Babadook

Ovdovělas? Zlobí kluk? Hrozí nervů zhroucení? To nic když u dveří ťuk ťuk ťuk, dělá už pan Babadook… Atmosférické, nenápadně oscilující mezi žánry, precizně zahrané včetně dětské role a celé postavené na symbolice (boj s žalem a ponechání si jeho zbytků i po smíření viz. závěrečné krmení). Jennifer Kent svůj devět let starý kraťas „Monster“ dovedla k dokonalosti. Když o něčem autor Exorcisty prohlásí, že je to nejděsivější film jaký kdy viděl, neměla by se jeho slova brát na lehkou váhu.. P.S.: Mít pod postelí bubácký tandem Suckablood a Babadook - zásadně tam nevysávám a před spaním ani...muk.. (10.07.2015)

Tak jako celkově docela fajn, nejlepší je na tom to, že byť je motiv docela klasickej, tak vlastně není ústřední, protože tím je spíš vztah matky a syna. Skutečně jsem místy opravdu váhal, jestli náhodou aji celej Babadook story a kniha není jen další entitou v hlavě Amélie. Frustrace ze špatně fungujícího života, trauma z minulosti, matka založená spíše hodně emočně než racionálně, a do toho to žánrový prostředí domu, kreslená kniha, černobílé variace démonů jako vystřižených z klasických hororů, duchařsko-posedlostní prvky (včetně mé oblíbené šumící ulice s elektrickým vedením navečer, která kontrastuje s ještě tišším pokojem s postelí) ... považuju to za zajímavej a kvalitní počin, u kterýho jsem si užíval hutnou atmosféru prostředí, zároveň kvalitní a expresivní herecké výkony (řvoucí matka, kluk taky magor) a netradiční kombinaci prvků a motivů. Na druhou stranu ale je nutné říct že to zase není nic nějak výsostně ohromujícího, spíše jen "dobré a kvalitní". Pokud si Jennifer Kent udrží nastavenou laťku a bude ji ve svých dalších filmech dál rozvíjet (pevně doufám, že směrem nikoli více žánrovým ale naopak spíše ještě více netradičním), tak se jejích nejlepších věcí teprve v budoucnu dočkáme. 7/10 (13.09.2015)

Silné v psychologii, o něco slabší co se děsu týče. The Babadook rozhodně není zábavný nebo veselý film - jeho postavy jsou psychicky v prdeli mnohem dřív, než se vůbec nějaký strašidlo objeví, a režisérka jejich stav docela umně přenáší i na diváka. Byl jsem z toho filmu skoro od začátku dost nervní. Ovdovělá, věčně nevyspalá matka a její uvřískaný, hyperaktivní synek, oba se propadají do psychobludů a člověk může jen hádat, komu vlastně šibe víc. Ústřední linka o nadpřirozeném strašidlu z knížky mi ale vlastně přišla docela nezajímavá - podobné náměty už tu byly nespočetněkrát. Bylo mi vcelku šumafuk, zda ja Babadook skutečný nebo ne, navíc k nějakému zásadnějšímu vystrašení diváka ho režisérka stejně ani nepoužívá. Smíšené pocity mám pak z finále, kde se střídají velmi působivé momenty s momenty rozpačitějšími. V posledních dvaceti minutách mi zkrátka přišlo, jako kdyby se několikrát úplně resetovala do té doby pečlivě budovaná a udržovaná atmosféra. Úplný závěr lehce WTF, či snad až mírně úsměvný, což mi k dosavadnímu tónu filmu vůbec nesedlo. Celkově dobré, ba velmi dobré, ale konkurenční letošní bubáčiny Oculus a It Follows mě vystrašily víc. (31.10.2014)

"Milující maminka, už si kudlu brousí... u telky se nespinká! Babadook kol brousí!" Spratek sem, spratek tam, na pár facek i podříznutí, jak by doporučili čtyři z pěti dětských psychiatrů (pátý by nedoporučoval, ale už by sám držel kudlu v ruce). Jenomže... krev není voda! Škrcený chlapeček z posledních sil něžně pohladí maminku po tváři a... nezbývá než ho milovat! I s jejich společným rodinným mazlíčkem Babadookem, který mi silně připomínal naše české strašidlo Barbuchu, živící se strachem lidí. Přestat soupeřit se synáčkem, kdo z nich je víc šibnutý, přestat na něho volat Polednici od protinožců a maminka i klučina budou v pohodě. Jednoduše geniální příběh, který by se mohl vyučovat na lékařských fakultách v oboru léčba psychických traumat, o jednoduchém a přijatelném způsobu, jak se naučit celkem v klidu žít se svými vnitřními démony. Don't worry, dook, dook, dook..., be happy. (17.08.2022)

Psychologická, atmosférická pecka. Áno, toto bol pre mňa horor, ktorý by som tou peckou pokojne mohol nazvať. Pre mňa to práveže klišé nebolo, práve naopak. Ono totiž väčšinou keď nakrúcajú horory o duchoch, bubákoch a neviem akých príšerkách, tak sa snažia docieliť to, aby sa divák zľakol práve nich. V tomto prípade ma však zvervózňovalo všetko ostatné, len ten bubák nie. A to sa teda často nestáva. Decko drbnuté na hlavu, matke z toho začne drbať taktiež, a už je z toho pekné peklo. Bubáka tu vlastne ani nebolo treba. Ale keď režisérka pridá niečo navyše, prečo nie. Nebolo sa tu veľmi čoho zľaknúť, skôr to na mňa zapôsobilo tým, ako precízne ten horor dokázal zapôsobiť na psychiku diváka. Aspoň teda na moju, hovorím sám za seba, ale chvíľami sa mi na to nepríjemne pozeralo, a myslím to v pozitívnom zmysle slova. Pre mňa dosť depresívny film, ktorý sa pekne stupňoval každou minútou, hudba a zvuky vynikajúce a herci to zahrali naozaj uveriteľne. Dokonca ma napadlo, že ten škaredý fagan bol naozaj praštený jabloňou a akurát ho vypustili z kazajky. Toto bude v mojej tohtoročnej topke veľmi vysoko. V posledných rokoch ma totiž v podobných aspektoch zaujali asi len Baby Blues či Grace. Takýchto hororov žiaľ veľa nenájdeme. (Celkom podarený Don't Be Afraid of the Dark, ktorému som dal relatívne vysoké hodnotenie, tomuto filmu nesiaha ani po členky!) (31.10.2014)