Režie:
Todd Strauss-SchulsonKamera:
Elie SmolkinHudba:
Gregory James JenkinsHrají:
Taissa Farmiga, Alexander Ludwig, Malin Åkerman, Alia Shawkat, Nina Dobrev, Thomas Middleditch, Adam Devine, Lauren Gros, Chloe Bridges, Angela Trimbur (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Mladá dívka jménem Max (Taissa Farmiga) jde se svými kamarády (např. Alexander Ludwig) do kina na hororovou klasiku 80. let. Připomíná si tak každoročně výročí smrti své matky, která zde hraje jednu z hlavních postav. Při požáru, který v kině vypukne, se všichni záhadně přenesou přímo do filmu, tedy k jezernímu kempu, kde má řezničina vypuknout. Nejprve si užívají pocit toho být ve filmu, potkávat postavy, které ještě nedávno znali jen z plátna a smát se všemu tomu klišé, které dnes tento horor připomíná. Zanedlouho však zjistí, že legrace musí stranou, protože tady jde skutečně o život. Spojením sil všech přátel i zdejších postav včetně Maxiny matky musí zabijáka porazit a dostat se z filmu pryč. (Bohnice05)
(více)Videa (2)
Recenze (184)
I když má být The Final Girls poctou slasherům z osmdesátých let, pravdou je, že v 90% všech záběrů se jedná o těžkou komediální záležitost. Upřímně, ani si už nepamatuji, kdy jsem se naposledy u nějakého hororu tak smál. PS: Nejvtipnějším elementem z celého filmu je jednoznačně postava Thomase Middleditcha, která téměr pokaždé vypouští z pusy nějakou trefnou hlášku. ()
Do odpadu jsem nedal jen proto, že jsem určitě viděl ještě horší filmy. Opět jsem jednou dal na celkové hodnocení a promarnil večer. Měl mě zarazit i popis k filmu: "Dokonalá směs žánrů, která popírá veškerá filmová pravidla". Nevím ani, jestli to měl být horor pro Barbínky, nebo čisté umění. Rozhodně to nebyl ani horor ani komedie. Prostě nic o ničem. ()
Milá připomínka krvavých letních táborů z především 80.let s Jasonem a jeho mačetou v čele. Film ve filmu není samozřejmě nic nového, jen nevím, proč jako první se mi vybavili Dva nosáči a video... Nebyla to úplně špatná parodie, jen jí chybělo více šťávy. Zbrojní pasy neodkryté, o sexu se stále jen kecá (dobře, to se dá odpustit) a gore? kde byly gejzíry krve? (to se odpustit nedá). Za větší masakr bych šel s hodnocením nahoru. Ale potěšila mě muzika, z níž musím vyzdvihnout ,,Bette Davis Eyes" od K.Carnes a ,,Mickey" od T.Basil. Jo a Bananaramu... ()
Originální parodie na takovej Pátek třináctýho se zajímavou sci-fi zápletkou. Výhodou opravdu to, že si to nechtělo hrát na žádnej horor, ale od začátku do konce to bylo braný s humorem a nadsázkou. Dějově se to dost točilo kolem opětovnýho setkání dcery s mrtvou matkou, kde to naštěstí až tolik nerozmazávali. Ta akční scéna na konci byla až přehnaná, ale pobavilo to, nevim jestli tou stupiditou kolikrát, ale účel to zřejmě splnilo. Tyhle typy parodií na horor jsou o dost příjemnější než hororový komedie. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (12)
- Adam Devine (Kurt) a Chloe Bridges (Paula) se spolu dali dohromady během natáčení. (Polgedney)
- Vicky (Nina Dobrev) navrhne a později zrealizuje výrobu dřevěných kolíků, které jsou známou zbraní proti upírům. Jedná se o odkaz na nejznámější roli herečky, postavu Eleny v Upířích denících (od r. 2009). (hansel97)
- Angela Trimbur celú svoju tanečnú scénu improvizovala. (Steny94)
