Leviatan

V Návratu se šetřil na Vyhoštění, v Jeleně se šetřil na Leviatan. Zvjagincevova filmografie vypadá dichotomicky: Návrat byl spirituální jen tak mimochodem, Vyhoštění už bylo okázalou encyklopedií Tarkovského. A zatímco v jádru Jeleny stojí v kontextu vnějšího světa relativně malý konflikt, Leviatan už je prostornější, rozvrstevnější analýzou (nejen) ruského stavu věcí. Leviatan je filmem nesmírně ambiciózním, jehož skutečnou významovou hodnotu si možná uvědomíme až po několika letech (kdybych parafrázoval Pašu, tak nemáme kinematografickej odstup). Jen škoda, že Zvjagincev leckdy vykrádá i sám sebe. Jestli se jedná o uvědomělé sebecitace, ponechám stranou. Tak či tak, některé kompozice jsou pořád výborné a připomínají to, čím Zvjagincev začal. (12.10.2014)

Film s tak bezvýchodným koncem, jakých se vidí málo. Člověk proti byrokracii a zkorumpovaným úřadům a pokrytectví církve, která ještě říká těm ožebračeným, jak mají nést svůj úděl s hrdostí jako Jób (kterého bůh na výzvu ďábla připravil o všechno, aby jej otestoval, zda mu zůstane v srdci věrný). Zkrátka téma, které je nám bytostně vzdálené a neznámé a musíme za ním jezdit až do cizokrajného Ruska což :). Co je na filmu lidské a sympatické je to, že postavy jsou představeny komplexně, ne jako jednorozměrné figury, a tak hlavní hrdina Kolja není zrovna učebnicový typ filmového hrdiny, pije, občas se hádá se ženou, přesto však má v sobě kus lidskosti a schopnosti poznávat pravdu a přetvářku. Zato starosta je bezcharakterní hajzl Bobligova typu, který si dary církvi hojí své svědomí. A církev tomu všemu žehná, káže o Ježíšově pravdě, dává chléb prasatům a prasata popům. A nad tím vším je vystaven chrám boží pravdy. Jak bych si přál, aby jej Kolja po vzoru svého amerického předobrazu srovnal se zemí buldozerem, učinil konec tomu falešnému světu plnému řečí bible a řečí paragrafů formálně právního státu. A přesto všechno se v té beznaději našly i oživující střípky humoru. "Nějaké současné bys tam neměl?" - "Ještě nemáme historický odstup." (29.11.2014)

,,ROZPRÁVKA?" ,,NIE. TO JE Z BIBLIE." __ Po atmosférickom Cosmatosovom béčkovom horore ide o druhý film rovnakého názvu, ktorý som videl a do tretice mi ešte zostáva experimentálny dokument, na ktorý som sa zatiaľ neodhodlal. Tým končia akékoľvek porovnania. Film má veľmi málo spoločné s tématikou mora a slávna morská obluda je tu čisto dejovou metaforou, do konkrétnosti prevedená iba v symbolickej kostre veľryby vyobrazenej na filmovom plagáte. Azda zostáva na škodu, že sa v celej svojej pôsobivosti objaví iba v dvoch záberoch. Formálne i obsahové kvality snímky dokladá množstvo ocenení. ,,Leviathan" bol opäť filmom, ktorý ma napriek svojej dĺžke vedel bez problémov zaujať ako svojim príbehom či hereckými výkonmi, tak aj výbornou kamerou snímajúcu sugestívnu krajinu, pre ktorú zložil Philip Glass absolútne nenápadnú kompozíciu, rozbúrenú iba v úvode a závere natoľko povedomou melódiou, až by som povedal, že si ju vypožičal z niektorého zo svojich starších diel. To iba tak na okraj. (3544. hodnotenie, 295. komentár k filmu) (06.05.2019)

Po nadšení z prvních dvou filmů režiséra Zvjaginceva, kde (alespoň pro mne) celkový dojem dotvářel Lavroněnkův herecký výraz, jsem Jelenu v mnoha ohledech vnímala jako zklamání. Leviatanem je tedy zpátky ve hře. Někdo by mu ale mohl prozradit, že spoluprací s Philipem Glassem žádnou hitparádu nezboří. Po celou dobu závěrečných titulků jsem z toho rachotu měla jen nepříjemný a hloupý pocit. (30.12.2014)

Schéma fungovania lokálnej i globálnej moci je podaná presne. Takto to funguje všeobecne. Stratégia lokálnych držiteľov úradov spočíva v uchovávaní si postavenia prepojením špinavých praktík polície, súdov, prokuratúry. Všetko posvätené miestnym duchovným. V prípade ateistických krajín predstavuje duchovného napr. majiteľ banky alebo bordelmama (podľa preferencií gubernátora). Pravdou tiež je, že ak majú lokálni mocenskí mafiáni akú-takú česť v tele, aspoň niečo dodržia. Horší sú potom už len právnici. Právnici ako sudcovia, ignorujúci vykonanie akýchkoľvek dôkazov, právnici ako prokurátori, správajúci sa ako konformisti, schopní v mene imperátora akékoľvek dôkazy primerane sfalšovať, upraviť alebo skryť. A koniec koncov právnici ako advokáti - rodinní známi. Starajú sa okrem prípadu starého kamoša z vojny bez výčitiek svedomia aj o jeho manželku. A rovnako bez výčitiek blufujúcich. Hrajú hru - možno to vyjde. Veď: "Hlavné sú fakty!". Nič iné takýto typ robotického zmrda, slúžiaceho výhradne uspokojeniu seba samého, no tváriaceho sa kamarátsky, ani nezaujíma. A ak už ide do tuhého, nakoniec takýto hrdina a fanúšik faktov ako zbitý pes zdrhá z boja. Bez toho aby aspoň čiastočne napravil besy Leviatana, ktorého hnev svojou neuváženou a drzou aktivitou vyvolal. Krajina je podobne ako príbeh uhrančivo drsná. Príroda Murmanska pripomína drsný sever Škótska či Írska. Mystická je i kostra pravekej rybej príšery, vyvrhnutej na morskom brehu. Ruiny kostola slúžia novodobým rituálom mládeže (jej novou Svätou Trojicou je: oheň, pivo a cigarety). Vodkové seansy sú zobrazené vierohodne. Celok je fajnová, i keď veľmi smutná záležitosť. Ukazuje, že nie my občania ťaháme moc za pačesy, ale že mocní jemne hladia naše pupky, s možnosťou kedykoľvek prejsť z hladenia k prepichnutiu brucha. Sami si popritom budujú neskutočné paláce arogancie, nadvlády a mamony. (09.02.2015)