Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý Julien Sorel pochopil, že cesta k moci a bohatstvu už až tak nezávisí od červenej vojenskej uniformy, ale skôr od čiernej kňazskej sutany. Všetko podriadi svojmu cieľu vzostupu po spoločenskom rebríčku, pri ktorom si dopomáha intrigami a často i ľúbostnými vzplanutiami urodzených žien. Hlavnú úlohu vo výpravnej adaptácii klasickej literárnej predlohy Stendhala stvárnil Gérard Philipe. (STV)

(více)

Recenze (18)

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Komentovat ? Čekám, když už někoho napadne dát tento film na DVD !!! To by byl kasovní trhák u PNS ! Protože mnoho lidi tento Stendhalův román četlo, vědí, že to je vynikající dílo, takže by doufali, že bude takový i film. A BYL !! Panebože, dej ať se opět točí aspoň pětina z celkové produkce takových filmů, jaké se točily v 60. letech. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Julien Sorel, postava z knihy Stendhala, zcela jistě zaslouží opovržení. Nicméně Gérard Philipe mu propůjčil kus sebe sama, vdechl mu lidskost, touhu a váhání, něhu i nenávist, a to potom nejde, opovrhovat. Nabízí se spousta otázek a málo odpovědí. Kolik hlav by asi padlo v dnešním světě při pravidlech minulých? ()

Reklama

raroh 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoci, ale Rossellini (též adaptace Stendhala Vanina Vanini) a Visconti (Vášeň, Gepard) pojali romantickou epochu mnohem romantičtěji v duchu své doby. Z filmu tak zůstává pouze výkon Gerardův, vše ostatní je hodně popisná filmařina bez duše, ale i bez humoru Clairova (Velké manévry ) a Ophülsova (Rej). ()

ripo 

všechny recenze uživatele

Autant-Larův obšírný filmový přepis slavného Stendhalova románu vyvolal nejen ve Francii, ale všude, kde byl dosud uveden, nejživější pozornost a vzrušení — o to větší a nápadnější, za jaké netečnosti čtenářů tento román r. 1830 vyšel. Ne nadarmo je tento ohlas tak veliký. Způsob přepisu rozsáhlého románu je skutečně pozoruhodný. Je až s obdivem, jakou míru dějových podrobností se Autant-Larovi podařilo dostat do filmu v nezkreslené podobě, takže divák dostává vlastně hutný sice, ale přece nejpřesnější succus děje Stendhalovy knihy. Správně zcela v intencích stendhalovské ideje je i ve filmu vystižen v postavě Juliena Sorela typ ctižádostivce, typ mladého muže své doby - typ člověka, který si „dovedl vybrat uniformu své doby", který vypočítavě, s chladnou myslí jde za svým cílem. Claude Autant-Lara, jeden z nejlepších francouzských režisérů, začal svou kariéru jako dekoratér a později režijní asistent. První film, ve kterém se uplatnil jako režisér, byl „Různé zprávy" (Faits divers) v r. 1923. V roce 1930 byl na dva roky angažován společností M-G-M. 1937 vytvořil film: „Aféra lyonského kurýra" (L'affaire du courrier de Lyon), 1941 „Chiffonova svatba" (La Mariage de Chiffon), 1942 „Milostné dopisy" (Lettres ďamour), 1943 „Douce se vrací" (Douce) 1945 „Sylvie a fantom" (Sylvie et le fantome), 1946 „Ďábel v těle" (Le diable au corps) podle Radiguetova románu. Toto dílo umístilo Autant-Laru do prvních řad francouzských tvůrců. Z posledních prací režiséra Autant-Lary uvádíme filmy „Červená krčma" (L'Auberge Rouge), „Osení" (Le blé en herbe) podle románu Coletty a „Markétka noci" (Marguerite de la Nuit) podle románu Pierra MacOrlana. Filmový přehled 9/1956 ()

vesper001 

všechny recenze uživatele

Jsou herci, kteří se mohou vrhat do prostoru, padat ho hlubiny, prožívat svou roli až k infarktu, a jediná emoce, kterou v divákovi vyvolají, je trnutí zubů. A pak jsou tu herci, kteří můžou jenom stát v koutě a nepřítomně se usmívat, a divák z nich nedokáže spustit oči. Do které kategorie patří Gérard Philipe, netřeba dodávat. I přes jeho nadčasovou krásu a omračující charisma jsem jej nikdy nevnímala jako sexuální symbol, bránila mi v tom jakási neuchopitelnost jeho chování, jistá odměřenost a zvláštní křehkost, která vyzařovala z těch očí, jakoby stále zahleděných do jiného světa. Jedním z filmů, kde jsou tyto jeho atributy hodně patrné, je právě Červený a černý… K filmovým adaptacím svých oblíbených knih bývám skeptická, ale tato se mi líbila. Claude Autant-Lara se k předloze postavil s úctou a vyrovnal se ctí. Jistě, příběh je na dnešní dobu příliš dlouhý (viděla jsem francouzskou verzi, která trvá 185 min.), cudný a distingovaný, ale v tom je právě jeho největší půvab. Postavy Juliena Sorela i madame de Rénal jsou precizně vykreslené a správně nejednoznačné, kritika společnosti trefná i ironická, zkrátka myslím, že Stendhal by byl býval byl spokojen. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (2)

  • Předlohou pro postavu Juliena Sorele (Gérard Philipe) byl skutečný případ, který začal v Brangues. Místní chlapec Antoine Berthet byl synem chudých rodičů. Farář si povšiml chlapcovy inteligence a poslal jej do semináře. Berthet studia ze zdravotních důvodů ukončil a stal se vychovatelem v rodině starosty Michouda. Když vešel ve známost jeho milostný vztah s paní domu, musel místo opustit. Roku 1826 nastoupil jako učitel do šlechtické rodiny Cordonů (dnešní správní území Brégnier-Cordon), kde svedl jejich dceru. Cordonovi kontaktovali Berthetova předchozího zaměstnavatele a byli konfrontováni s celou pravdou. Antoine Berthet byl znovu propuštěn v době, kdy mířil ke špičce společenského žebříčku a bylo jasné, že už k ní nikdy nevystoupá. Tento výbušný, ale velmi inteligentní mladík se považoval za oběť. Vrátil se do rodiště a v době bohoslužeb, které vedl pastor Mass, vnikl do kostela a paní Michoudovou zastřelil. V prosinci 1827 se konal soud. Popraven byl 23. února 1828. Ve francouzké literatuře je případ známý jako L'affaire Berthet - aféra Berthet. (ČSFD)
  • Původní, režisérská verze měla 185 minut. Natáčelo se od 29. března do 5. června 1954. Správný název díla je "Červená a černá". Julien Sorel (Gérard Philipe) se pokouší o kariéru v církvi, poté v armádě. Pro církev byla charakteristická černá barva sukna, pro armádu červená barva uniformy. Stendhal čerpal pro svůj román ze svého okolí. Od roku 1799 sloužil jako poručík 6. dragounského regimentu. S Napoleonovou Grande Armée vstoupil na podzim 1812 do Moskvy a přežil následující ústup. Do Ruska vyrazilo 675 000 vojáků. Vrátilo se jich 70 000. Pouze 10 000 z nich zůstalo bojeschopných. (ČSFD)

Reklama

Reklama