Sud prachu

Jedinečné zobrazení balkánsko-slovanské mentality tak, jaká nejspíš ve skutečnosti je. Sice poněkud absurdní, ale přesto až nesmyslně opravdové a palčivé. Srbské deziluze, rozpaky, zklamání a strachy v nejsyrovější možné formě, a to Bělehrad ještě čekala kosovská krize a bombardování, což ke zlepšení celkové nálady jistě nepřispělo. (18.03.2005)

Juhoslovanská obdoba Pulp fiction, ktorá mi prvú polhodinu pripadala ako meisterstuck, ale zvyšok času ako prehnane cynická paródia s vyberaným južanským slovníkom, v ktorej boli použité skoro všetky spôsoby zabitia, okrem atómovej bomby. Preexponovaný humor stál tento film jednu hviezdičku. IFF BA 2012. (12.11.2012)

Jak víme, na Balkáně vždy probíhaly války, takže odtamtud mírumilovní lidé odešli a zůstali tam jen zločinci a „Kabaret Balkán“ zobrazuje, jak jejich stát vypadá. Vypadá to, že na věc nahlíží spíše z negativní stránky, ale viděla jsem už několik filmů z Balkánu a všechny v tomto byly podobné, takže to vypadá, že to tam tak skutečně chodí. Neřekla bych, že se film točí kolem taxikáře, protože se tam myslím nevyskytoval více než někteří jiní, spíše jsou to krátké epizody o různých lidech. Tyto epizody jsou plné násilí a utrpení a nešetří se vulgaritami a vypadá to, že je to na denním pořádku. Uvaděč v kině správně řekl, že nám nemůže popřát, ať se nám film líbí, protože se nám tam asi nic líbit nebude. Nekoná se vůbec žádné hraní na city, nic vyumělkovaného se zde nevyskytuje, film se tváří naprosto přirozeně a je na nás, jak na nás srbská realita zapůsobí. Ve mně vyvolala dost silné pocity. (02.05.2011)

Naprosto typickým problémem snímku složeného z mnoha povídek je samozřejmě velice kolísavá kvalita jednotlivých povídek. Na jedné straně tedy máme úžasné a vtipné povídky s úžasnou tmavě černohumornou pointou(boxeři, autobus) a na druhé straně máme povídky o hovně(automobilová srážka, bohatý navrátilec), které jsou ke všemu nesmírně otravné. Ve výsledku tedy jaksi nemohu hodnotit lépe než lehce nadprůměrně. Každopádně si pro nás Paskaljević připravil hezkou a trefnou sondu do smýšlení obyvatelstva z oblasti, které se neříká balkánský sud se střelným prachem nadarmo. (30.06.2018)

Vynikající Paskaljevićův povídkový film, odehrávající se v Bělehradě někdy v období po válce v Bosně (mediálně sviňsky zdemagogizované), který syrově a naturalisticky ukazuje, jak může lehce explodovat potlačovaná frustrace a nasranost mezi obyčejnými lidmi. Tedy ne mezi všemi obyčejnými lidmi - Čech se v podobných případech ventiluje zpravidla tak, že nadává v hospodě nebo doma u televize, zatímco třeba takový Srb bere do ruky nůž. Nebo pistoli. Nebo granát... Krutý a přitom poetický film s jednou krásnou makedonskou lidovou písní, zpívanou ovšem za poněkud tísnivých okolností. Chovám k Srbsku a k Srbům všeobecně sympatie a film na mě opravdu výrazně zapůsobil; dodnes si živě vzpomínám, jak jsem kdysi odcházel z kina jako opařený z jeho existenciální síly. (11.04.2013)