Babadook

Jakýsi kříženec Poltergeista, Noční můry a Boogeymana mne příliš nenadchl. Novodobé duchařiny mě příliš neberou, daleko strašidelnější umí být leckterý krimi thriller, ba i upíři či monstra z vesmíru. Nejhorší je, že autoři postupně vrší jednu přepálenou scénu za druhou, a tak se film postupně přehoupne do komedie. Ženská řve, dítě řve, postel se třese (co působilo děsivě ve Vymítači, to je zde pro smích), obrázky padají, stěny pukají a člověku se chce smát na celé kolo. Ne, tohle vážně není strašidelné. V jistém okamžiku jsem si vzpomněl také na Dům u hřbitova. Trochu závidím těm, co se u filmu báli, já bohužel ne... (21.12.2014)

Matka vdova a ešte k tomu psychicky labilná, synátor budiaci chuť dupnúť mu kanadou do úsmevu. Proste film, v ktorom už po piatich minútach viete, že to bude teror, aj keby sa toho nezamiešal nadprirodzený bubák. Nečudujem sa, že film napísala a režírovala žena, toto je stelesnená nočná mora každej matky: bez chlapa, s príšerným deckom, hroznými susedkami a nudnou robotou. Uf. (28.11.2014)

Tak jsem si na začátku říkal, kdo nakonec bude větší monstrum, děsivá příšera z knížky nebo nekonečně zlobivý kluk...? Ohledně vývoje precizně gradovaného děje možná lze i něco málo předvídat, obzvlášť víte-li předem, že sledujete horror, stejně mě ale dokázal Babadook v nejedné věci překvapit, když se situace na půdě jednoho domu v kruhu syna, matky, psa a pomyslné příšery – tajemné noční můry – dokáže slušně obrátit. Překvapila mě na současný horror i neskutečně strhující atmosféra přítomná po celou dobu, včetně nečekaného prolínání reality s nočními můrami a fantaskními scénami. Před koncem se začal až mírně ztrácet, ale pak mě potěšilo, když jsem se díky poslednímu zvratu mohl přesně dovědět, jak se to s tím nebezpečným Babadookem vlastně má a film mi dával smysl. Silně na mě v nejedné scéně působilo psychologické zpracování myšlenky o tom, že pomyslný démon se může „převtělit“ v jisté chvíli do jakéhokoliv člověka, který se pod vlivem nahromazených faktorů stane dočasně posedlý jistou negativní vlastností nebo jindy vybuchne na krátkou chvíli s reakcí, jakou už za pár minut lituje. Hodně mě upoutala nápaditá děsivá kreslená knížka coby ikonický prvek filmu, v jehož stylu pak plynou i závěrečné titulky, nebo též krátké sestřihy scén z fantaskních a strašidelných filmů v televizi a těší mě, že filmová Austrálie si zde s debutující režisérkou zachovala dostatek osobitosti. Herečka v hlavní roli (Essie Davis) vážně excelovala. 5 hvězd ale přes všechny klady zdaleka neudělím, protože v poslední třetině (od drsné scény se psem) se pro mě film proměnil v až příliš těžké a šílené psycho, jaké jsem místy nedával, ale silný zážitek se zásahem se rozhodně konal. Patřím k těm, které závěr potěšil. [75%] (24.10.2023)

Co zpočátku vypadalo jako nejděsivější horor roku, je nakonec solidním psycho thrillerem připomínající mi film ( We Need to Talk About Kevin). Parádní herecké výkony, perfektní kamera i střih, solidní soundtrack( hlas Babadooka je husí kůži vyvolávající) a je to také slušně psychedelické. Škoda, že film není okořeněn i nějakými Jump scares, tehdy by se dalo zvažovat o novodobé a moderní noční můře. 75% (14.11.2014)

Je zde znát, že to točila ženská. Má to víc psychologický podtón, má to několik opravdu skvělých a netradičních scenáristických míst, ale bohužel to má taky duchařskou dějovou linii, která je naprosto zbytečná! Žádný Babadook nebyl vůbec potřeba (nudil, neděsil), stačilo jen pracovat s psychopatickou matkou a hyperaktivním dítětem a mohl z toho být 1000x působivější horor. Ta duchařská BUBUBU linie film strašně táhla dolů do průměru a zamrzí to, protože režisérka se nebojí vymyslet dobrý dialog a navodit drsnou atmosféru jí taky nedělá problém. Na začátečnici fakt super výkon, ale na pořádný horor si asi ještě budeme muset počkat.... 55% (26.11.2014)