Creepshow: Plíživý děs

Film som prvýkrát videl na VHS, ešte niekedy v 97-om (?), ako mladé ucho. Prvá poviedka o indiánovi bola vtedy pre mňa kvalitné postrašenie a nikdy som nič podobného nevidel (v dnešných časoch to viac-menej pokračuje - živé vraždiace sochy - no uznajte, s tým sa moc nestretávame...) a preto by som jej už v tej dobe dal solídnych 80%. Následne ma v druhej poviedke na rafte šokovala tá "ropná" mäsožravá škvrna, ktorú som tam nečakal a dodnes si vždy na ňu spomeniem, keď som niekde pri jazere - 90%. Tretia o zrazenom cestárovi mala v tom čase - vzhľadom k môjmu veku - na mňa už príliš silné gore a dosť nerád som na ňu spomínal - čiže z rešpektu detto 80%. Dnes po rokoch som si to opäť pozrel na DVD a každej by poviedke by som ubral 10-15% a smelo zostal na 4*, ale keďže prvý-dojem z detských čias bol taký, aký bol, zaokrúhľujem hore. (03.06.2022)

V tejto časti Creepshow sa divákom prihovorí aj uvádzač, tri poviedky sú pochopiteľne dlhšie aby to vyšlo na aspoň 90 minútový film ale za prvou časťou zaostávajú asi všetky, aj keď opäť treba vziať do úvahy že od ich natočenia už uplynulo 35 rokov a rozhodne to nebol nijako nákladný príbeh. Dnešný seriál vo väčšine svojich epizód ponúkne o niečo lepšie príbehy, na druhej strane jeho tvorcovia majú výhodu spomínaných 35 rokov takže porovnávať ich je pomerne ťažké. (06.05.2021)

Pokud bych tuto trojici zfilmovaných povídek měla brát jako horrory, pak mohou uspět jedině u dětského publika. Pokročilejší diváci už v tom přece jen vímají spíše komediální prvky... a nejsem si jistá, nakolik je ta béčkovitá křečovitost vtipným záměrem. Protože při čtení povídek jsem cítila napětí či strach, nepřišlo mi to k smíchu jako "Creepshow 2". Nakonec má tento povídkový film štěstí v jedné věci - poprvé jsem to viděla v pubertě a tehdy se mi to líbilo, z nostalgie tedy přihodím třetí hvězdičku. Jinak jde ovšem o nepříliš dobře zvládnutý průměr na svou dobu a podprůměr v současnosti. 50% (19.10.2009)

Na Plíživém děsu je nejhodnotnější literární nápad Stephena Kinga, tzn. záplatka resp. pointa jednotlivých povídek. Romerův scénář Kingovy povídky více méně mechanicky převádí do filmové podoby a nic podstatného nepřidává, no a tuctová režie Michaela Gornicka je ten prvek, který film znehodnocuje, protože je jednoduše nenápaditá a nabídnutou šanci nedokáže zpracovat. Chybí tady skutečná hororová atmosféra, práce s detailem, se zvukem a kamerou. Tři hvězdičky nakonec zachraňuje nadhled, který je obsažený především v ironicky laděných animovaných pasážích, které spojují jednotlivé povídky a tvoří i jejich apendix. Mohla by to být nakonec kvalitní hororová komedie, kdyby tvůrci jednotlivé povídky odlehčili větším množstvím takových momentů, jako bylo odkrknutí na konci druhé povídky s názvem Prám. Ve srovnání s Kingem je vidět, jak je film ošizený. Tam, kde si King dokáže na celé jedné stránce textu pohrát se smrtí jednoho ze svých hrdinů, tam uspěchaní tvůrci Plíživého děsu jeho konec odbydou třísekundovým záběrem. Celkový dojem: 50 %. (28.05.2009)

Jo, tohle si ještě živě pamatuju ze základky, kdy jsme na to často koukali kvůli nahým prsům v prostřední povídce. Opět spolupráce Kinga (podle jeho povídek) a Romera (scénář). Oproti první Creepshow, jsou tu povídky jen tři, což umožnilo jejich větší propracovanost. První povídka o dřevěném indiánovi je taková nic moc (i když smrt šípy je docela lahůdka), na rozjezd to i ujde. Zato druhá (Raft - o nějakém svinstvu požírajícím plavce) a třetí (Stopař - o stopaři, kterej chce mermomocí poděkovat za svezení a nezabrání mu v tom ani dvojité přejetí autem) povídka jsou horory jak mají být, obzvláště ta poslední je místy docela nechutná. Samozřejmě Stephen King v roli řidiče kamionu nesmí chybět. (25.01.2009)