Rodinná oslava

Scénář: Thomas Vinterberg, Mogens Rukov .. Hlava rodiny slaví 60 narozeniny a k této příležitosti sezvala celou svoji famílii do honosného sídla, kde během oslav vyplouvají dávné křivdy a zapomenuté strasti minulosti. Na to, jaké má film postavení v místním žebříčku jsem však čekal trochu údernější scénář! Protože pár bolestných vzpomínek a teatrálních výkřiků evidentně šílené snobské rodinky mě jaksi nedostalo do správných výšin. Jelikož je film podle manifestu Dogma 95, co se zpravování týče není tak moc co vyzdvihnout nebo naopak hanit. Vše podléhá svazujícím pravidlům a tato forma mi nikterak nevadí. (18.10.2007)

Rodinná oslava je nepochybne zaujímavý, drsný film, ktorý diváka nenechá ľahostajným. Permanentne je prítomné napätie spoločne so zvedavosťou, ako sa to bude ďalej vyvíjať. Nemôžem dať vyššie ohodnotenie, pretože vyskytujúce sa kiksy kamery a strihu nepovažujem za "umelecký" zámer v rámci Dogmy 95, ale mám z nich dojem prítomnosti chaosu a samoúčelnosti. (19.10.2021)

Hoteliér Helge má vše, o čem mohou obyčejní smrtelníci jen snít: rodinu, majetek, prestiž a coby člen Svobodných zednářů i neveřejný vliv. Pravda, dcera Linda si před pár měsíci vzala život, naštěstí zbývají tři úspěšní potomci, na které může být otec pyšný. Oslava 60. narozenin se má nést v duchu triumfu - nebo ne? Záhy to začne skřípat. Nejstarší syn Christien setkání vidí jako jedinečnou příležitost vypořádat se se svými démony a připomenout některé nepříjemné skutečnosti z rodinné historie. Fasáda počestné měšťanské rodiny začíná dostávat nebezpečné trhliny a i když se přítomní snaží zachovat tvář a dál hrát hru na občanskou bezúhonnost, napětí rychle houstne. Jako společenské drama funguje Rodinná oslava skvěle, i když na ten festival pokrytectví a bezohledného sobectví se místy kouká ztěžka. Forma mi ale nesedí. Nikdy jsem neměl rád rigorózní dogmata a to z dílny VInterberga a Larse von Triera nevyjímaje. Redukce filmových prostředků ve jménu čistoty a hlásání askeze je v mých očích krajně pochybná a je jen dobře, že oba pánové záhy svůj "slib cudnosti" porušili. Ruční kamera ve snímku je totiž nešťastná a vyloženě mě rušila při sledování, což není zdaleka jediný nešvar, který Vinterbergovi u Dogmatu 95 vyčítám. Celkový dojem: 80 %. (01.02.2021)

Naprosto vynikající Vinterberg, na kterého si budu muset trochu posvítil. Jedná se o těžkotonážní talky drama, ve kterém sledujeme průběh rodinné oslavy 60. narozenin otce rodiny, na kterou se sjedou desítky hostů ke společnému setkání. Po letmém seznámení s hlavními aktéry a jejich povahami se roztočí kolotoč událostí, které pramení z jakési tajemné minulosti členů rodiny, které zůstávají po celou dobu filmu značně neurčité, ostatně jako celá pointa příběhu. Čím déle jsem film sledoval, tím víc jsem by zvědavý, co se z toho vyklube. Nečitelné, psychologické, poutavé, severské. Trošičku podezřívám LvT, že si prostředí pro svou Melancholii půjčil právě odtud. Doporučuju! (16.03.2014)

Neskutečně hluboko zažraná filmová špína, kterou narozdíl od debutu zvládl Vinterberg stoprocentně díky puritánsky nekomfortní formě. Ta jen umocňuje jednotlivé emocionální podtóny, kterou by běžný filmový jazyk poztrácel stylizací. Pohyb kamery a střih v některých pasážích dosahují nelidské intenzity (hádka Michaela s manželkou, geniální pasáž "přihořívá, přihořívá") – nemluvě o ozkoušené herecké trojici Steen-Bo Larsen-Thomsen. Vinterberg plně zúročuje to, co největší hrdinové naznačili: zničující talent strhnout diváka do špinavého bláta a vyválet ho tam s důkladností hrocha. Rodinná oslava je zároveň oslavou filmové bezprostřednosti, nepotřebnosti estetizace a síly, která se uvolňuje přímo na place. Monstrózní flákota severské svíčkové. (23.11.2010)