Yves Saint Laurent

Poutavý film, zobrazující život a dílo významného módního návrháře Yvese Saint Laurenta, od jeho začátků u Diora, až zhruba do roku 1976. . Film vlastně začíná záběry na aukci, kde byly rok po jeho smrti prodány sbírky uměleckých předmětů, které Laurent nashromáždil během svého života se svým životním i obchodním partnerem, Pierrem Bergém. Bergé svého partnera přežil a jeho vzpomínky vložené do knihy se staly předlohou tomuto životopisnému filmu. Pokud vím, dal filmařům k dispozici i originální skicy Laurentových návrhů a modelů. Film je jemně řečeno, velmi francouzský, ale obsahuje všechno důležité ze života tohoto módního vizionáře. YSL není po smrti zas tak dlouho, abychom si nemohli pamatovat všechny jeho přelomové a revoluční modely, jako byl například dámský kalhotový kostým, dámský smoking, áčkové šaty bez pasu, kožená saka a pláštěnky...a taky safari sako. To vše bylo ve filmu zachyceno, stejně tak jako Laurentova záliba v černé barvě, nebo doplňcích. A taky první modelka na molu tmavé pleti. Proto naprosto nechápu výtky, že mimo podrobného vylíčení jeho bohémského života, zálibu v alkoholu a kokainu film neukazuje nic podstatného z jeho tvorby, ani že není vysvětleno, díky čemu po něm šílel celý módní svět. Vždyť se stačí jen pozorně dívat - je možná dost náročné chtít po méně vnímavém divákovi (většinou chlapovi), a tím míň po Mirce Spáčilové (viz její recenze), aby pochopil z krátké, několikavteřinové scény s průhledným šálem, který má kolem sebe omotaný Laurent a jeho přední modelka, že se jedná o narážku na další, velmi revoluční prvek v módě - průhlednou halenku. Přehlídky proběhly ve filmu tři, což je dostatečný počet na to, abychom si všimli té jednoduché nádhery, kterou Laurent sypal z rukávu dvakrát ročně. Herecký výkon obou hlavních představitelů byl vynikající, především Pierra Nineye, představujícího Laurenta. Veškerá jeho gesta, mimika, úsměv, ostýchavost na veřejnosti, jeho výstupy na molo v závěru přehlídek, jsou naprosto identické. Sama jsem byla zvědavá, jak zvládne epizodu s představením první toaletní vody - a musím říct, že Laurent byl tehdy lepší. :). Další plus filmu přidává nádherná hudba, vždy dokonale evokující období, či téma, ve kterém se ta která scéna odehrává. Ibrahimu Maaloufovi patří jedna z pěti hvězdiček. (02.08.2014)

Přiznám se, že jako neznalec světa módy mi osobnost Yves Saint Laurent nic neříkala.. Jasně název značky znám, ale to je asi tak vše.. Tak nějak jsem si myslela,, že k rozšíření obzorů by mi mohl tento životopisný snímek dopomoci.. Okrajově jsem zjistila, že osobnost Saint Laurenta byla více než zajímavá (homosexuál, geniální návrhář, průkopník v módním průmyslu, vizionář, narkoman, psychicky labilní, promiskuitní).. To bylo ale asi tak vše.. Dějová linie se v rámci let nedá pevně uchopit.. Scénář je vlažný jako v poledne objevený zapomenutý čaj z rána.. Dalo se toho tolik vytřískat a hlavně emotivně podkreslit.. Bohužel tohle nevyšlo.. To si Yves nezasloužil.. Životopis "Yves Saint Laurent" rozhodně nepatří k francouzským předním filmům.. (05.10.2016)

Film o tom, že svět velké módy je jen o iluzích a náhodách. K tomu si přidejte spoustu drog, sexu každý s každým, alkoholu a peněz, které jsou někteří lidé ochotni za iluzi módy dát. Pierre Niney stvárnil roli rozvráceného Laurenta dobře, stejně tak jeho seriózní životní partner v podání G. Gallienneho. Celkově ale film hodnotím jako průměr, není to ani životopis ani drama, spíše taková krátká exkurze do nejbouřlivějších dnů YSL. (05.07.2017)

Tak nějak vnitřně (a dílem i zevně) umělecky rozervané ... a maličko exhibicionistické, nicméně životopis by měl být v první řadě o ŽIVOTĚ, nikoli o díle - tudíž účel je splněn a drobné nedostatky tentokrát pomíjím, neboť forma je interesantní, obsah vypovídající, emoce přítomné, tah na branku zcela zřejmý ... a víceméně nezáludný. Slabší 4* (05.03.2018)

Chcete snobárnu a nakonec stejně zase skončíte v háemku. YSL rozhodně není haute couture filmu a je biografická konfekce, co neurazí, ale v módě taky moc dlouho nebude. Film vypadá hezky (to věci z řetězců taky), ale není ničím nový (to věci od YSL byly). Má prapodivně useknutý konec a kdybychom pominuli sentimentální Bergéovy vzpomínky, tak nám tu chybí i nějaké city. Paradoxně příběh jednoho z největších návrhářů a zároveň magorů je emocionálně placatý, i když tu létají vázy a YSL se hroutí ve vojenským cvokhausu. Snímek bojuje se stejným problémem jako nedávno Chanel. Chcete postavit pomník někomu, kdo nám vlez do šatníků (ano skoro nám všem díky kopírování práce designérů), ale nejste dostatečně kreativní, abyste ho předčili. Z toho důvodu YSL nemůže zaujmout víc než film o spisovateli, nebo třeba továrníkovi, to je jedno. Nevím, nakolik do natáčení vstupovali majitelé značky (divil bych se, kdyby nechali filmařům volnou ruku, protože tohle je prostě reklamní záležitost), ale možná z toho důvodu, aby se někdo neurazil, aby se udrželo dobré jméno domu, to prostě není boom. A když YSL vymyslel dámský kostým, nebo ušil Mondriana, tak to hurá prostě bylo. (03.04.2014)