Interview

Jak udělat (neformální) rozhovor s někým, koho celý svět upřímně nenávidí, nám v praxi (i fikci) předvedou dva novinářští floutci z talk-show, která trhá rekordy ve sledovanosti, a pro něž je provokace rajc. V Americe strhli pozdvižení, když v přímém přenosu na sebe Eminem senzačně práskl, že je gay. Tak proč by sakra neobrátili vzhůru nohama totalitní zřízení v Severní Korei a nesvrhli samolibého diktátora Kim Čong-una?! CIA je vybaví nezbytnými instrukcemi a smrtícím jedem. A na místě ke svému úžasu zjistí, že obávaný šílenec je diktátorem s lidskou tváří. Nikdo si však nemůže být jist, zda se nejedná jen o další z Kimových úskočných manévrů. Debilní film se pozná hned. Tomuhle to trvá bezmála dvě hodiny a stejně na to nedojde. Stojí si za tím, že je proklatě vtipný a hýří sofistikovanou kadencí od zápletky až po myšlenkové rozpětí začínající a končící fraškoidně, dementně a pičovsky. Není třeba zabít totalitního diktátora, nýbrž tvůrce těchto zbabraných hovadin. A to jsem, před projekcí, ve filmu viděl určitý potenciál se studnicí originality a chytrého humoru. Platí však, že co je originální, nemusí být nutně dobré a zajímavé. Už trapný úvod s Eminemem nevěstil nic dobrého. Aby se trapno umocnilo na druhou, vrzlo se tam ještě "odhalení", že herec Rob Lowe maskuje parukou řídnoucí vlas. Pak už se konečně přešlo k hlavní zápletce spočívající v tom, že za dvojkou přehrávajících a nevtipních pičusů dojde vnadná agentka CIA a přemluví je k atentátu. Samozřejmě bylo to podáno tak, že CIA pošle jakousi brýlatou, kozatou piču, co tam roznáší tak maximálně kafe, a divák má uvěřit tomu, že s ní stojí a padá celá činnost tajných služeb. Ti dva nejapní kreténi pochopitelně souhlasí, sbalí se na cestu a dorazí na místo určení. Tam se nějak moc zdlouhavě rozkoukávají, Franco se s vůdcem přátelí a na důkaz jejich nehynoucího soudružského svazku je Kimem obdarován pěkným štěnětem Shiu-Shitzu, ta druhá piča Rogen přetvařujícímu se diktátorovi tolik nevěří, svého kámoše od přátelství s ním zrazuje, a v mezičase píchá s totál hnusnou korejkou, která se dá na stranu těch dvou kund. Bylo to tak ze dvou třetin nudné, že jsem regulérně šel málem do chrápandy. No ustál jsem to a "odměnou" mně byl akční závěr, ve kterém třeba nebyla nouze o ukousnuté prsty. Nevím, k čemu to sloužilo, ale záhad kolem filmu je víc. Především se jedná o dost lacinou kontroverzi, přičemž film to není nijak dramaticky ani tvůrčím způsobem vynalézavý a zmůže se jen na frašku, což je nejjednodušší řešení (ne)tvůrčího pojetí, na víc prostě nemá. Jenže, když už film stojí za vyliž hovna, nemusel by přece tak kurevsky nudit a být zcela jalový v dialozích a hereckých výkonech. Navrch ta šílená nuda, kdy se film prakticky rozjede na poslední ani ne třicetiminutovku. Jedná se o dost crazy půlhodinu, ale k lepšímu výsledku stejně tento zoufalý filmový (zlo)čin ani tak nedotlačila. Mně připadalo jakoby sami tvůrci byli na větvi z toho, že asijský maník je sadistický vrah a zmrd, co si libuje, když jeho lid strádá. To nám přece prostřednictvím filmu nemusí předkládat, to snad přece všichni víme. Zajímavá myšlenka svrhnutí diktátora není nijak nápaditě (nebo napínavě) rozvíjena a smrskne se na hrstku pitomoučkých gagů z kategorie uřvaných. A to je, prosím pěkně, maximum, co tenhle film svede. Perfektní nuda, vytrapněná fraška a trochu akční finále v podání nesnesitelného hereckého ansámblu. Ke všemu hroznému a nedívatelnému ani výprava nestála za moc. Rozlehlost Severní Koreje se tady smrskla na jeden "kvelb" se sádrovým zbožím. Jinak se divák většinu času pohybuje v interiérech nějakým způsobem navozujících pobyt v jedné z nejpodivnějších zemí světa. Ještě podivnější by bylo, kdybych se v tomto filmu něčemu, nebo někomu zasmál. O myšlenkové složitosti tohoto díla raději budu mlžit, jak to dělá diktátor Babiš se 40 melckama v kabele a s hnusným výsměchem českému národu na řetězu. Ano, naše země je v prdeli a diktátoři nám vládnou už 67 let. 0% (06.01.2015) (méně) (více)