Volání netvora: Příběh života

Smrt není příliš veselé téma, není ani příliš časté konverzační téma. Na to, kolik lidí už umřelo, je až s podivem, jak málo se o smrti mluví. Smrt, která dřív byla přirozenou součástí života, děti vídaly o nedělích konec životní cesty slepic a králíků, s nimiž definitivní rozloučení proběhlo ve společnosti brambor a nádivky, případně špenátu a zelí, při nedělním obědě, stejně jako, když přišel čas, svých prarodičů, případně sem tam někdo odešel předčasně v následcích úrazů. S postupem doby se smrt přestěhovala ze dvora a světnice do nemocnic, ze součásti života se stalo tabu a z toho, co vždy bylo těžké se stalo neúnosné. Nejhorší smrt je, když se rodič dívá do hrobu svého dítěte. Vyrovnávat se jako dítě se smrtí rodiče je hned druhá v pořadí. A smrt sama o sobě není tak strašná, jako umírání. Cílovkou Volání netvora nejsou jen děti, ale každý, komu záleží na dalším člověku, protože pak mu hrozí, že bude potřebovat Netvora, aby se vyrovnal se ztrátou, (31.01.2017)

Mladý Conor to nemá jednoduché, rodičia sú rozvedení, matka smrteľne chorá, v škole ho šikanujú a prenasledujú ho nočné mory. Je to práve obrovský strom, netvor, ktorý sa mu zjavuje a ako jediný ho dokáže vyslobodiť z nepokojnej duši... Emocionálny nímok, ktorý nie je rozhodne pre deti, hovorí cez postavu chlapca o pravde, ktorá nemusí byť zákonite pravdou, keď mnohé veci vyzerajú inak, ako sa nám zdajú. Tvorcovia použili vhodnú animáciu a fantasy scény patria k tomu lepšiemu. 4+ (13.02.2017)

Až půjdu příště na nákup, zeptám se, jestli náhodou nemají hlas Liama Neesona. Tenhle chlap by mě dokázal ukecat i do práce v kanceláři, hezčí hlas nemá ani polovina mých oblíbených hereček. Film Příběh života je na tom stejně jako tvůj vlastní životní příběh. Sám se rozhodneš, komu bude patřit. Na mě působila trošku šroubovaně pointa všech těch příběhů, taky by mně vůbec nevadila větší sonda do pohádkového světa, ale když to vezmu tak, že jsem vlastně hodinu čtyřicet čuměl na strom, tak to byla dobrá zábava. (13.04.2017)

Prekvitajúce množstvo nápadov. Režisér sa hrá, komponuje a mieša. Emočne úprimné a zasahujúce presne tie miesta, ktoré to zasiahnuť má. Zároveň je to do určitej miery čarokrásne. Hlas Liama Neesona v úlohe monštra je nádherne povznášajúci. Viacej ako o charaktery, ktoré sú nositeľmi veľmi jednoduchých pocitov a emócií je pre režiséra dôležitá atmosféra a významovosť, ktorej úlohou je uľahčiť vnímanie smrti. Animované príbehy sa nesú v tejto nálade, rovnako ako atmosféra dedinky v ktorej sa príbeh odohráva. A Monster Calls je taký magický realizmus, ktorý netlačí na pílu a zostáva vo svojej negatívnej tématike nadmieru pozitívny. Také pohladenie na dušu. (27.04.2018)

Když se na začátku dívá Connor s matkou na starého King Konga a matka vznese hlášku "lidé zabíjejí to čemu nerozumějí" nebo něco v tom smyslu, trochu jsem se začal obávat, jestli Patrick Ness nemusel v zájmu realizace své vynikající knihy přistoupit na některé úlitby studiu. Naštěstí se to odbylo jen touto hláškou a dále byl film dosti přesnou adaptací. Aneb další příklad pravidla "nechcete-li, aby vám studio zprznilo vaši knihu, zadaptujte si ji radši sami." Hlavní a nesmírně cenná myšlenka zůstala nedotčena. Nenávist k sobě samému za myšlenky, které jsou zcela pochopitelné, a přesto je nelze vyslovit bez toho, aniž člověk vzplál hněvem sám k sobě. jak vysvětluje Netvor Connorovi: lidé potřebují milosrdné lži, ale zároveň potřebují i pravdu. Pravdu je nezbytné si uvědomovat, a přesto je občas potřebné utěšit. A přestat se trestat. Je také jednoduché soudit, když neznáme všechny okolnosti, ale věci nám tak zapadají do mnohem jednoduššího a očekávanějšího pohledu na věc. Ale pravda bývá složitější. Tři a jeden příběh, které ani pro dospělého nejsou z hlediska morálního posouzení jednoduché, slouží k tomu, aby se Connor (a divák resp. čtenář s ním) musel zamyslet nad sebou, svým vztahem k matce a svou babičkou, se kterou se zatím moc nesnese, ale kterou se musí naučit chápat. Co se týče Sigourney Weaver, ta svou postavu odvedla naprosto dokonale. Scéna, kdy se vrátí z nemocnice a vidí, co Connor provedl s jejím obývákem, ač se odehraje beze slov, je ukázkou vrcholného herectví. A představitel Connora Lewis MacDougal je dětská role hodná nejvyšší úcty. Pochopit a zahrát takhle složité pocity a situace není jednoduché ani pro dospělého, on sis tím poradil na výbornou. Někde jsem ostatně zaznamenal, že mu matka zemřela ve skutečnosti, pak tolik nepřekvapí, že dokázal to co dokázal. Ještě musím zmínit výtvarné zpracování, které je nádherné, ty malby, kterými je zpracována fantazijní část filmu, zvláště tři příběhy, mi vzaly dech. Když to porovnám s knihou, tak ta zůstane na prvním místě, ve filmu mi chybí třeba pasáže s Connorovou spolužačkou či jeho úvahami, proč se mu i učitelé vyhýbají, že by byl raději, aby ho normálně vyvolávali jako ostatní, než blahosklonné přecházení v hodinách (to ignorování se pak vlastně personifikuje v osobě šikanujícího spolužáka), a tak dále. Film je zkrátka trochu jiné médium s jinými prostředky. I tak jde o jednu z nejpodařenějších adaptací knihy vůbec. P. S. Troufnu si říct, že se film/kniha dá brát i jako zobrazení potřeby mužského vzoru v životě dítěte, kluka obzvláště. Dnešní společnost si natolik zvykla na neúplné a jiným způsobem "zkriplené" (ano, silné slovo, ale stojím si za ním) rodiny, že defekt považuje za normu, ale já jsem k tomu ještě nedospěl. Jo, a pro mě to bylo hodně osobní. (02.04.2017)