Mefisto

"Čo odo mňa chcú?, ja som iba herec..." Spočiatku som si myslel, že príbeh bude podobný filmu Garderobiér s R. Finneym, dokonca sa ich odohráva vo vojnovom období. Mefisto je ale o niečom inom. V prvom rade o hercovi, človeku mnohých tvári, človeku, ktorý má rád lesk a slávu a je mu celkom jedno, že sa z neho postupne stáva nacistický poskok. Moje prvé stretnutie s Istvánom Szabóm a jeho dvorným hercom K.M. Brandeurom dopadlo dobre. Vytkol by som iba niektoré zbytočne dlhé ukážky z divadelných predstavení a tanečných vystúpení. Minútou by režisér bohate vystihol atmosféru i myšlienku a preto nie je nutné, aby som pozeral na päť minútové vystúpenia. Film to zbytočne natiahlo o nejakých 20 min. a zaniká tak možnosť príbeh zdramatizovať. Najsilnejší moment: "Vypadni komediant!". Inak spokojnosť a Oscar zaslúžený. 80%. (16.12.2012)

Nie je ľahké žiť so svojimi rozhodnutiami, rovnako ako nie je ľahké poddať sa určitej ideológií ak už sledujeme svoju vlastnú. Szabó spravil výbornú fresku života jedného herca, keď bol fašizmus pred bránami. Príbeh sa sústreďuje na Hendrika. Jeho zbabelosti, aj prejavy citu a pochopenia do čoho sa zaplietol. Príbeh je vystavaný naozaj skvele. Pritom postráda pamätné zábery. Je celý zložený z dialógov a ak sa už vyskytneme v priestore je to len na krátko. Pocit akéhosi väzenia je tak všadeprítomný. Najväčšie ovácie ale patria Brandauerovi a jeho uhrančivému výkonu. Nie je ani zlý, ani dobrý. Je niekde medzi tým. Keby bol koniec možno trochu odhodlanejší prísť z nejakou výraznejšou bodkou bolo by to za plný počet. Ale inak sa jedná o scenáristický aj režisérsky skvost. (07.03.2015)

Tohle je jeden z těch úchvatných filmových výtvorů, které na vás svou silou hluboce zapůsobí. Na konkrétním historicko-politickém vývoji meziválečného Německa se odehrává vnitřní boj jednoho člověka, který podléhá blyštivému pozlátku slávy a úspěchu natolik, že se vědomě i nevědomě stává loutkou a nástrojem nesvobody a diktatury. Divadelní herec Hendrik Hoefgen (skvělý Klaus Maria Brandauer) je mužem, který vidí hlavně sám sebe. Rád se neustále staví do role ukřivděného člověka a jde tvrdě vpřed za svým cílem: hereckou slávou a uznáním. V politickomocenské proměnlivé době opouští všechny své zásady a přesvědčení a stává se poslušnou loutkou v rukou představitelů moci. Ze začátku zaujatý postoj, že jeho cesta vzhůru může poskytnout určitý ostrov svobody a bezpečí, je vystřídán krutým vystřízlivěním, pochopením vlastních možností a svojí nehezkou rolí v té nedemokraticky hrůzné době. Jeho životní role Mefista ve Faustovi ho předznamenává do jeho životní role, na kterou se systematicky připravuje krok po kroku. Svých veškerých dobrých odhodláních na poli divadla i politiky se zištně vzdává ve prospěchu své stoupající kariéry. Z dalších rolí: Hendrikova první manželka Barbara Bruckner (dobrá Krystyna Janda), pocházející z buržoazních kruhů, herečka a přítelkyně Barbary Nicoletta von Niebuhr (Ildikó Bánsági), Hendrikova manželka v době fašistické moci, fašistický generál a ministerský předseda (dobrý Rolf Hoppe), který Hendrika využívá ve prospěch fašistické ideologie a moci, herec Hans Miklas (György Cserhalmi), původní člen NSDAP, který se z ideologického hlediska s fašismem loučí, aby za to zaplatil vlastním životem, herec Otto Ulrichs (Péter Andorai), společně s Hendrikem komunistický sympatizant, černoška Juliette Martens (Karin Boyd), Hendrikova milenka zachraňující si život odjezdem do Paříže, herečka Lotte Lindenthal (Christine Harbort), prominentka fašistického režimu, ředitel hamburkského divadla Oskar Kroge (Major Tamás), herecká hvězda Dora Martin (Ildikó Kishonti), Hendrikův židovský sluha Kis Böck (István Komlós), fašistický pohlavár Cesar von Muck (Christian Grashof), a fašistická prominentní sochařka Laura (Teri Tordai). Nástup fašistické nenávistné ideologie, prohra ambiciózního a nadšeného komunismu, zajímavosti netradiční formy nezávislého divadla, porážka svobody a umění, ze kterého zůstal jen ohyzdný pahýl na podporu a vzestup nenávistných násilníků u moci. A jedinec, který se díky své ctižádosti a ambicím podílí na této zdeformované a brutální formě vládnutí. Úchvatné a velkolepé. (25.07.2012)

Skvost nemeckej kinematografie? Nie, nie... skvost svetovej kinematografie a neskutočne uhrančivý, dychberúci zážitok. To čo tu predviedol K. M. Brandauer som ešte vo filme nevidel - majstrovské, nesmrteľné herecké umenie. Nevedel som z neho spustiť oči a každú jednu sekundu jeho majstrovstva som si užíval plnými dúškami. Viac nie je treba písať, treba vidieť. (20.07.2016)

Po zralé úvaze jsem se rozhodl film neohvězdičkovat - alespon pro toto první zhlédnutí, protože jsem se dostal do situace, kdy se rozhoduju na té škále od tří do pěti hvězdiček. Na škále od průměrné, bo podivné až po dokonalost samu (i když ta se s podivností zrovna apriorně nevylučuje). Rozervanost hlavního hrdiny nás provází celým dějem, za jejího současného stupňování. Hedrik Hofgen je člověk možná trochu víc arogantní a snaží se dělat to svoje umění, je přeci jenom umělec - v tomto se filmu myšlenku daří skvěle vyobrazit. Ale horší stránkou (nevím ovšem nakolik je to dáno zvláštností předlohy zvláštního autora) je celková zmatenost děje již od samého začátku. Vizuálnost dokonalá, ale další věci mimo formu jsou prostě mimo formu... prostě nevím, jak hodnotit a dávat kompromis mezi 5* a 3* jen kvuli hodnocení se mi zase nechce... (15.03.2009)