Nepřítel třídy

Na střední škole jsem v hodině němčiny chodil venčit učitelce Konečné psa. Hodina němčiny soustředěná kolem děl Thomase Manna by mě zaujala asi mnohem víc. (Nebo si to jen myslím?) Asi ne, během další školy jsem německy přečetl jeho celé dílo. A do Proseče (12. 1. 1936 přijel T. Mann do Proseče převzít dokumenty, na jejichž základě získal ještě téhož roku československé státní občanství a cestovní pas) to mám dvě hodiny na kole. Problémem filmu ale nebyl Thomas (ani Heinrich) Mann, nýbrž "jinakost". Učitel byl jiný ne vzhledem k třídě, ale ke každému z žáků zvlášť. Nesdílel jejich city, nesmál se jejich vtipům, nechtěl si je získat žádnými lacinými prostředky. A tak stačila záminka (třída je dobrý model masy), aby došlo k mocenskému souboji o její ztotalitnění - tedy k tomu, z čeho žáci obviňovali učitele). Režisér (a scénarista) Biček dosadil do středu děje Mannovu myšlenku o tom, že smrt už není problémem zesnulého, nýbrž pozůstalých. Nevyhýbá se jí ani v samotném závěru, kdy se mrtvá Sabine prochází po výletní lodi a žádný z žáků ji už nevnímá, nevidí a možná ani nezná. Recenzent Dadel oprávněně schválí slovinské školství. Moje dcera je učitelkou němčiny na gymnaziu a domnívám se, že nepřečetla ani jednu německou knihu. (22.01.2015)

Dechberoucí drásavá schýza z jedné třídy, přehnaně pedantského učitele, děsivé události a omezeně chladnokrevných reakcí studentů, pro jejich věk však tak pochopitelných... Se sebevraždou jedné studentky se každý - studenti, učitelé, ředitelka i rodiče - vypořádávají po svém, neexistuje však správná reakce, dochází tedy k hrozivým konfrontacím a vyhroceným situacím... Všude plno strachu, hysterie, obviňování...Thomase Manna, rvaček a breku. Příběh, jež se na střední škole režiséra odehrál i ve skutečnosti, posloužil nejen jako výborná terapie a možnost nadhledu nad situací pro originální aktéry, ale jako příležitost k mnohým životním otázkám pro diváky. (07.07.2014)

Celovečerní prvenec Roka Bičeka je vynikajícím dramatem podle skutečné události ze školního prostředí (viz jedna z mála nezavádějících anotací na MFFKV). (Ne)herci v rolích studentů jsou naprosto přirození, ale obsazení dominuje Igor Hníz...Samobor v roli učitele němčiny (hodně připomíná Ivana Trojana). Btw..slovinské školství musí být "zřejmě slušnej oddíl", protože studenti ovládají němčinu na takové úrovni, o jaké si mé gymnaziální já mohlo nechat jen zdát. (07.07.2014)

Podobné ako francúzska The Class. Toto ma ale predsa len bavilo o niečo viac. Má to dobrú gradáciu a citeľnú dusivú atmosféru. Po zhliadnutí podobného filmu mám vždy pocit, že byť učiteľom je asi to najťažšie zamestnanie na svete. Inak, len mne pán profesor pripomína Ivana Trojana? IFF Bratislava (7.11.2013 - Kino Mladosť) /Po filme sme mali Q&A, režiséra a spoluscenáristu Biceka inšpirovali skutočné udalosti, ktoré zažil na škole - samovražda dievčiny z vyššieho ročníka, dokonca aj sviečky a scéna so školským rádiom sa udiali; do úloh obsadil nehercov/študentov, ktorých hľadal a vyberal po stredných školách v meste; dievča, ktoré hrá Sabinu ju najprv hrať nechcelo, a tým sa vlastne vyhovovala povahovo filmovej postave/ (07.11.2013)

Systém funguje. Pretože systém je matematicky chladný. Nemôžu ho zničiť ani horkokrvné prebúdzajúce sa hlavy revoltujúcej mládeže, cítiacej potrebu nespravodlivosť sveta na niekoho zvaliť. Takouto obeťou sa stáva nový profesor nemčiny, preferujúci nie zrovna hrejivý prístup k študentom. Povedzme si pravdu, nie je to veľký extrovert, je to suchár a keď je vtipný, tak je zároveň urážlivý. Viď naj hlášku filmu o el clasicu. Dokonca odmietne rande s najsexy kolegyňou a to už môže stratiť empatiu väčšiny mužského diváctva. Film o tom, že život nie je čiernobiely, že profesori si častokrát musia odskákať veľmi nepríjemné veci, že to možno v školstve nie je úplne ideálne, že nároky na dnešnú mládež sú privysoké a že človek svojimi vyhrotenými činmi ovplyvňuje svoje okolie viac, ako by chcel. Triedneho nepriateľa si kľudne zaraďte k takým perlám školského subžánru, akými sú napríklad Medzi stenami a Spoločnosť mŕtvych básnikov. No dobre, aj k Marečku, podejte mi pero. (09.11.2014)