde o pomník velikého člověka, jenž ze všech situací vychází s čistým štítem (a snad tomu tak opravdu bylo), polský národ samotný přichází trochu zkrátka - je nahlédnut se zdravou dávkou skepse a kriticky. Právě tato cesta skutečně vede k tomu, že nevznikla nová obdoba socrealistických biografií, ale snímek, v němž neochvějné hrdinství člověka nevyznívá nepřirozeně či jako umělá ideologie. Wajda historické filmy skutečně umí, jak dokázal i Katyní, jež vznikla ještě řadu let po Korczakovi - žádný chladný akademismus, žádná přehnaná pietnost, prostě dobře vyvážené filmy, nutící k přemýšlení beze strachu z možných střetů zájmů. (19.10.2012)

„Nemám důstojnost, mám 200 dětí… Jak bych mohl v hodině neštěstí opustit 200 dětí?“ Hodně působivý příběh polského židovského doktora, autora literatury pro děti, pediatra, pedagoga a publicisty Janusza Korczaka. Těžko věřit, kde se v daných těžkých, téměř bezvýchodných podmínkách, našlo v dotyčném starém, nemocném muži tolik vnitřní síly a tolik víry v dobro mezi lidmi a v lepší svět. Jeho odhodlání být až do krajnosti se „svými“ dětmi je bezpochyby hodno té největší úcty a obdivu. Obdiv si zaslouží i Andrzej Wajda, kterému se tento skvělý Korczakův charakter podařilo vykreslit tak, že divák mnohdy ani nedýchá. Zaujaly mě jistě i scény z každodenního života dětských sirotků včetně té při nácviku dětského divadla, kterým chce Koczak pomoci dětem, aby si „zvykly na smrt a přijaly ji jako něco laskavého.“ Ale nejvíc mě mrazilo, když dotyčný pronášel své různé humanistické myšlenky, včetně asi té nejznámější: "Nemohu Vám dát Boha, tohoto musíte hledat sami, ve vlastní duši. Nemohu Vám dát vlast, protože tu musíte najít sami vlastní prací Vašich srdcí a myšlenek. Nemohu Vám dát lásku, nebo není lásky bez odpuštění. A je to dřina, které se každý musí ujmout sám. Co Vám mohu dát? Touhu po lepším životě. A možná ta touha vás dovede k Bohu, lásce a vlasti." (30.08.2022)

"The Nazis are ruthless, but surely they will spare the children." Přehlížený film, dle mého lepší než tématicky podobné snímky, včetně Schindlerova seznamu. Wojciech Pszoniak v hlavní roli je k nerozeznání od skutečného Korczaka a řekla bych, že nejen vzhledově. I když víte, jak to celé dopadne, až do samotného závěru nemáte moc příležitostí se dojmout, celé to na vás dolehne až následně. Scénář: Agnieszka Holland (18.11.2011)

Úžasný, černobílý příběh o úžasném muži, který svůj život zasvětil záchraně židovských sirotků v napadeném Polsku. Život tohoto muže byl vážně impozantní a přitom tak smutný, a jeho sebeobětování zůstat s dětmi i na jejich poslední cestě, tomu říkám charakter až za hrob! Poslední záběry jsem si vysvětlil jako pokus o zmírnění hrůzy "konečného řešení". (20.10.2015)

Korczak je romantizovanou legendou o lidskosti uprostřed nejděsivější hrůzy moderních lidských dějin. Andrzej Wajda zkomponoval lidskost bez neúnosného dojení slz, poezie je dílem neutuchajícího tepu lidského srdce v obrazech kameramana Robbyho Müllera. Jistě, lze sice vznést námitky proti kanonizaci hrdiny, avšak jednak osoba Henryka Goldszmita alias Janusze Korczaka (velmi dobrý Wojciech Pszoniak) zřejmě jinou možnost ani nedává, a jednak Wajdovi slouží ke cti, že nezneužívá dané situace k citovému vydírání (závěr filmu je toho nejlepším důkazem). Pozoruhodné v konfrontaci judaismu s krutostí lidských dějin je náboženské zhodnocení dějin židovskou vírou sahající do šestého století před naším letopočtem, tedy význam dějin jako epifanie Boha, což znamená, že nepříznivé dějinné události nabyly náboženského významu a přeměnily se v negativní teofanii, v Jahveho hněv. Je to snad až krutý sadomasochismus, na jedné straně sice vedl k pevnému sepjetí židovského národa, na druhé straně se však židovský národ stal častým cílem frustrací ostatních národů. Sám Korczak usiloval o zbourání vzájemných přehrad a zároveň podporoval sionistické ideje. Ovšem jeho nejvýznamnější počiny byly v oblasti výchovy a péče o děti, v tom má Wajdova filmová romantizující legenda jasno. K nejvýznamnějším postavám patří též Korczakova nejbližší spolupracovnice a pedagožka Stefania Wilczyńska neboli Stefa (pozoruhodná Ewa Dałkowska), z první dětské lásky ve špatné době zmatený Korczakův dlouholetý svěřenec Józek (Michał Staszczak), z nepřízně osudu divočejší novější přírustek Korczakova sirotčince Szloma (Wojciech Klata), v nepříznivé době bezstarostnější Józkova láska Ewa (Agnieszka Krukówna), či v bídě zla ghetta velmi přizpůsobivý Korczakův ochránce Ichak Szulc (zajímavý Zbigniew Zamachowski). Z dalších rolí: učitelka a Korczakova přítelkyně se svou touhou pomoci Maryna Falska (Teresa Budzisz-Krzyżanowska), svědomití vychovatelé Korczakova sirotčince Esterka (Marzena Trybała) a Heniek (Piotr Kozłowski), z těch mohutných zástupů příbuzných vystrašený bohatý žid Max Bauer (Jan Peszek), ze své role předsedy židovské rady varšavského ghetta smutný Adam Czerniaków (Aleksander Bardini), nebo z propouštění oblíbeného moderátora nervózní ředitel Polského rozhlasu (Andrzej Kopiczyński). Korczak: toť demokratizace dětské výchovy a vzájemného respektu ve funkčním modelu, podmanivá poezie lidských tužeb a především city nevydírající romantizovaná legenda. Zajímavý filmový zážitek. (05.07.2022)