Obsahy(1)
Filmová poéma. Príbeh malej dedinky uprostred Sibíri zachytáva dejiny Ruska od začiatku 20. storočia do osemdesiatych rokov. Tri generácie ľudí sa tu snažia žiť v pokoji a šťastí: prvá postavila cestu vedúcu k hviezde na horizonte, druhá vybudovala komunizmus, a tretia konštruuje ropovod. Hoci na "čierne zlato" nakoniec narazia, musia kvôli nemu obetovať starobylý cintorín a s ním aj všetky tradície ctené obyvateľmi dedinky po dlhé roky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
4 a 1/2*. Můj první Končalovskij, jsem moc zvědav na ty jeho "kýče" z Amériky. Tohle trochu Mrazík a trochu eastern. Nalézám tam podobnou řemeslnou dokonalost i poplatnost době jako u děl rodiny Michalkovů (Katajevů) obecně - ten humor tady plně připomíná Родню (scény odvodu na vojnu!) i Ургу. Srovnání s Jakubiskovou Tisícročnou včelou v komentu MIMIC je dobré, tady ale dělá tu postmodernu víceméně Artěmjevův synťák. A je to proti Slovači velké (nás mnógo). Zrovna tak kvituju výtku nedostatku kultivovanosti občas... ...je to... ...lidové. Představuju si Tarkovského s Končalovským nad scénářem Rubleva - ten trochu drastický humor je tam znát ve scénách s šílenou, případně i v postavě skoromocha. Na druhou stranu kýč ke kterému tyhle grotesky mohou vést je plně srovnatelný s kýčem, ke kterému vedou Tarkovského pozdější symbolistně dokonalé bezkrevné Ženy v Nostalgii a Oběti - dám přednost sprostotě co se vzpíná k výšinám oproti du(c)hovnu za každou cenu. Naopak se vůbec neztotožňuju s gudaulin s jeho výtkou roztahanosti - Sibiriáda je velmi svižná, není tam ani trocha vaty, naopak až moc zřetelně tenduje k americkému tahu na bránu - v rámování částí, v jasnosti zápletek. Gudauline, mrkni na nějakou Durasovou nebo Tarra - to je rozvláčnost. Co mě tady prudí víc je v poslední třetině ten Okres na severu, co se z toho vyvine. K vlivům Sibiriády - té lepší části - bych jinak přidal Bílého ptáka s černým znamením a řekl bych klidně i naše Všechny dobré rodáky - to je taky morytát. Úplný závěr musel mít před očima Kusturica, když dělal finále Undergroundu. ()
Táto filmová poéma mi pripomína inú "fresku" či "epopeju" - Tisícročnú včelu. Formou rozsiahlej rodinnej ságy, podmanivým poetickým rozprávaním, baladickosťou, motívom príroda versus človek a prítomnosťou mýtickej, mystickej či alegorickej bytosti. No zatiaľčo Jakubiskov film sa odvíja lineárne v naratívnom rámci, Končalovského poéma - hoci rozdelená na časové kapitoly - rozpráva predovšetkým obrazom a obraznosťou, takže by som si ju cenil o čosi viac, nebyť schizofrenickej dramaturgie neorganicky miešajúcej atmosféru hororu Deathwatch s esenciou ospalého Viscontiho a živelného Felliniho. Trochu kultivovanosti v "menej poetických" pasážach by nezaškodilo. Každopádne ide o ten druh filmov, na ktoré sa nezabúda ani po transplantácii mozgu. Strašidelná chalupa v močiari. Zemný plyn nepretržite bublajúci v nekonečných močiaroch. Starec odjakživa vykonávajúci a priori nezmyselnú mravčiu prácu, symbolicky končiaci na obrovskom mravenisku. Medveď prechádzajúci cez cestičku v tajge, na konci ktorej žiari jasná hviezda (nie, nie červená). Črevá valiace sa z perforovaného brucha (ach áno, poetické)... Jedna hviezdička sa mi niekam stratila. Asi je to tá, ktorá žiari vo filme. ()
Bezpochyby velký film své doby, který nicméně poznamenala snaha režiséra o zobrazení "ruské duše" a letitý neduh sovětské kinematografie, to jest přetažená stopáž a obecně pomalé tempo. Je to baladické, s podmanivě krásnými záběry přírody. Řekl bych, že na téhle historické sáze se projevuje ovlivnění Tarkovského tvorbou. Celkový dojem: 75 %. ()
Konečně jsem dokoukala tohle poněkud rozsáhlejší dílo Končalovského, mapující osudy několika rodin jedné zapadlé vsi na Sibiři. Převalí se přes ní několik desítek let, válka, nástup socialismu. Tvrdý život v lese, kde jeden z chlapů kácí stromy až k obzoru, tam, kde snad pro svého syna najde vysněné, báječné Sluneční město... Ale to je jen střípek jednoho z osudů. Titulky mi pořád nějak neseděly, tak jsem je odbourala a dala ruský originál a šlo to velmi dobře. Musím přiznat, že některé scény mám stále před očima. A vynikající hudba Artěmjeva tenhle epos úžasně korunovala. ()
Hobluj Eduarde, hobluj! Dokonalá epopej o tom jak vzniká a zaniká jedna vesnička a rodinka, která dojme na konci skoro každého. Po několika generací tam žíti a pak to dopadne takhle, opravdu dojemné.. Navíc když vám k tomu dělá Eduard Nikolajevič Artěmjev hudbu, nemůžete si přát prostě víc. Od filmu jsem dostal naprosto vše, co jsem očekával a za to jsem velmi rád! Geniální.. (Abych se přiznal, tak jsem se na to podíval, jen kvůli tomu, že hudbu skládal Eduard Nikolajevič Artěmjev, který zase dokázal, že je naprostý hudební bůh a půjde za své soundtracky do NEBE! :) ()
Galerie (26)
Photo © RUSCICO
Zajímavosti (1)
- Ve scéně, kdy tajemník přilétá ve vrtulníkem do vesnice, je možné vidět, že vrtulník má zevnitř kulatá okénka, ale poté, co vrtulník přistane, jsou okénka hranatá. (Hem.m)
Reklama