Sowon

Těžce emotivní snímek, ostatně už dle obsahu musí být každému jasné, že tohle nebude snadné sousto. Poměrně realisticky podaný přiběh o tom, jací lidé dokáží být šmejdi (včetně novinářů), ale též o lásce, prátelství, kamarádství a obrovském odhodlání se s celou situací vyrovnat a dál žít - ať už z pohledu rodičů, okolí či samotné Sowon, která po tom hrůzném dni dokonce má strach ze svého otce jelikož je to prostě muž. Dětská duše je křehká a složitá, a vyléčit takovou bolístku je prakticky nemožné. Závěr ukáže jak funguje soudnictví nejen u nás, tedy že zákon často na ochranu parchantů dbá více než na ty postižené, tvrdá realita a hodně mne to vytáčí. Hudba se velmi zdařila a mnoha scénách ještě více podpoří emotivní prožitek. Malinko mi nesedly poslední minutky filmu, ale holt autor asi nechtěl končit film extrémně depresivně. Ono pozitivních momentů se zde opravdu příliš nenachází, napadá mne snad jen roztomilý a zábavný Kokomong :-) Pochvalu asi ale bez debat zaslouží maličká a roztomilá Lee Re za parádní výkon stejně jako ve snímku Jak ukrást psa, tam byla taky výborná. 91% (12.03.2017)

Po dlouhé době jsem zase zabloudil do Asie. Na to jak málo šancí ode mě dostane, tak ji nemůžu křivdit, kvalitou to snad nikdy nebyl žádný propadák, spíš naopak. U So-won není problém dostat se do děje, protože má tak silný téma, který musí chytnout každýho diváka. Ta malá holčička byla úplně úžasná. Musí být složitý pracovat s dětmi ve filmech s takovou tématikou a vysvětlovat jim, co mají zahrát. Postupně mě film položil na lopatky a z vývoje vztahu mezi otcem a dcerou a opětovné nacházení cesty k sobě jsem prostě taky vyměknul, že nemůžu dát nižší hodnocení. Slabší povahy si určitě pobrečí. Já jen nedoporučuji koukat na film ve dvě ráno, po takové emotivní náloži se těžko usíná. 90% (28.06.2014)

Nádherně natočený film o příšerně ohavné věci. To asi nezní moc smysluplně, že? Joon-ik Lee má prostě cit, který tohle téma potřebuje. Příběh podává po kapičkách, pomalinku, nenásilně a opravdovsky. Nejvíc mě dostal vztah dcery a jejího otce. I v těch veselejších scénách jsem měla co dělat, abych udržela slzy. Malá Re Lee má můj obdiv, protože svoji roli zvládla neskutečně. Naděje, jak výstižný název... 5* (26.08.2014)

Silné. Skutečně velice intenzivní zážitek (což mně bylo jasné už předem, tušil jsem do čeho jdu). Nevzpomínám, kdy mě naposledy něco dojalo tak, jako snaha otce resocializovat/vydobýt si důvěru (důvěru vůči jemu, vůči sobě samé, vůči světu (násilných) mužů) jeho traumatizované dcerky Sowon... Šel bych do plných (kdyby rozhodovaly jen emoce), neuvědomit si zpětně, že vůči mnohem sofistikovanějším, vyzrálejším (a tedy kvalitnějším) jihokorejským dramatům, které jsem za poslední cca půlrok vidět (jmenovitě Parazit a Vzplanutí), jsem tak velkorysý nebyl, tedy jsem se i zde spokojil "pouze" s hvězdičkami čtyřmi. Tím chci poněkud neobratně říct, že jsou pro mě tyhle přímočaré, maximálně návodné (SPOILER závěrečný soud: abychom se nezapomněli patřičné dojmout, každá z postav si může oči vyplakat SPOILER) východoasijské (pozdravy do Japonska) dojáky tak trošku guilty pleasure. 80% (16.05.2020)

Drsnééé...Drama s velkým Dé...Oproti jiným jihokorejským filmům, tentokrát to není romantické drama, ale drama rodinné...Neskutečně silný příběh, citlivě natočené a přesvědčivě zahraná role mladé herečky, tak i otce, který musel prožívat neskutečnou bolest a najít sílu při znovunalezení vztahu ke své dceři...Taková ta bezmocnost...Brrr....Pro mně, Korejci opravdu vedou v natáčení takových žánru...Citlivé, emocionální, obyčejné a s vědomím, že se to může stát každému z nás... (08.02.2015)