Andělé všehomíra

Nietzsche zabil slovem Boha a svět se nám zbláznil... už to prostě není jako za Hegela. Hilter to s námi přece myslel dobře...dělal jen to, co chtěl Duch Německého národa...ten Jung měl asi pravdu :) Fridrikssonovo drama je správně "zentropické". Jen ta hudba občas vadila, ale dalo se to snést...8/10. (21.02.2010)

A začalo to tak krásně : "Kdybych mohl, zaplnil bych tvůj pokoj polibky, zamknul je uvnitř a klíč zahodím." Pak už je to jen syrově smutný příběh, kde se pomalu všechny životní vlákna Pallova života slijí v jedno velké, které vás dovede až k nevyhnutelnému závěrečnému konci. Místy jsem se sice musela mírně usmívat, ale jinak to byl velmi hluboký a niterný zážitek s mnoha moudry, pro které stojí za to tenhle snímek vidět. Začala jsem citátem z filmu a tak ukončím tento komentář také jedním, ale z těch úsměvnějších : "Teď se snaží přiblížit blázince co nejvíce domácímu prostředí. A proč? Asi proto, že doma je to dneska jako v blázinci." (26.07.2015)

Problém bude v tom, že hlavný hrdina mi nie je sympatický, čo nesúvisí s jeho diagnózou, ale skôr samotným chladným zjavom a divným chovaním. To síce s jeho chorobou súvisí, ale jeho kolegovia z liečebne by boli možno pre výber ústredného protagonistu lepším riešením. A to hovorím ako človek, ktorý má medzi najlepšími kamarátmi schozofrenika a rozhodne ide o sympatickejšieho človeka. Kto nevie ako vyzerá Baltasár Kormákur, tak tu sa to dozvie. Je fajn, že Fridriksson a Paalgard snímajú Island nie zrovna ako reklamu pre cestovné kancelárie, jediná pekná budova tu je prezidentský palác, či ako to nazvať. Blázni sme všetci, ide o uhol pohľadu, to je jasné. A kto to stále nechápe, nech si pozrie tento film. (02.04.2021)

Nenapadlo mě, že můj čtyřstý komentář náhodně padne na film s tématem schizofrenie a blázinec.Tím víc mě nenapadlo, že bude z Islandu, země, která je svým způsobem krásná, ale na opačném pólu stupnice pro mě. Nenapadlo mě, že islanďané si nedávají obrázky na zeď, což bylo velmi deprimující. Jak málo stačí, dotknout se té slabounké ,pomyslné hranice v našem mozku a jednoduše ji přejít na druhou stranu, tam, kde můžete být a létat jako andělé. Jak málo stačí, aby volní lidé, tam venku, před zdmi léčebny, se jimi také stali, bez jakéhokoliv předchozího varování. Jako Ragnar, jako Pauli......ale ten ještě zažil pocit komunity s podobnými lidmi v léčebně. Úžasná byla scéna, kdy dostali svěřenou důvěru a opušťák na pohřeb kamaráda a skončili v luxusní hotelové restauraci. Skvělý film za skvělé čtyři hvězdy........věčně na začátku, věčně na konci......tam jsem totiž taky. (23.11.2013)

S Islandskou kinematografií opravdu nemám mnoho zkušeností, ale film Andělé všehomíra mě přesvědčil, že je o co stát. Kdo připodobňuje tento film k Přeletu nad kukaččím hnízdem Miloše Formana, neporozuměl ani jednomu z nich. Námět je sice zdánlivě podobný, ale jen navenek. Mě film příliš neoslovil, ale přesto velmi zaujal. Andělé všehomíra je podle mě film, který ve Vás něco zanechá a nelze jej jen tak snadno obejít aniž by za sebou něco nezanechal. Krásnou atmosféru opravdovosti tvoří především nijak úchvatné, leč výborné a výstižné herecké výkony, krásná a přesto depresivní krajina Islandu, nostalgická hudba i způsob vyprávění. Snímek Andělé všehomíra mi až příliš surově připoměl beznaděj reality, kterou jsem znovu raději nechtěl poznat. (02.09.2005)