Pořád jsem to já

Nejsem velký fanoušek Julianne Moore, ale musím uznat, že to zahrála vskutku dobře a velmi věrohodně. Film jako takový se mi docela líbil (ruku na srdce, zaujalo mě to a přišlo mi to mnohem silnější, než většina filmů nominovaných na Oscara za nejlepší film). Filmů na podobné téma moc není, takže je to zároveň i neokoukané. Kromě Julianne Moore má film navíc docela příjemné obsazení vedlejších rolí (Kristen Stewart a Alec Baldwin). Za mě slušné 4* (02.02.2015)

Typické Alzheimer drámo se sympatickou a uvěřitelnou Julianne Moore v hlavní roli, kde jde o názorný a kvalitně vykreslený obraz rozkládajícího se nemocného člověka v přímém přenosu. Potěší pár silnějších scén a pravdivé vědecko/doktorské mluvení kolem celé této nemoci, ale jinak jde "jen" o další dramatický doják, který ničím nevybočuje a ničím neohromí. Fajn jednorázovka, ale ti, kteří tento žánr nemusí, mohou film s klidem vynechat a o nic nepřijdou... (22.12.2022)

Je sice fajn, že s nadějí to film nijak moc nepřehání a celý působí jak posledních 20 minut Benjamina Buttona, ale vážně jsem viděl scénu, ve které Julianne Moore přednáší odvážně lidem o své nemoci, do toho teskně hraje klavír a poslouchající si s hrdými úsměvy otírají slzy při potlesku ve stoje? Vzal bych to asi na milost, ale tenhle rok šla do českých kin i Slepá. (06.08.2015)

Když jsem si přečetla pár slůvek o Richardu Glatzerovi a následně viděla boj úspěšné ženy Alice s diagnózou, kterou bych nikomu nepřála, tak mě zasáhl hlouběji, než bych předpokládala. Jaké to musí být, když se člověk dozví, že trpí něčím tak strašným? Jaké to je, pozorovat zpočátku všechny ty symtomy, které k této diagnóze patří? Jullianne zahrála Alici neskutečně přesvědčivě. Znala jsem jednu ženu, která touto nemocí trpěla a sledovala s odstupem času postupný rozklad takové osoby. Je to skutečně strašné a myslím, že je chvályhodné, že tady to utnuli tvůrci v pravý čas. Tady jsem se o dceři, která se o ní ke konci starala, tolik nedozvěděla, neměla jsem možnost vidět jí do mysli a jak to působí i na její fyzickou stránku osobnosti, když pominu jen ten obrovský psychický tlak. Já osobně obdivuji dceru, která se o svojí maminku starala až do její smrti, protože film zdaleka neobsahoval vše, co tato nemoc obnáší. Ano, takových lidí s touto nemocí je mezi námi víc a je to mimo jiné, tak trochu apelace na naši empatii a obdiv té neskutečně velké trpělivosti těch, kteří se o takové lidi starají a nebo s takovými lidmi přicházejí byť jen na chvíli do styku. Za Jullianne a Richarda jdu určitě nahoru. (10.12.2014)

Právě jsem prožil skvělý zážitek, ale...co to jen bylo???Jo, už vim, dal jsem tomuhle filmu pět hvězdiček a dostal ho tím ze 79% na 80%!!! Čtyři na to nestačily, tak jsem nechal původních pět. Moje oblíbenkyně Julianne Moore si to zaslouží, má to ode mne jako takový bonus k Oskárkovi. Doufám, že si to bude pamatovat. (25.02.2015)