Jak jsme hráli čáru

Přiznám se, že jsem tušila, že film bude pouze odvarem Pelíšků a Báječných let pod psa. Ale chtěla jsem si připomenout Libušku i pana Lasicu. Příjemně překvapil malý Labuda a užila jsem si pár dalších herců, např. Tobias, Malého a Nogu. Vetchý mě v roli majora nijak nepřekvapil, zahrál ji dobře, ale pro mne už je dost "okoukaný". Doplnění o maďarštinu bylo oživením. Potěšilo mne, že alespoň druhá část snímku měla větší spád. (12.08.2021)

Je trochu nefér, že většině diváků automaticky naskakuje srovnání s Obecnou školou, nebo Pelíšky. Ale tvůrci si za to můžou tak trochu sami. Uvádět tento film jako komedii, je zavádějící. Vzbuzuje pak očekávání, která právě díky absenci humoru, není schopen naplnit. Není tam odlehčenost, žádné památné věty, ani absurdity, kterým by se člověk zasmál. Ve skutečnosti je to rodinné drama na pozadí historických událostí...z doby, která mě už ve filmech nebaví. Nechápu, proč se takové filmy pořád dělají. Možná je to téma filmařsky vděčné, možná je to tím, že jsou sklady přecpané rekvizitami té doby, takže je snadné a levné takový film natáčet. Jistě ale existuje nespočet zajímavějších témat, které osloví všechny generace bez toho, že by diváka nutily k melancholickému povzdechnutí. Ano, byli to hajzlové...a zdaleka se to netýká jen Rusů, nebo estébáků. Kromě tématu, mi moc nesedlo to předabování, jakkoliv to chápu. Taky bych čekal nějaké vypointování osudů některých protagonistů a samozřejmě mi připadalo jednání majora v samotném závěru, velmi diskutabilní. Ale co...podruhé už tento film neuvidím, takže je mi to vlastně jedno. (02.04.2022)

Každý mám právo na ohlédnutí a zpracování svých dějin. Ano, filmů o dobách minulých bylo natočeno mnoho. Ale těch slovenských zase tolik není. Nesrovnávám ani s filmy, ani s předlohou, dokonce ani s předchosími filmy Juraje Nvoty. S komentářem jsem čekala, až uvidím i slovenskou verzi, kterou tímto všem doporučuji. První část příběhu se odvíjí v pomalém tempu, To podstatné přijde až v poslední třetině. Silné okamžiky, které dají smysl prvním dvěma třetinám. Pátou hvězdičku přidávám, protože tak nízké hodnocení si tento film nezaslouží. Ťažké su lúčenia, ťažké su návraty, keď nemáš kam. (03.01.2016)

Skvělé herecké výkony se zde setkávají s chatrným scénářem, což ve výsledku z filmu dělá průměrný film s ústředním dětským hrdinou odehrávajícím se od prosince 1967 do srpna 1968. Škoda nedovyprávěného příběhu podivína Honzy, škoda nedotažení Černé gardy. Zdá se mi, že Jak jsme hráli čáru byl natočen jen kvůli posledním pěti minutám a z prvních devadesáti minut se vytvořila jen vata, aby film měl tu správnou stopáž. Nicméně, jak už jsem napsala, Milan Lasica a maďarsky nadávající Libuška Šafránková jsou perfektní a malý Richard Labuda mě příjemně překvapil svou přirozeností a civilním herectvím. Vánoční slohovky film skvěle uvedly a byla škoda, že v podobném duchu se film neodehrával dál. (01.06.2015)

Kiny to prošumělo, ale uvedení v televizi bylo hodně fajn. Milan Lasica a Libuše Šafránková v rolích prarodičů perfektní a Ondřej Vetchý taktéž nezklamal. Příjemné retro s pár tragickými momenty, ovšem nekončí se tak fatálně jako třeba Pelíšky nebo Rebelové. O to víc je Čára lepší než oba zmíněné filmy. (29.05.2016)