Hrabě Monte Christo

Kdo v dětství či mládí poctivě nepřečetl, je ochuzen, neb fantazii jedním dechem čtených příběhů Edmonda Dantese a abé Fárii nepřekoná žádný film. Ale pokud se k ní nějaký přiblíží, je to právě tento Cristo s Maraisem. Film na něm stojí i padá, ale v tomto případě tedy stojí pevnýma nohama na zemi. Žádné další zpracování už ve mně nerozechvělo to, co v mládí knížka a posléze velkolepé romantické zpracování. Nyní už z toho trochu dýchá stáří, sentiment, dobové herectví. Moc ušlechtilosti, sentimentu, zrady, falše, zbabělosti, ale stejně je to moje jednička. Poctivé stavby, města, kostýmy. Selky nesou v koších pravý pórek a cibuli. Co se mi líbilo byly balíčky peněz převazované stužkami. Mercedes, Montego, Elba, Napoleon. Zápletka notoricky známá a tak stačí jen se ponořit do děje a uchváceně sledovat drama lásky a zrady, jak nám je před lety vykreslil pan Dumas. Abé Faria důstojný, nezlomný, asketický. Vznešený, pro tyrany nepohodlný. „Má nenávist mi nedovoluje zemřít.“ Krajinky ve filmu jako od Renoira, kamera si hraje s přísvitem a barvami jako impresionisté. Marais se pomstí, spravedlnosti je učiněno zadost, bože díky za taková pohlazení. (27.09.2008)

Jean Marrais jako hrabě Monte Cristo. Může být charismatičtější představitel námořníka Dantese, který se mstí těm, kdo mu sebrali ženu, loď a svobodu? Osobně jsem úplně nadšený nebyl a nevím zda to bylo hlavně díky tomu, že Maraise zde nedaboval můj oblíbený Vladimír Ráž s neuvěřitelně mužným hlasem. Václava Vosku mám jako herce sice moc rád, ale zde mi jeho dabing moc neseděl. Kromě toho bych měl výhradu ke scénáři této adaptace. Možná je věrnější vůči  Dumasovu originálu, než všechny pozdější adpatace, přesto nechápu, kam se  poděl třetí skutečný zrádce Danglár a proč se zde toto jméno stalo jen pseudonymem pro prokurátora Villeforta. A konečně proč se oním třetím zdrácem musel stal Caderouss. Určitou zajímavostí přitom je, že stejně je zápletka upravena v rozhlasové dramatizaci Jiřího Hořčičky z osmdesátých let, kterou moc dobře znám z dětství. Až mám dojem, zda Horčíčka tehdy neopisoval spíše ze scénáře tohoto filmu než z románu samotného Dumase. (24.07.2021)

Sice je to poměrně dlouhé, ale divákovu pozornost si to udrží bez problémů. Hlavní zásluhu na tom má (samozřejmě kromě parádní předlohy) Marais, který jako idealistický floutek moc neoslní, ale jako zapšklý, tajemný, prachatý hrabě doslova válí. Knihu jsem četl před staletími, takže si nic nepamatuju, stejně jako neznám jiné verze příběhu, ale myslím, že touhle verzí divák nic nezkazí. A řekl bych, že moc nestárne. (26.09.2010)

Ano, tohle zpracování je klasika, ale přeci jen je na ní znát doba, kdy byla natočena. Všechny postavy dnes působí poněkud divadelně a dobou postižen je i hudební doprovod. Dodal bych jen, že bych urazil ruce technikům z Barrandova za příšerný přepis této jinak stále dobré adaptace. Nebo jim Francouzi prodali takto ojetou kopii či videozáznam? To bych se divil. Takhle vypadaly přepisy z filmů na video, když jsme dělali amatérský přepis z filmů 16 mm videokamerou přímo z plátna ke konci osmdesátých let minulého století. Malíři mají tu výhodu, že jim žádný technik nemůže zprznit jejich dílo, pouze v reprodukcích fotograf a tiskař, pokud je to takový neumětel jako ti barrandovští. Škoda, že na to není nějaký paragraf. (09.02.2014)

1. díl: Jsem rád, že se televize Barrandov odhodlala promítnout o rok mladší seriál, který z tohoto snímku vychází (nebo je to možná jedno a to samé, jsem z těch 183 minut docela zmatenej, protože jen první díl má skoro dvě hodiny). Seriál jsem totiž naposledy viděl jako malý kluk a když jsem po přečtení originální Dumasovy knížky pořád slýchal, jak je verze s Maraisem ta nejlepší, nemohl jsem se dočkat, až ji konečně (zase) uvidím. A jsem zatím spokojen, i když ta pasáž s Abbé Fariou mohla být delší (hlavně mi chybělo jak ho to všechno učil, atd.). ***** 2. díl: Ani druhý díl v ničem nezaostává za tím prvním, přesto jsem však měl pocit, že především závěr se seběhl v až neuvěřitelně kvapíkovém tempu. Ale co, je to jen malá kaňka. **** a půl Celkové zhodnocení (průměr 4,75): Ano, utvrdil jsem se ve svém názoru, že Hrabě Monte Christo z roku 1954 se Jeanem Maraisem v hlavní roli je zatím tím nejlepším a nejvěrnějším přenesením Dumasovy knihy na filmová plátna. Tudíž zasloužených pět hvězdiček. (08.09.2011)