Střet filmové fikce s filmovou realitou zažívá svoji hororovou derniéru. Nečekám, že by se nějaký tvůrce v dohledné době pustil do konceptu "film ve filmu" s hororovou tématikou. Todd Strauss-Schulson možná nevědomky natočil svůj nejlepší film. Dosud jeho největším zářezem byla úleťácká komedie "Zahulíme, uvidíme 3", takže si asi dokážete představit, jaký tvůrčí skok absolvoval. A přišel s konceptem, který přináší nejedno úskalí. Předně se nejedná o nic objevného. V nejnákladnější podobě tady byl už kdysi dávno "Poslední akční hrdina", který kombinoval za pomoci vstupenky do kina, svět filmových hrdinů se světem filmových diváků/fanoušků. A ta konfrontace dvou rozdílných světů skoro vůbec nefungovala. Světe div se, v hororovém podání se film sice opět musel obejít o napětí i bez vysvětlení, jak se pět kamarádů ocitlo po požáru kina v 80-kovém kultovním slasheru "Krvavý tábor", přesto jsem byl překvapen, že film je chytlavě natočen a má nepopiratelně sympatické i invenční vyznění. Ani ho nenapadne vysvětlovat, proč se věci nedějí podle scénáře a zda je možné přeskupit již předem dané scény ve filmu. Z tohoto hlediska je nejzábavnější flashback, ve kterém se naši hrdinové opakovaně octnou po zjištění, že za jeho pomoci mohou odvrátit svůj skon. U většiny z filmu se budete bavit, jak dalece sahají vaše znalosti ohledně pokleslých campových slasherů. Obávám se, že v této oblasti má dokonale nakoukáno jen hrstka diváků, ale nějaký díl Pátku třináctého jste možná zhlédli. Tím chci říct, že není nutné absolvovat cestu do filmové minulosti hororu, abyste se u filmu dobře bavili. Film je natočen přístupnou formou, hororová pravidla předznačená našimi průvodci nejsou nijak extrémně složitá na pochopení, takže ztrácet byste se ve filmu moc neměli. Pokud něco nepochopíte, nemusíte zoufat. Je zde spousta gagů a hlášek, které hodně dominují. Serioznější pojetí dostane prostor až v závěru. Přesto se tvůrcům, stejně jako u Posledního akčního hrdiny, nepodařilo docílit, aby se divák o osud ohrožených postav bál. Borec v masce je uchopen příliš parodovaným stylem, vraždy mají nekrvavé a málo drastické pojetí, převládá jednoznačně komediálnost spojená s parodií. Malin Akerman, která je stěžejní hvězdou slasheru, film ubral podle scénáře dvacet let. Je však evidentní, že na náctiletou nevypadala, i když vypadá velmi zachovale. Možná to ani není chyba obsazení, mládež z osmdesátých let vždy vyhlížela o něco starším dojmem. Chybou ve filmu už ale bylo pustit v roce 1986 z gramofonové desky hit "Cherry Pie" od rockové bandy Warrant. Kapela jej totiž nahrála až počátkem devadesátých let. Málo se vytěžilo i ze zajímavě vyhlížející konfrontace moderní technologie s archaickou. Nina Dobrev má ve filmu u sebe smartphone, nikoho ale za celou dobu nenapadne udělat na něm nějakou operaci. Originální však bylo, když se retro postavy s nemožnými účesy i módou vysmívaly těm současným. Taissa Farmiga si zakusila herecké ostruhy ve své první hlavní roli. Nevím, jestli to byl tvůrčí záměr, ale připomínala mně Jennifer L. Hewitt, kterou svého času právě slasher proslavil. Je potřeba ještě sbírat zkušenosti, je to taková herecky prkenná panna. A vida, tím jsem se dostal i k důležitému pravidlu přežití v hororech. Když jste panna, máte vyhráno. O panicích, tedy o mně, nepadlo ani slovo. Takže když se budete držet hororových pravidel a naleznete v příběhu slečnu, která si se zabijákem hodí finální souboj, jste z toho venku. Pocit vítězství nad vrahounem máte ovšem jen do doby, než vám závěrečná pointa vyvrátí mýlku, že druhá pokračování (ne)znamenají repete. 80% () (méně) (více)