Backcountry

Mám rád „survival“ filmy a zvířecí horory, takže jsem velmi potěšen, když narazím na nějaký opravdu dobrý a Backcountry patří mezi to nejlepší, co jsem měl v poslední době možnost vidět. Nádherná příroda mě uhranula již od prvního záběru a já si v tu chvíli přál být na onom výletě s ústřední dvojicí. Každopádně jen co se cestovatelských choutek týče. Samotné prostředí je však jen jedním z mnoha kladů, které nám zde Adam MacDonald nabídl. K vytvoření velmi slušné atmosféry a napínavého „reálného“ příběhu nepotřeboval žádných zbytečných digitálních efektů, litrů stříkající krve ani známých hereckých tváří. Režisér se totiž především snažil soustředit na pozvolné (a to opravdu doslova) budování atmosféry, která vygraduje ve velice strhující finále. Po psychologické stránce nemám absolutně co vytknout. Divák se nejprve seznámí jak s prostředím, tak i oběma hrdiny, jejich vztah rozhodně není bezchybný. Jak jejich chování, tak i charakteristické rysy jsou uvěřitelné (reálné), takže se do nich dokáže divák lépe vcítit. Rozhodně zde nečekejte žádnou proměnu v akční hrdiny! Byli byste dost zklamaní. Téměř po celou dobu není navíc jasné, jakýmže směrem se bude film dále ubírat. Divák si začne klást otázku, zda půjde o další psychologický teror ze strany nějakého burana, či klasický survival kousek a boj s rozzuřeným medvědem – ke kterému se zde pojí hned několik vodítek. No a konečné rozzuzlení určitě nikoho neurazí. Navíc Missy Peregrym je vážně kočka a hudební doprovod tomu všemu dodal šmrnc.80% (14.04.2015)

Komentář může obsahovat spoilery. Film, u něhož jsem si v jednom momentě říkal, že ho snad natočila nějaká bláznivá feministka, která nesnáší muže, protože Alex se zde chová tak neuvěřitelně dementně, až to není možné - ta série jeho donebevolajících chyb graduje tak nesnesitelným způsobem, až jsem mu takový konec vlastně přál a říkal si dobře mu tak, kreténovi (film v tomto ohledu dodržel rozšířené žánrové klišé, podle něhož se muž musí obětovat, aby žena mohla přežít) - zatímco jeho partnerka se naopak chová zcela racionálně, chladnokrevně, a nadto je asertivní a empatická, z filmu tedy logicky vychází jako pomyslný vítěz nepsané rivality, která celou dobu mezi oběma partnery panuje. V zásadní scéně s cizincem se totiž dovídáme, že zatímco Jenn je právnička, tedy příslušnice vyvolené kasty, která na běžné smrtelníky odjakživa kouká skrz prsty, Alex se živí pravděpodobně jako dělník (doslova pronese, že "dělá na terénních úpravách", což cizince vede k vtipkování, zda je Alex Mexikánec, neboť ti obvykle vykonávají tyhle práce). Z Alexova chování je evidentní, že sociální propast mezi ním a Jenn nese těžce, a svou zakomplexovanost maskuje pózou zkušeného zálesáka, která se mu nakonec stane osudnou (hezky to je vidět ve scéně, v níž Jenn upadne do hovna a potřísní si jím obličej - Alex se jí směje, neboť jeho život je hoven plný, a on tak na chvíli propadá vděčné - byť naivní - radosti, že role se aspoň na chvíli obrátily). Film tak obsahuje hned dvojí skryté poučení - moderní emancipovaná žena nemůže mít funkční vztah s partnerem, nad nímž má v nějakém ohledu výrazně navrch, a za druhé je zde podle mě řečeno, že každá přetvářka bývá po zásluze potrestána, zatímco osobní autenticita vede k vysněnému cíli (v tomto případě k přežití). (17.03.2019)

Brum, brum, brum, o čem se zdá medvědům? Hlavu, zadek, nohu, uhryzni jim znovu… Úspěšná sázka na autenticitu, vhodně zvolená ambientní hudba, survival závěr kazící dojem způsobem nasnímání i kopírkou 127 hodin a jako předčasný vrchol působivý atak mlsného médi, co si chce rozbalit bonbónek ze staniolu… pardon stanu. Jen nechápu, kde byl Billy Bob Thornton, aby ho zastřelil. Hledal brýle? Ty brýle, které nepoužil ani při čtení scénáře Grizzlyho? Nedávno jsem viděl dokument o medvědech na Aljašce. Když se jeden z nich až moc přiblížil ke štábu, všichni poklekli a začali mu vlídným hlasem vykládat, že on je tady šéf, že mu to tam patří a že je prostě supr. No a medvěd se po tom návalu servility otočil a šel si po svých. Takže pamatujte, takhle se to dělá! Žádný pepřový sprej, zběsilý útěk či předstírání mrtvého, ale pěkně mu mazat med kolem huby (samozřejmě obrazně).. (10.04.2015)

Místy slušná kamera, hezká příroda (i když se z ní dalo vytěžit víc), sympatická hlavní hrdinka, docela fajn atmosféra i kus nejistoty. A téma, které mě baví. Jenže po čase se na to ani ten medvěd už nedokázal koukat a musel to celé rozpohybovat. Ona je právnička, on se pracovně teprve hledá. Chtějí vypnout a užít si trochu kempování. První ALE: ona ho evidentně moc nemusí. Dozví se, že je jeho oblíbená oblast Blackfoot Trail nepřístupná, ALE zda tam skutečně míří, jsem nějak nepobral. Nejprve krapet klameme tělem (třetí do party na večeři), což mi nevadilo, pak se vydáme do míst, která má on podle svých slov prošlapaná, ALE: je to trochu trouba, protože si do rozsáhlé rezervace nevezme ani mapu, ani kompas, ani mobil a ani orientace podle hvězd mu moc nejde, navíc by se zatraceně hodila sekyra, kterou ALE samozvaný zálesák někde nechal. Já bych asi zkusil zapnout paměť a šel stejnou cestou zpět. Mezitím se nazí vykoupou v jezeře (nevysvléknou se u něj, ALE raději opodál), on si strhne nehet na palci, náhodou zjistí, že on s sebou nese tyčinku nebo že ona nemá mobil. A mohl bych pokračovat. Navíc na to, že on chce před ní pokleknout na koleno, se zdá se ani příliš neznají. Po ataku mohutné šelmy zase podřadíme a nic moc z toho už nevyždímáme. Respektive si přeživší naloží spíš sama. O nějakém výjimečném survival zážitku v divočině nemůže být zdaleka řeč. (29.12.2019)