Nikde v Africe

Film stejně pěkný jako jemu předcházející román. Osudy válečných vyhnanců se tak často ve filmové tvorbě neobjevují. O to s větší chutí a porozumněním se na takový snímek divák "nezkažený seriály TV Nova" podívá. Vskutku výborný náhled do několikaletého života německé židovské rodiny. A věřte nebo ne, tento příběh se skutečně odehrál, jen ta jména byla pozměněna. (22.05.2008)

Já bych nerad aby to vyznělo nějak nepatřičně nebo nedejcthulhu, že bych si stěžoval. Filmů o židovském utrpení přímo v centru dění (tedy Německo, okupované oblasti, koncentrační tábory) je hodně. což je dobře, nikdy jich není dost. Ale snad proto mě Nikde v Africe hrozně potěšilo a zaujalo. Hlavní hrdinové tohoto filmu utekli, jsou relativně v bezpečí a svobodní, přesto ale ne v klidu a pohodě, to utrpení s nimi šlo i za hranice kontinentu. Skvěle obsazený a herecky odehraný filmy, ve všech hlavních postavách (počínaje malou dcerkou, konče z počátku poměrně nepříjemnou Juliane Köhler, ale její proměna je nejvýraznější částí filmu). Zaujala mě práce s jazyky, odcizením a sžíváním. V podstatě hrozně smutný film. Já bych se už asi nevracel. (25.04.2017)

Nádherný příběh jedné německé židovské rodiny, která utekla před fašismem do Afriky. Matka, původně nesmírně snobská a nadřazená, se postupně mění v krásnou lidskou bytost. Otec stále nejistý a hledající a malá Regina je úžasně silné a přizpůsobivé dítě, které si okamžitě zamiluje tolik rozdílné prostředí. 141 minut uběhne ani nevíte jak a já volám : "Chci pokračování !" (20.08.2005)

Já si naopak myslím, že jsem viděl v minulém roce mnohem kvalitnější evropské filmy, jež by si Oscara zasloužily mnohem víc. Během těch 140 minut se stalo takové množství věcí, že kdyby měl film klasickou hodinu a půl, možná by to bylo zajímavé. Ano, odehrává se v pěkném prostředí, herci hrají přesvědčivě (zejména jsem si oblíbil domorodého kuchaře Owuora) a hudba je asi na celém filmu to nejlepší, ale nic to nezmění na tom, že jsem s hrdiny příběh příliš neprožíval, nijak mě nezasahoval a když se hlavní mužský hrdina bál o svou rodinu, nějak mi to bylo šuma fuk. Kromě zmiňované hudby jsem si oblíbil i subzápletku Owuora-Regina, jejichž loučení byla jediná emotivní scéna z celého filmu (a že tak nějak v evropské art produkci očekávám nával emocí). Dvěma slovy řečeno - docela nuda. (28.05.2003)

O lidech, kteří nejsou nikde doma. ■ Židovská rodina se v roce 1938 vzdá životního standardu a uteče včas z Německa do Keni. Zatímco muž přijímá novou situaci jako nutnost a dcera je novým prostředím okouzlena, žena se dlouho dívá na chudobu starýma očima ("Chci jíst maso!") a jen pomalu akceptuje realitu (místo žádané ledničky si před odjezdem koupí šaty a do Afriky doveze porcelán). Těžko ji odsuzovat, nicméně je to muž, který svou rodinu zachrání a který správně odhadne situaci ("Rozumíš, že teď není podstatné, jestli naše dcera bude chodit do školy?). Velmi realisticky působící film s velmi realistických vývojem hlavních postav. Chci ho ukázat zbytku rodiny, nicméně předtím musím naběhnout do Vídně a podívat se po originálním DVD v originálním jazyce. ■ Trailer. ■ Přestože se mi film velmi líbil, mám názor, že na Oscara to nebylo. (15.05.2024)