소원
Hope
Obsahy(2)
V příběhu, v jehož jádru tkví pravda o chladné skutečnosti mnoha lidí, se jen po malých dětských krůčcích pohybuje sotva osmiletá Se-won (Re Lee). Ta se na svět kolem sebe dívá i přes tíživou ekonomickou situaci rodičů, zatížených dvojím zaměstnáním a nevyzpytatelnou ekonomickou krizí, očima nadšené dívenky, očekávající za každým rohem klauna s červeným nosem či jiné radostné povyražení. Svět kolem ní hýří pestrými barvami a poletujícími úsměvy. Její mysl krouží vysoko v oblacích, když v tom se její naděje mění v živoucí peklo, když je jednoho deštivého rána, přesně takového, jaké si každý z nás dokáže při pohledu za okenní tabuli sám představit, oslovena neznámým vrávorajícím mužem. Její dětská důvěřivost ji přivádí na scestí, z něhož vede cesta jen k utrpení a nepolevující bolesti, provázející ji po celý zbytek života. Se-won je neznámým mužem na blízkém opuštěném staveništi krutě zbita a sexuálně zneužita. Díky mobilnímu telefonu je dívenka schopna dovolat se policii. Na záchranu podlomeného psychického zdraví, doprovázející ji jako bludný stín, je však již pozdě. Sexuálně zneužité dívence je po sérii operačních zákroků sděleno množství a výše fyziologických problémů, orientujících se na fatálně poškozené oblasti vývodu tlustého střeva, s nimiž se bude muset potýkat až do konce svého života. A zatímco se dívenka nachází v péči lékařů, policie zatýká podezřelého. (Conspi)
(více)Videa (4)
Recenze (119)
Silné. Skutečně velice intenzivní zážitek (což mně bylo jasné už předem, tušil jsem do čeho jdu). Nevzpomínám, kdy mě naposledy něco dojalo tak, jako snaha otce resocializovat/vydobýt si důvěru (důvěru vůči jemu, vůči sobě samé, vůči světu (násilných) mužů) jeho traumatizované dcerky Sowon... Šel bych do plných (kdyby rozhodovaly jen emoce), neuvědomit si zpětně, že vůči mnohem sofistikovanějším, vyzrálejším (a tedy kvalitnějším) jihokorejským dramatům, které jsem za poslední cca půlrok vidět (jmenovitě Parazit a Vzplanutí), jsem tak velkorysý nebyl, tedy jsem se i zde spokojil "pouze" s hvězdičkami čtyřmi. Tím chci poněkud neobratně říct, že jsou pro mě tyhle přímočaré, maximálně návodné (SPOILER závěrečný soud: abychom se nezapomněli patřičné dojmout, každá z postav si může oči vyplakat SPOILER) východoasijské (pozdravy do Japonska) dojáky tak trošku guilty pleasure. 80% ()
Nádherně natočený film o příšerně ohavné věci. To asi nezní moc smysluplně, že? Joon-ik Lee má prostě cit, který tohle téma potřebuje. Příběh podává po kapičkách, pomalinku, nenásilně a opravdovsky. Nejvíc mě dostal vztah dcery a jejího otce. I v těch veselejších scénách jsem měla co dělat, abych udržela slzy. Malá Re Lee má můj obdiv, protože svoji roli zvládla neskutečně. Naděje, jak výstižný název... 5* ()
A sakra. Já si ten obsah tady nepřečetla celý. Ráda se nechávám překvapit. A že tady to překvapení tedy bylo hodně nemilé. Ale... ale byl to Lee Joon-ik a ten prostě umí. On ten příběh vypráví tak civilně, že víc už by to snad nešlo, ale kurňa život je někdy tak patetickej, že jsem během sledování vylila dvojku s vínem a ještě posmrkala dva kapesníky. Já bych tak ráda napsala, že to bylo nádherný, kdyby... to šílené kdyby. A ta beznaděj ze soudního jednání. Jeden by řekl, že to snad okopírovali od nás. A toho úchyla? Tak toho bych pověsila za koule do průvanu a ještě k němu postavila pořádně nadrženýho 4% obra! Ať si chlapec taky užije. Ufff, hned je mi líp. ()
Jeden z najsmutnejších námetov aký si len môže niekto predstaviť. Možno som čakal troška silnejšie dramatické spracovanie a ťaživú emotívnu rovinu už hneď od začiatku, ale čo film stratil v tomto smere, si bohato vynahradil svojou obsažnou stránkou a samotným príbehom, ktorý na záver vygradoval do prenádhernej pointy a s tým spojeného očakávanému pretlaku pocitov. Nakoniec to predsa len to dievčatko zvládlo najlepšie zo všetkých, jednoducho krása. Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Těžce emotivní snímek, ostatně už dle obsahu musí být každému jasné, že tohle nebude snadné sousto. Poměrně realisticky podaný přiběh o tom, jací lidé dokáží být šmejdi (včetně novinářů), ale též o lásce, prátelství, kamarádství a obrovském odhodlání se s celou situací vyrovnat a dál žít - ať už z pohledu rodičů, okolí či samotné Sowon, která po tom hrůzném dni dokonce má strach ze svého otce jelikož je to prostě muž. Dětská duše je křehká a složitá, a vyléčit takovou bolístku je prakticky nemožné. Závěr ukáže jak funguje soudnictví nejen u nás, tedy že zákon často na ochranu parchantů dbá více než na ty postižené, tvrdá realita a hodně mne to vytáčí. Hudba se velmi zdařila a mnoha scénách ještě více podpoří emotivní prožitek. Malinko mi nesedly poslední minutky filmu, ale holt autor asi nechtěl končit film extrémně depresivně. Ono pozitivních momentů se zde opravdu příliš nenachází, napadá mne snad jen roztomilý a zábavný Kokomong :-) Pochvalu asi ale bez debat zaslouží maličká a roztomilá Lee Re za parádní výkon stejně jako ve snímku Jak ukrást psa, tam byla taky výborná. 91% ()
Galerie (46)
Zajímavosti (3)
- Filmovým námětem je skutečný případ znásilnění osmileté dívky, který se odehrál v Jižní Koreji v prosinci roku 2008. Rozuzlení případu si vyžádalo značný nesouhlas a pohoršení veřejnosti, neboť usvědčený sériový násilník tehdy obdržel rozsudek ve výši dvanáctiletého pobytu za mřížemi. Dětské herečce Re Lee bylo v době natáčení snímku sedm let, tedy o rok méně než skutečné dívce v době spáchání násilného činu. (Conspi)
- Snímek získal spoustu cen od kritiků, na druhou stranu však vyvolal i diskuzi o tom, jestli je vhodné takto využít skutečnou lidskou tragédii. (ČSFD)
Reklama