Režie:
Ken LoachKamera:
Barry AckroydHudba:
George FentonHrají:
Peter Mullan, Louise Goodall, Gary Lewis, Stephen McCole, Rab Affleck, David Hayman, Bill Murdoch, Elaine M. Ellis, Paul Doonan, Stewart Ennis, Alexander West (více)Obsahy(1)
A jsem alkoholik... Drama muže, jenž se pokoušel vyskočit z rozjetého vlaku. "Mý jméno je Joe - a to je to jediný co mám," říká sedmatřicetiletý vyléčený alkoholik. Ale není to tak docela pravda. Ještě má kamaráda Shankse, který mu už párkrát v životě podal pomocnou ruku. A má svůj fotbalový tým, složený z mladých nezaměstnaných Glasgowanů. Je to sice prokazatelně nejhorší mužstvo široko daleko, ale co na tom, když jsou to všechno fajn kluci, upřímně se snažící skoncovat se svou feťáckou nebo pijáckou minulostí. Joe na vlastní kůži zkusil, jakou to dá práci, a je odhodlán ty kluky podržet, kdyby hrozilo nebezpečí, že se zhoupnou zpátky. A zdá se, že jeden z nich to teď bude víc než potřebovat. Jenomže člověk nemůže projít blátem a neušpinit se. A ničí minulost se nedá odepsat... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Velice poutavý film s perfektně vybudovaným dramatickým obloukem, až je to možná trochu fádní. Loach ale určitě není žádný rutinér, je vidět, že má k místu (pro něj typické prostředí (post) industriální severní Anglie) a postavám, silnou vazbu. Mezi postavama kterýma je skutečné napětí, nenajdeme tu žádný přehnaný sentimentalismus ani exploataci lidské mizérie, čemuž by určitá témata v tomto filmu nahrávala. Sečteno a podtrženo: není důvod se příliš rozmýšlet, jestli film stojí za vidění. ()
Ken Loach umí věrně zobrazit pracující třídu – nedělá z nich nebožáky ani trpící světce, ale normální lidi, kteří jsou někdy fajn, jindy na facku a životem se protloukají, jak to jen umí a jak jim to život umožní. Tady se tápání nepijícího alkoholika Joea, jeho lásky sociální pracovnice a mladíka na fetu, kterého si vzal téměř za syna, doplní do výmluvné mozaiky obyčejných životů. ()
Od rezisera Kena Loache som videl tusim 1 film, a toto je moj druhy Ken Loach. Tematika alkoholizmu je silna sam o sebe /chlast totiz nici celeho cloveka, a kazdeho je z principu skoda/, herci mi nic nehovoria, ale na poli filmov o alkoholizme /Wilderov Ztraceny Vikend, ceskoslovenske snimky Tazni Ptaci a Ikaruv Pad/ je toto rozhodne siny snimok, ktory sa oplati zohnat a pozerat. 89 % ()
Koncert Petera Mullana, jehož povědomý obličej se pro mě od letoška stává známým. Loach mu dal příležitost v lákavém charakteru abstinujícího alkoholika, jenž se snaží napravit život sobě i ostatním. Glasgow je prezentováno jako barevně pestré, ale stále drsné město, kde se chyby neodpouští a o naději se bojuje holýma rukama. Prostředí lidí na pokraji své vlastní zkázy a jejich příběhy dokážou 105 minut naplnit dějem, ruční kamera vás nenechá na pochybách, že se zde idealizace nedočkáte a skvělé herecké výkony vám umožní rozumět hrdinům. Scénář a stylizace mohli být o něco originálnější a některé scény méně nadsazené, ale ději to posloužilo a výrazně to neruší. Joe trénuje "mladé" fotbalisty a snaží se nechlastat, od života moc nečeká, rozhodně ne lásku a možnost bojovat o život jiných, obojího dostane požehnaně... 70% PS: Febiofest 2011 ()
Se skvělým Peterem Mullanem jsem už pár filmů viděla a ani v Joeovi jsem rozhodně nebyla zklamaná jeho výkonem. Ken Loach nás jako ve většině svých sociálních dramat nechal nahlédnout do života obyčejného chlapa Joea, který v něm chtěl jen přehodit výhybku jiným směrem. Jenže v reálu se to nakonec ukáže jako neuskutečnitelná akce, protože okolnosti jsou většinou proti. Uvěřitelné, dobře se na to dívalo, ale stačilo jednou. 70% ()
Galerie (21)
Photo © Alta Films
Reklama