Mefisto

Tuším, že Hendrik (Klaus Maria Brandauer) měl jasno ve třech věcech, předně se oženil s divadlem a nehodlal se své práce vzdát, pak chtěl přežít, ono s kulkou v hlavě se poměrně dost obtížně zkouší nové představení, no a věděl, že nechce opustit svou rodnou hroudu a mateřský jazyk... Co netuším, je, má-li to kloudné řešení bez znalosti událostí a dalšího vývoje, mně se totiž z pohodlí mého gauče v obýváku a utrpěným dějepisným vzděláním nechce ani za mák soudit... (08.11.2020)

"Čo odo mňa chcú?, ja som iba herec..." Spočiatku som si myslel, že príbeh bude podobný filmu Garderobiér s R. Finneym, dokonca sa ich odohráva vo vojnovom období. Mefisto je ale o niečom inom. V prvom rade o hercovi, človeku mnohých tvári, človeku, ktorý má rád lesk a slávu a je mu celkom jedno, že sa z neho postupne stáva nacistický poskok. Moje prvé stretnutie s Istvánom Szabóm a jeho dvorným hercom K.M. Brandeurom dopadlo dobre. Vytkol by som iba niektoré zbytočne dlhé ukážky z divadelných predstavení a tanečných vystúpení. Minútou by režisér bohate vystihol atmosféru i myšlienku a preto nie je nutné, aby som pozeral na päť minútové vystúpenia. Film to zbytočne natiahlo o nejakých 20 min. a zaniká tak možnosť príbeh zdramatizovať. Najsilnejší moment: "Vypadni komediant!". Inak spokojnosť a Oscar zaslúžený. 80%. (16.12.2012)

Naprostá dokonalost. Myšlenková, filmařská socha. Neomylně přesné sdělení, jak se zcela pochopitelně a uvěřitelně stane z člověka zločinec nebo aspoň významný spoluviník, aniž si to byl schopen uvědomit. Přesně takhle v Němcích narůstal fašismus až do zrůdnosti. Přesvědčováním o vlastní nadřazenosti má tvor lidského rodu schopnost s čistým svědomím překročit všechny hranice lidskosti. Kdyby nebyl herec, byl by se Hofgen schopen stát ve stejném vnitřním rozpoložení velitelem koncentráku. (24.10.2009)

Unylé tempo tak slibného filmu pro mnohé jistě naprosto bezchybného - mě donutilo k nedobrovolnému vlnění se ve všech směrech a to hlavně po stránce etické. Co se smí a co se ve filmu nesmí objevit, abych jej nezahrnula do kategorie "ano jde to, ALE" přesně nevím.. Třeba se mi nelíbilo nahé svíjení se v baletních pozicích, které místo krásy těla mužského(pro některé i ženského)pobouřily mé vlídné oko. Což o to - pasáže doslova umělecké vystřižené z divadelních prken či zkouška nutná pro nacvičení hry - byly momenty, které stály za pozornost. Za dusotu kopyt nacistického komanda pravidelně pochodujícím a ovlivňujícím životy lidí z celé NDR a nejen jí, musím odsoudit tento film k průměru. Zajímavé výroky: "..takže ten velkohubý panák se stal kancléřem...a já myslel, že národní socialisty nelze brát vážně...já jsem přece z Porýní, moje matka i můj otec - nemám se přece čeho bát!"; "tohle je mé stanovisko - Shakespeare!" a konečné "Co ode mě chtějí? Co chtějí? Vždyť já jsem jenom herec!" (22.02.2013)

Co chtějí? Co ode mě chtějí? Já jsem jen herec ... Závěrečný zoufalý výkřik člověka, který prozřel. Prozřel a pochopil. Pochopil, že nic na světě není zadarmo, že za všechno se krutě platí, že uzavřít smlouvu s ďáblem, ať má ten ďábel podobu jakoukoliv, je strašlivě nebezpečné. V okamžiku, kdy opustíte své přesvědčení, lidi, které máte rád, zahodíte veškerou morálku, jíž máte v sobě, přistoupíte na podmínky takové smlouvy a jdete za svým cílem bezohledně a bez citu, jste ztracen, i kdyby Vaše původní úmysly byly sebečistší. A Ďábel si pro Vás nakonec přijde, dostihne Vás a Vaše duše bude trpět ... Strhující výkon Klause Maria Brandauera, umocněný neméně výborným dabingem Jiřího Štěpničky. (Challenge Tour – duben 2015) (17.04.2015)