Creepshow: Plíživý děs

Druhé Creepshow, už jen se třemi povídkami, působí ve srovnání s původním souborem trochu uondaně. Opět nechybí prolog, mezihry a epilog s malým čtenářem hororů, tentokrát však téměř výhradně v animované podobě. První příběh Starý náčelník Dřevěná hlava se z přesládlého sentimentu překulí do krátké a decentně krvavé epizody ve stylu klasických slasherů. Téměř absentující černý humor a slabá pointa dělají z téhle povídky druhou nejhorší v rámci prvních dvou dílů Creepshov, ten třetí je totiž kapitola sama pro sebe, ale o tom až jindy. Po slabém začátku přichází Prám, a to už je, díkybohu, jiná písnička. Taková masožravá. Čtyři tydýti, macho, slaboch, děvka a skrytá děvka si to chtějí společně rozdat v přírodě na opuštěném prámu na neméně opuštěném rybníce. Zvolí si však špatnou destinaci a jejich dovádění jim naruší hladové prostěradlo, kterému všichni až familiárně říkali olejovitá skvrna. Režisér to tak možná chtěl, ale trikař zřejmě netušil, jak má hýbat s olejem na hladině, aby pod ním nebyl vidět ten potápěč. Pod prostěradlem vidět nebyl, dobré řešení! Svačinka byla velmi uspokojivá, což nakonec dokazuje i závěrečné říhnutí prostěradla. Nebo možná toho potápěče, nevím. Každopádně Prám byl nejlepší. Třetí povídka nám pak představí krávu za volantem, která srazí černého stopaře a ujede z místa nehody. Stopař je však filuta a umře, aby ji mohl strašit. Jinak slušnou a brutální povídku kazí útrpná samomluva hlavní představitelky, která svým vysvětlujícím kdákáním (bučením!) musí okomentovat každou událost. Za lidovku díky Prámu. (13.01.2017)

Tohle dílo je opravdu velice špatné. O nějaké kvalitě se nedá vůbec mluvit. Creepshow 2 připomíná spíše epizody ze seriálu Věřte nevěřte, než film, na který bychom se měli běžně dívat. Na horor to není ani trochu strašidelné, ba co hůře, zde se nedá mluvit ani o nějakém napětí. Příběh o partě dospívajících (samozřejmě ztvárněna neherci), která narazí při koupaní na plavající igelit, který je začne jednoho po druhém požírat postrádá snad vše, co by měl dobrý horor mít, i když ten závěr je naprosto dokonalý, povedl se a docela dokázal i pobavit. Povídka o dřevěném indiánovi, který se rozhodně povraždit zločince není o moc lepší a ještě k tomu jí schází vtipnost. Jediné co bych tak trochu dokázal ocenit jsou animované pasáže spojující všechny příběhy a zejména samotný začátek, maska toho muže mě opravdu rozesmála. 30% (02.05.2006)

Původní Creepshow si v lecčem zadal s geniálními Tales From the Crypt a bavil, kdežto jeho pokračování se jen neohrabaně vleče, osekané o veškeré gore, humor a bez romerovského šarmu. Nebýt povídky The Raft a několika zábavných cameí, nebylo by na něm zajímavé prakticky nic. To už raději někde vyhrabu svoje staré Eerie přečtu si je aspoň třikrát. (30.05.2009)

Největší problém tkví v rozdílné kvalitě jednotlivých povídek. První povídka o pomstě dřevěné indiánské sochy je hodně mdlá, dost se vleče a vše je v ní očekávané. Druhá povídka o jezeru, v němž je, kdoví proč, koupání zakázáno, je nejzdařilejší a třetí povídka o neodbytném pasažérovi, který pronáší stále jednu větu "Dík za svezení, paní", je tak mile pitomá, až má něco do sebe. Film sice netvoří kompaktní celek, ale v jednotlivostech zaujme. 60% (29.10.2009)

Krapet horší než jednička, první dva příběhy celkem průměrné, i když nápad to byl dobrý. Asi jsem tu jediný, komu se líbila, aspoň ze začátku poslední povídka, stopař. Její největší chybou byl závěr, kdy našel manžel ženskou v garáži a měla u sebe ceduli toho stopaře. Do té doby to mohlo působit pouze psychologicky, tj. že ženu nepronásledoval sražený stopař, ale pouze výčitka svědomí. A rozhodně si troufám tvrdit, že se chovala celkem uvěřitelně. Díky této poslední si film polepšil na 50%. (30.05.2008)