Intolerance

Nie som odborník na rannú kinematografiu, ale dovolím si tvrdiť, že Griffith a jeho Intolerancia bola v mnohých smeroch prvá. Takže máme v jednom filme štyri príbehy, ktoré sa odohrávajú každý v inej dobe, sú prestrihávané priebežne a vrcholia súbežne v poslednej tretine filmu. Spája ich jedna myšlienka, je medzi nimi množstvo paralel a žiaden z príbehov by som nenazval jednoduchým (okrem Ukrižovania), dokonca by ich stavba obstála aj v dnešných časoch. Vrcholom je neskutočne monumentálne dobývanie Babylonských hradieb, z ktorých určite čerpali po takmer storočí Jackson alebo Scott. Je to základný pilier monumentalizmu. Film sa v závere neskutočne rozbehne, sme v napätí pri každom príbehu až do konca. Škoda kvality zachovanej verzie, občas je obraz vďaka čiernym rohom klasicky kruhový a častokrát poškrabaný. Nad prípravami, stavbou kulís, prípravou scenára a strihom sa tu rozplývať nebudem, to sa bude každý, kto film uvidí. (31.10.2012)

Intolerancia je predovšetkým fenomén, Griffithov scenár a réžia sú geniálne aj po dlhých rokoch. Film rozdelený do štyroch častí, ktoré reflektujú na isté časové roviny je predovšetkým o ľudskej neschopnosti akceptácie a intolerancii. Rozvláčne nemé dielo však vyžaduje divákovu spoluprácu a trpezlivosť. (31.12.2020)

Viděl jsem teda jen verzi hodina a půl, která je uložená ve Filmovém archivu a - ačkoli je pravda, že touto selekcí (nevím, nakolik byla zamýšlená a nakolik jde o poškozené části, které byly vyřazeny) film nabyl jisté zkratkovitosti a vynechává důležité scény, které pak musí divák zpětně rekonstruovat v hlavě - je taky fakt, že jsem byl moc rád, že to nebylo delší. Sice samozřejmě vím, proč je film tak důležitý z historického hlediska, ale faktem je, že Griffith natočil snímek, který sice předběhl dobu, ale rozhodně není nadčasový. Oproti proklamované novátorské montáži, bohaté výpravě a splétání vícera dějových linií, jsem si všiml i některých méně zjevných prvků. Režisér zřejmě jako první pracuje systematicky s návratnými motivy a používá střih jako dramatický prostředek (ke konci, kdy se dějové linie dostávají do fáze kolize, se střih zrychluje a skáče z jedné linie do druhé). Za zmínku stojí i otevřené násilí a erotika - v tak ranném filmu to jistě nebylo běžné. Ovšem tento pokus o míchání propojených příběhů, tak jak to dělává v současnosti Innaritu, trpí i poporodními problémy. Vypadá to, že střihač při proplétání dějových linií měl v jedné ruce nůžky a v druhé Becherovku. Krom toho, že paralelní děje nespojuje nic víc, než pouhá přítomnost intolerance, přechody mezi nimi jsou podle všeho téměř náhodné, určované maximálně hodně z rukávu tahanou asociací. Závěrečná katarze a uspokojivé rozřešení dějových linií (které by ještě k tomu do sebe nějak secvakly) se nekoná. Takže ve výšledku: převratný experiment - ano. Vynikající film - ani ne... (25.02.2009)

Abych tak parafrázoval text distributora, nedokázal jsem z plátna číst všechny složité významy a střídání časových rovin mě sice nemátlo, ale zdálo se mi dost nezvládnuté. Tím chci říct, že co unese zvukový film, nemusí unést film němý, který si musí pomáhat mezititulky. Mezititulky děj přirozeně rozkouskovávají, ale pokud je jich moc, taky pěkně brzdí a rozbíjejí. Tady se to ještě násobilo se čtyřmi dějovými liniemi napřeskáčku gradujícími přes tři hodiny.... no abych nezdržoval dlouho, je to víceméně utrpení. Přesto jde o objektivně mírně nadprůměrné dílo... (17.12.2011)

V tomto díle vedle sebe stojí čtyři příběhy z různých dějinných údobí, které ilustrují "boj lásky v průběhu věků" a nejsou vyprávěny postupně. Griffith přeskakuje z jednoho do druhého a často rovněž provádí napínavé střihy uvnitř jednotlivých částí. Podobně jako ve Zrození národa i zde Griffith využívá k vyjádření svých politických postojů strukturu viktoriánského melodramatu. [8/10] (Triangle & Wark) (Němý, čb. /// Produkce: D. W. Griffith /// Scénář: D. W. Griffith /// Kamera: G. W. Bitzer, Karl Brown /// Hudba: Joseph Carl Breil, Carl Davis, D. W. Griffith) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (22.11.2009)