Akame ga kill!

V průběhu sledování tohoto seriálu a čekání na nové díly bylo zajímavé sledovat reakce uživatelů ČSFD či různých anime databází a porovnávat je s těmi mými. Zatímco z prvních dílů byli mnozí blahem bez sebe a seriál vyzdvihovali hodně vysoko, já jen nevěřícně ohrnoval nos nad plochými postavami, nikterak závratně krvavými scénami, téměř nepřítomnou hudbou, poněkud obstarožně vypadající kresbou a nevyhnutelným ečči. Tempo seriálu bylo velmi pomalé, děj byl jen zdánlivě posouván kupředu… nechybělo zkrátka málo k tomu, abych seriál zahodil a napařil sotva jednu hvězdu. Počínaje zhruba desátým dílem si však tvůrci náhle usmysleli, že mě začnou příjemně překvapovat, a tak představili nové, poměrně zajímavé postavy, postupně odpravili postavy nezajímavé a zbytečné, zlepšili kvalitu kresby i animace, přidali na krvi, ubrali na ečči, ba i nějaký hudební doprovod počal jsem registrovat. Nabyl jsem dojmu, že si tvůrci Akame konečně ujasnili, co ze seriálu chtějí doopravdy udělat – poctivé béčkové akční fantasy, jehož hlavní doménou jsou velmi slušné souboje, vyšší rating (množství krve srovnatelné s Berserkem ovšem nečekejte) a nepředvídatelnost osudů hlavních postav (s Georgem R. R. Martinem by si tvůrci v tomhle ohledu mohli podat ruce). Sice se rozhodně nedá říct, že by tímto mezníkem seriál eliminoval veškeré mé výhrady k němu, ale najednou jsem měl chuť si každou neděli večer nový díl pustit a uvolnit se alespoň u zdařile animovaných, svižných, dynamických a napínavých akčních pasáží. Momentem, kdy však mnoho fanoušků začalo anime posílat do pekel horoucích, byla závěrečná část seriálu, kdy se podobně jako u první adaptace Fullmetal Alchemist tvůrci odklonili od mangy a nabídli vlastní zakončení příběhu, které má děsivě rychlý spád a – jak již někdo poznamenal – trochu připomíná Battle Royale. Tady bych nejprve dal těmto kritikům částečně zapravdu v tom, že má seriál skutečně příliš rychlý spád a koncentrace úmrtí postav na díl je… hodně, hodně vysoká. Na druhou stranu však oceňuji, že se tvůrcům i přes zjevnou uspěchanost podařilo seriál zdárně uzavřít, vytvořit úspěšně katarzi a opět nějakým způsobem překvapit a překonat horizont očekávání diváka, což v období trendu téměř výhradně otevřených konců bez katarze à la „nechme to tak a uvidíme, jestli si na další řadu vyděláme” dovede příjemně potěšit. Ačkoli bych tedy seriálu mohl dát s čistým svědomím dvě hvězdy, přimhouřím v tomto případě oko a dávám tři. (20.12.2014)

Z počátku velmi nepředvídatelné, barevné a téměř do posledních chvil zábavné. Už od prvopočátku lze však cítit, že funkčnost Akame ga Kill poněkud drhne, jelikož je nepříliš originální, nerozhodné a chvílemi neví, čím chce být. Jeden z plusů, které bych rád zvýraznil, totiž schopnost likvidovat postavy za účelem zlepšení citového prožitku, je postupem času bagatelizován, až někdy kolem dvacátého dílu překročí únosnou mez. Smrti přestávají být překvapivé nebo silně budící emoce, prostě dělají z hlavní postav součásti statistiky, paradoxně za doprovodu dojemné hudby a pokud možno neuvěřitelně patetických nebo srdceryvných frází. U takových seriálů se chci bavit, ne znuděně očekávat "kdo umře tentokrát". (15.12.2014)

Super poutavé anime! Nevím jestli jsem tak hloupej, nebo to bylo tak dobře skryté? Mluvím o postavě Tacumiho, která v celém příběhu vystupuje jako hlavní postava a ve finále je to opravdu o Akame. Aby jste si to uměli představit. Je to jak kdyby jste v seriálu Naruto shippuden sledovali příběh Kakashiho a nakonec to hlavní udělal Naruto. (08.02.2017)

Akame ga Kill je seriál, naplnený sklamaním. Nehovorím teraz o cintoríne obľúbených charakterov, skôr o nevyužitom potenciáli celkového konceptu. Treba totiž brať do úvahy celkovú uponáhľanosť seriálu, ktorá ponúka doslova minimum priestoru, aby sme lepšie spoznali psychológiu jednotlivých postáv. Tu sa ale dostávame k ďalšej prekážke. Aj napriek mnohým oprávneným sťažnostiam, ohľadom Takahirovej neschopnosti poriadneho začlenenia postavy Akame, stále by som to ale označil iba za drobný prehrešok, ktorý napokon seriálová adaptácia iba poslušne prevzala od svojej predlohy. Ak však vezmeme do úvahy epizodický úpadok, ktorý nastáva sedemnástou epizódou, sklamanie je rozhodne na mieste, nakoľko už beztak ukrátený príbeh čoraz viac vynecháva podstatné fakty, preskakujúc dokonca celé obdobie, trvajúce desať kapitol. Takto utvorená zlátanina napokon neguje všetky vopred stanovené kvality, vytvárajúc násilný, sotva uspokojivý záver. Zrejme jediná vec, ktorá sa seriálu podarila, je Iwasakiho soundtrack, ktorý vrele odporúčam k vypočutiu. (26.10.2014)

První epizoda úžasná. Relativně tuctový příběh, který se ovšem změní v zajímavou psychologickou podívanou se sociálním přesahem. Má očekávání od zbytku byla tedy vysoká. Velké zklamání! Zbytek je jen rutinní fantasy anime s primitivním příběhem, plochými postavami, rádoby zvraty, hromadou klišé a dokonce lehkým ecchi nádechem. (26.11.2022)