Ostrov

Zrodenie lásky cez fyzicky precítenú bolesť mi pred rokmi evokoval veršík pesničkára Vladimíra Mertu: „Nenávist chodí ráda obnažená, to proto svlíkám kůži z těla už, to proto, že ve mně spí žena, to proto, že v Tobě se rodí muž“. Kim ki duk ma rovnako zasiahol prostredníctvom filmu, poskladaného z krásnych obrazov samoty, bolesti, smútku, smrti ...a spojenia. (02.02.2007)

Mooc dlouho jsem se rozhodoval, jestli tomuto snímku (opravdu se tomu nedá říkat film) udělit 4, nebo 5 hvězdiček. Celé mé dilema se točilo kolem umělého prodlužování konce (snad proto, aby režisér dosáhl obligátní hodiny a půl)..zbytečně! Vzhledem k jeho poetičnosti stačilo klidně nějakých 75 minut..tím by odpadlo jakékoliv nastavování závěru. Mno..ale protože mě tohle dílko jako celek naprosto uchvátilo (první, co jsem od Ki-duka shlédl), tak jsem musel udělit, i přes pár výtek, hvězdiček pět! Ale stejně si myslím, že to celé mělo nějaký háček! :) (02.10.2005)

Tak tohle se hodně nepovedlo. Kéž bych aspoň pochopila konec, ale přišlo mi, že Kim ho nechal jen tak doznít a rozpustit, protože sám nevěděl jak dál. Možná jsem viděla hodně jeho filmů za sebou, ale to by byla jen chabá útěcha. Okázalé mlčení mi tady přišlo vyloženě kýčovité a hrdinku bych poslala nejspíš na psychiatrii. Postavy jsou nesympatické a jednají naprosto bezmyšlenkovitě. (03.03.2009)

Poetický příliv nezpochybnitelné atmosféry, otevírající divákovi svět plovoucích chatek na jezeře v konci světa, pro lepší pochopení ústředních námětů filmu. Těmi jsou v tomto případě láska a sexualita mezi mužem a ženou za krutých okolností, vzdalující se atributům lidské civilizace a zbytku světa. A to je podle mého více nežli vděčné téma, které jsem viděl ztvárněné už mnohokrát, vzpomenu například film Můj bratr Tom, ale které se přesto svým zpracováním neopakuje a nikdy mě nepřestane fascinovat. Jak není v dnešní době tolik obvyklé, film nestojí na dialozích, vlastně jsou pro něj takřka bezpředmětné. Příběh je vyprávěn jiným způsobem a tento způsob funguje, což svědčí o režijních schopnostech Kim Ki-duka. Prostředky vyprávění lidských osudů jsou samy události, též brutalita násilných scén, příjemná hudba nebo nádhera zobrazovaných přírodních scenérií. Velký význam ve vyznění filmu má výborná kamera. Mnoho scén je velmi naturalistických a nebylo mi při jejich sledování lehko, ale pro mě nebyly šokující. Jsou pro Seom neodmyslitelné. Toto byl můj první film od Ki-duka, takže jsem k němu nepřistupoval s žádnými předpoklady nebo předsudky. Chvíli jsem uvažoval i o nejvyšším hodnocení a stále uvažuji. Rozhodně se jedná o výjimečný film, který zobrazuje něco moc nádherného s minimem prostředků a opravdu prostým námětem. Přesto pro mě není lehké ho přijmout. Příčinou jsou pro většinu z nás zcela cizí kulturní aspekty, protože nejen svou polohou na této planetě je Jižní Korea přecijen vzdálený svět. (05.12.2005)

Láska je ostrov v mori beznádeje. A všetko čo sme pred ňou zanechali, alebo čo nás v nej zanechalo, je už nepodstatné, odplavené vodou. Ponorené do hĺbky. Láska bolí! A keď sa prebudíme, môže byť preč, aj s ostrovom. Toto všetko sa dá odvodiť, pokiaľ sa snažíte a nevidíte v tom len sadistický film o bordeli na vode. Lenže neviem teraz či som si to odvodzoval prirodzene, alebo či som sa urputne snažil pochopiť film bez príbehu. Tento môj doteraz najstarší a (asi aj) najslabší Ki-duk Kim, mi miestami celkom pripomínal Všetko čo mám rád Martina Šulíka. Náš artový film, v ktorom bola najsilnejšou stránkou hudba. (08.10.2013)