Fargo - Season 3

Nemůžu si pomoct, ale jednotlivé série pro mě mají klesající tendenci. První je ještě super druhá je dobrá, ale třetí již mě tolik nebavila, a to i přesto, že jsou zde dobré herecké výkony. Příběh mě ale prostě nechytnul a já jsem se u něj spíše trápil. Jsou zde dobré momenty, ale jako celek už mi to nesedlo tolik. (06.11.2017)

První série Farga mě odpálila minimálně do stratosféry, jelikož jsem nemohl uvěřit, že něco tak kvalitativně na výši existuje a proklínal jsem se za svou instantní ignoraci tohoto projektu i když jsem o něm povědomí měl. Druhá série mě trošku stáhla dolů, 70s a vše okolo bylo pěkné, příběh skvělý, jenže mně se to do noty netrefilo tolik. Nu, a nyní série tato, tedy třetí. Well, nyní jsem byl vynešen za hranice oběžné dráhy naší drahé Zeměkoule. Signifikantní Fargovská příběhová kostra setrvala, linka hodného policisty (opět pod emancipačním vedením), linka černobílá (Stussyovští) a nakonec propletení s šedou eminencí záporného charakteru. Výše kvalit všech třech zmíněných je bez debat na velmi nadřazené úrovni, já bych se s dovolením pozastavil nad vývojem narativních voleb, jež podlehly možná malému, avšak silnému progressu primárně ve stylu a vyhrávání si s vyprávěcími postupy. Epizoda třetí je nejvýraznějším příkladem. Tvůrci si dovolili na úkor osvědčenému desetidílnému formátu jednu epizodu obětovat a uvrhli Fargo do situace, v němž se ještě neukázalo. Nesledujeme hlavní ani vedlejší linku, epizoda si vybrala jednu vedlejší a z ní otevřela úplně jinou s velmi pochybnou důležitostí vůči celku jako takovému, přelet pod stíny palem Los Angeles je krok ještě riskantnější (vzhledem k tomu, jak si seriál zakládá na sněžném podkladu) a animované prostřihy tomu dodávají imaginární korunu. Tato odvážnost reflektuje snahu o větší komplikovanost, kdy se tato epizoda může zdát zbytečná, nudná a prakticky nepodstatná, jenže v hloubi duše nese velmi silnou myšlenku a takovéto filozofické úvahy jsou v této sérii velmi častým úkazem a jsou výrazným novým prvkem s potvrzením kvalit scénáře, jenž si velmi polepšil svou kadenci zvratů a jejich plánování. Audiovizuální krása ani tentokrát nezklamala i když je až velmi v pozadí, hlavně casting je velkým tahounem. Můj milovaný Ewan McGregor si tu střihl brilantní (a kritiky také zaslouženě ověnčenou různými cenami) dvojroli charakterem rozdílných dvojčat a já dostal jen potvrzení o tom, jakým vynikajícím hercem vlastně je (obě role pojal tak, že ať jsem viděl na obrazovce tu či onu postavu, tak mi vůbec nesplývala s tou druhou), jemu neméně intersantně sekundovala nádherná Mary Elizabeth Winstead (jíž podlehl i v reálném životě, čemuž se vůbec nedivím) a v roli neuvěřitelně slizkého záporáka zazářil David Thewlis, jenž se výrazně odlišuje od záporáků minulých sérií, není to násilný člověk schopný fyzického konfliktu ale byznysmen s velmi pokřiveným pohledem na svět a svou nechutností jako by zrcadlil svůj názor na společnost. Třetí série této fenomenální pecky je pro labužnické konzumenty televizní tvorby milující nejvyšší kvality jako dělaná a jen potvrzuje, jak ždímání žánru až na dřeň může vynést nektarově sladké ovoce. 9,8/10. (03.04.2020)

Se ctí ustátá třetí sezóna kriminální antologie po bezmála geniální druhé sezóně takovou laťku snad ani nemohla překročit. I když se základní příběh bratrského sporu nese v docela konvenčním duchu, to, co drží Fargo i potřetí na úrovni pozoruhodného díla, je Hawleyho meta-přístup k látce, který zachází až do krajností toho, zda to, co vidíme, je realita nebo fikce. Antologie tentokrát ještě více relativizuje pojmy dobra, zla a spravedlnosti, čímž je poplatná zejména dnes ve světě pokřivených informací a nedopátratelných informačních zdrojů. V jádru však Hawley stále rozvádí poetiku jednotlivých coenovských filmů (tentokrát i na úrovni citací) a své postavy staví proti absurdním situacím, náhodám a falešným stopám. Nejlepší epizoda: The Law of Non-Contradiction (3) (08.02.2018)

Nejen, že v urážení inteligence diváka se pokračuje (no přesně takhle se to stalo - true story!!!), ale navíc zábavností klesl na úplné dno. Nezachraňuje to ani Ewanova dvojrole, ani ještě větší nátřesk známých tváří (asi nejvic potěšila dcera Clinta Eastwooda, kdy její “starší verzi” zahrála její matka Frances Fisher. Propojení na první Fargo opět máme (no podle skutečné události přece) a debilita zvratů (v druhé polovině série) je neskutečná. Nenažranost producentů se prostě projevila v plné síle a vyprodukovali pod značkou Fargo brutální shit. (28.11.2020)

Třetí série s menším zpožděním, ale přece. I tak jde o věc, nad kterou se musíme zamyslet. Pro mnoho "fanoušeků" prvních dvou sérií jde zde o v celku silné zklamání, jelikož se zde vlastně nic nedělo. S tím bych zase tolik nesouhlasil. Každý díl měl skoro něco do sebe. Ale celkově bych sérii hodnotil spíše průměrně až nadprůměrně. Nebyl to žádný úžasný napínavý odvaz, na který bych se těšil. Byla zde asi jedna epizoda, která byla naprosto bezchybná a jedna, která byla totální kravina. To jinak asi moc hodnotit nejde. Snad se tedy vyšvihnou a nebudeme tak dlouho čekat na čtvrtou a lepší sérii. (24.06.2017)